Vězeň času

Matt Haig

Vězeň času

Koncem letošního července zemřel nejstarší člověk na Zemi – 117letá Čijó Mijoko z Japonska. Údajně nejstarším člověkem v moderní historii je čínský bylinkář Yun (1677 – 1933, možná 1736 – 1933), bylo mu tedy 107 nebo snad 256 let. Fajn, ale co je to za život? A teď si představte: stárne tak  pomalu, že žijete v plné síle několik staletí. Co všechno prožil Tom Hazard, který stál na jevišti s Williamem Shakespearem a teď žije jako pohledný čtyřicátník v Londýně a učí dějepis?

„Ve skutečnosti se ani těmto jedincům stárnutí nevyhýbá. Stárnou úplně stejně. Jen mnohem pomaleji. Rychlost stárnutí anageriků mírně kolísá, ale obecně odpovídá poměru 1:15“ vysvětluje Tom. Jenže historie je jiná, než kterou teď učí. On si ji pamatuje! Včetně toho, jak jeho matku (kvůli němu) jako čarodějnici utopili.

Tom prochází světěm, každých osm let se stěhuje, aby si sousedé nestačili všimnout jeho „nestárnutí“. Existuje organizace, která podobné lidi sdružuje a dohlíží na jejich život. Nic se jim nemůže stát – pokud se nezamilují. A chtějí pak opravdu žít...

Románů s tématikou putování časem se v poslední době objevilo víc. Tady ale poznáváme svět od středověku krok na krokem a jak zjišťuje Tom, lidé se z historie nikdy nepoučí. Ani ti obyčejní, ani géniové! Minulost se opakuje – ale my ji v této knize poznáváme očima (obyčejného?) člověka, který poznal velikány i žebráky. Ví, co bude příště a proto chce žít a už konečně umřít... Po boku ženy, kterou miluje. „Jsem připravený mít o někoho starost, být zraňovaný, vzít na sebe rizika žití!“ říká ve své zpovědi.

Výjimečný příběh vydalo nakl. Amfora.

Venda Šebrlová