Všechny moje Ameriky I.

Blanka Kubešová

Víc než s ročním zpožděním se mi dostala do ruky útlá knížka Evy Střížovské, jejíž I. díl zasvěcený Kalifornii, má na obálce fotografii stromu Joshuas listy v nezaměnitelné formě růžice na konci pokroucených větví. To když židovský prorok Jozue vztáhl ruce k nebesům a vyvedl svůj lid z pouště, pojmenovali po něm strom, který se dožívá až stovky let.Ten strom mě fascinoval a vlastně jsem se do čtení pustila tak trochu i díky němu.

Úvodní informace střídají velice pestré postřehy, pozastavení, reportáže a fotografie, rozhovory. Pro mne coby houbařku, je hned téměř na začátku novinka: V pralese v okolí San Francisca, kam dosáhne vlhkost od moře, rostou prý houby, včetně pravých hřibů! Nevím, zda se Eva Střížovská obávala tamějších pum a medvědů, v každém případě ale dala přednost nákupu hub v obchodě. A ještě jednou jsem pookřála, to když jsem mezi množstvím fotografií objevila sochu Bílého Tesáka na náměstí spisovatele, mořeplavce, zlatokopa a tuláka Jacka Londona. Tento autor drsných  dobrodružných povídek z přírody a početných románůmá na náměstí v Oaklandu také sochu a z Aljašky sem přestěhovali i jeho srub.V jeho bývalém domě, několik kilometrů od malebné Sonomy,  je nyní muzeuma poblíž v lese nad San Franciscem i jeho skromný hrob navršený z hlíny a kamenů.

Kalifornie patří rozlohou k největším státům Ameriky a tak nepřekvapí, že je na třetím místě i co do počtu české komunity. Samozřejmě tu nesmějí chybět ani příběhy významnějších krajanůa těch, u kterých se autorka na cestě do San Francisca, Oaklandu a dál do Los Angels a San Diega zastavila. Delší zajímavý úryvek pochází třeba z knížky Jiřiny Teyrovské „Náš útěk z vlasti a anabáze za svobodou.“ Vypráví o útěku přes hranice v 48. roce, útěku o tolik nebezpečnějším, než jak jsme přechod hranic zažívali my o dvacet let později.

Práci E. S. doplňuje i velká spousta fotografií. Milovníky legendární Niagary jistě potěší, že se na stránkách setkají se skladatelem a umělcem Ed. Ingrišem, jiné zaujme Rodinovo sousoší a muzeum ve Stanfordu. Zajímavý je popis cesty do Los Angels přes kopce porostlé řídkou vegetací. Prérii s vyprahlou trávou a poušť, kde se točily westerny, posléze nečekaně vystřídají sady mandloní a vinice zavlažované z řeky Kolorado.

A už je tu San Diego se svým bohatým krajanským životem. Jedna fotografie zachycuje hotel Coronado, kde Marily Monroe natáčela film Někdo to má horké. Jiná vyhlídkovou věž vprostřed pouště: na jedné straně Arizona, na druhé Mexiko! A když San Diego, tak i zmínka o dvou českých školách. V Kalifornii jich je ovšem hned několik, v San Franciscu i v San José. Ještě přidám, že v San Diegu je světové akvárium, kde můžete krmit třeba velrybu, velká zoologická zahrada a safari i první FKK pláž v USA. Rubem města je obrovské životní tempo, drogy a vysoká kriminalita, kterou v neposledním přináší sousedství s Mexikem.

Na stránkách, který je krom jiného i jakýmsi cestovním deníkem, nalezneme vzpomínku na v těchto dnech zesnulého Jožku Pejskara nebo spisovatele Jana Beneše, znovu se setkáme s Jiřím Voskovcem, Otou Ulčem a dlouhou řadou dalších.

Kdo hledá jen zajímavý cestopis, údaje a fakta, může být množstvím fotografií z krajanského života zklamán. Já sama jsem poněkud na rozpacích, kam živé autorčino vyprávění s tolika různorodým pozastavením zařadit. Na to, aby se jednalo o skutečný cestopis, je toho přece jen trochu málo, ale mám dojem, že něco takového neměla Eva Střížovská ani v úmyslu. Časopis Český dialog, jehož je dlouholetou šéfredaktorkou, si na samém počátku vytkl za cíl spojovat Čechy doma a v zahraničí. Tento cíl sleduje E. S. dál i ve svých knížkách. Zajímavé krajany hledá po celé zeměkouli a tak je i tato práce plná setkání s milými a zajímavými lidmi, zakladateli různých kulturních, společenských a sportovních sdružení nebo aktivními účastníky a spolutvůrci bohatého krajanského života. Mám pocit, že dílko jako takové potěší jak čtenáře Českého dialogu, tak především právě účastníky autorčiny cesty do slunné Kalifornie.

Všechny moje Ameriky I. vydal Mezinárodní český klub v Praze, 2015.