Dobří lidé odcházejí

Před několika dny umřel Jiří Menzel. Celá země si ho připomíná. Jeho filmy jsou a budou nadále originální a nezapomenutelné. Některé inspirované Hrabalovými knížkami jako Postřižiny, Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek a řada dalších jako Vesničko má, středisková. Jsou jich na dvě desítky. Sympatický byl i jako herec, např. v nezapomenutelném starším filmu Hra o jablko, kde byla jeho partnerkou Dáša Bláhová. Režíroval i divadelní hry. Např. Veselé paničky Windsorské se už léta drží na špici sledovanosti a radosti při Letních Shakespearovských slavnostech. Všechny noviny a časopisy přinášejí články se seznamy jeho úspěchů včetně získaných Oscarů či nominací na tuto cenu.

Televizní programy se předhánějí v uvádění jeho filmů i vzpomínek na tuto nevšední osobnost.

Nechci všechno vyjmenovávat, co jste už jistě četli jinde, jen dodám, že Jiří Menzel odešel v osmdesáti dvou letech jako nejen úžasný filmový a divadelní tvůrce, ale i jako člověk veskrze laskavý.

Jeho fotky i filmy můžete nyní vidět téměř všude, a zaslouženě. Ale já bych chtěla připomenout i druhého člověka, jehož odchod mne rozesmutněl.

A to Miloše Šindeláře, který byl výborným  fotografem a člověkem. Často věnoval své snímky naší redakci. A to často také bez nároku na honorář. Věnoval se umělecké fotografii, řada jeho snímků prošla úspěšně aukcí, např. snímek Josefa Sudka.

Rozloučení s ním v kruhu rodinném se konalo 3. září. Na archivním snímku je spolu se svou maminkou, vlastenkou a sokolkou na pláni pod horou Říp, na kterou jsme následně hromadně vystoupali v počtu asi 500 nadšenců v rámci akce Všichni Češi na Říp, organizovanou Mezinárodním českým klubem v roce 2000 a kde Miloš samozřejmě hojně fotografoval. Zesnul ve věku 75 let. Věnujte mu, prosím, také vzpomínku.

Eva Střížovská

.