SLOVO NA KVĚTEN

Jara trochu…

Po dlouhé zimě jaro příliš nespěchá. Bylo sice pár hezkých slunečných dnů, které potěšily, ale už zase sedím u počítače s dekou přes nohy. Topení jsem vypnula už koncem března, kdy jsem radostně chytala vitamín D.

Jiní lidé radostně chytají jedno či druhé očkování. A věří, že už bude všemu zlému konec. A možná mají pravdu. Už můj pradědeček říkal mé babičce, když měla malého chlapečka a svého manžela v první světové válce: Děvečko, věř a on se ti vrátí. To, když se k němu obrátila nešťastná, co si má počít, když se jí malý synek ptá: maminko, proč já nemám žádného tatínka. Povzbuzena těmi slovy, řekla malému kloučkovi: Jaroušku, jednou uvidíš přicházet po cestě unaveného vojáka. A to bude tvůj tatínek. A tak to také bylo.

Po válce se mladá rodina odstěhovala do Prahy, oba rodiče dost těžce pracovali, aby svým dětem (přibyly další dvě) zajistili živobytí. Všechno šlo docela slušně. Pak přišla druhá válka a pak komunisti. Jedna hrůza za druhou. Často jsem u babičky už jako malá pobývala a mnohé jsem také vyslechla z hovorů jejich i sousedů, kteří se u nich navečer scházívali. A tak jsem pomalu začínala mít obrázek světa, v němž se nacházím. Babička mě dokonce vzala na popravu K. H. Franka na Pankrác. A také ochotně odpovídala na mé všetečné otázky, které jsem na ni měla. Byla pro mě nejchytřejším člověkem.

A já jsem zase byla hodně zvídavá holka. A jsem stále. Teď, když jsem dost zavřená doma, čtu a poslouchám všelijaké informace ze světa i z domova a dělám si svůj úsudek. A trochu se s vámi o kousek z něho podělím: Kdo očekává, že až vláda odvolá všechna tzv. opatření, že se všechno vrátí do svých kolejí, mýlí se. Lidé jsou rozmazleni nadbytkem. Jak se říkalo lidově, mají roupy a nevědí, co by ještě chtěli. Mnozí z nich se naštěstí probouzejí z materialistického opojení. Ale bolí je to a neví co s tím. Jen chápou, že planeta se brání a že to takhle nemůže beztrestně pokračovat. Řekla bych, že korona virus je jen jedním z varování, které ještě přijdou. Ona – planeta se také může otřást jako pes, když vyleze z vody a všechno co se jí nelíbí a škodí, ze sebe setřást.

Přemýšlejte o tom, jestli chcete. A přeji krásné jaro plné voňavých květů, které nám naše matka Země zatím dává.

Eva Střížovská

P. S. Doporučuji najít si na netu film Nádherná zelená. Bude vám asi připadat naivní, ale pobavíte se a možná i zamyslíte…