Slovo na březen

Hurá! Už konečně březen, měsíc, s kterým přichází jaro a v kterém jsem se mj. před mnoha lety narodila. Ačkoliv mrze jak praští, mám na stole vázu s větvičkami, na kterých raší zelené lístečky a pomalu opadávají hnědé jehnědy…  Takže přichází naděje jako každoročně s jarem. Na co? Toť otázka. Když se rozhlédneme kolem sebe ve společenské a politické scéně, moc nadějí tam nevidíme. Premiérem je estébák a vyčůránek, který si hrabe pod sebe jako ti brouci hovniválové a většině lidí, co ho volili, to nevadí. Prezidentem je chudák, který pro svoje nabubřelé ego obětuje i své zdraví. A dnes v Senátu schválili do bezpečnostní komise bývalou „mlátičku“, chlapa, který jako mladíček mlátil jiné mladé lidi, kteří vzpomínali v roce 1988 na Václavském náměstí na Jana Palacha.

Horší je, že mnozí mladí dnes nevědí, kdo to byl. Nevědí, co se stalo v roce 1948, v roce 1968 a snad ani v roce 1998. To nikdy nepotkali ve škole či  v rodině někoho, kdo by je o tom informoval? Možná je to nezajímá?

Moc by mne potěšilo, kdyby mi někdo na tuto otázku napsal svůj názor.

Já jsem, pravda, ve škole v padesátých létech moc pravdivého dějepisu také nepotkala, ale protože jsem byla dítko zvídavé, k mnohé pravdě jsem se dostala.

Nyní píši knihu o téměř třiceti letech tohoto časopisu, který vznikl už v roce 1990. Je to moc zajímavé. Ta euforie a naděje v prvních letech po Sametu! A to pomalu se linoucí zklamání v letech pozdějších…

V těch prvních ročnících nacházím tolik zajímavého, že to začnu dávat brzy na web  na pokračování.

Přeji všem čtenářům moc hezké jaro!

Eva Střížovská