Mezi našimi v Klokánii

Ráda bych poděkovala za knihu Evy Střížovské Mezi našimi v Klokánii, která mi zpříjemňovala letošní letní večery.
Austrálii dobře znám, projela jsem stejná místa jako paní Eva, ale díky knize jsem měla možnost do země nahlédnout z jiného úhlu a hlavně jsem se u toho setkala s mnoha krajany.  Tak jsem si udělala o Austrálii zcela nový obrázek.  Tak nějak ten náš, hezký český. 
V dnešní době můžeme odejít do světa volně a když se nám zlíbí, tak se z něj můžeme vrátit. Lidé, kteří odcházeli za komunismu tuto výhodu neměli.   Domů se vrátit nemohli.  Dveře byly zavřené a mnohdy se věřilo, že navždy.  Přesto v sobě nalezli skrytou (či nově objevenou sílu) a pokračovali svůj život jinde. 
Zastávám názor, že to nemá v životě lehké nikdo.  Ať už zůstal doma nebo se vydal do světa (v jakékoliv době).  Je to proto, že život prostě není jednoduchý.  Je to dobrodružství, ať jsme kde jsme.  Současně si však ale také myslím, že ti co přesídlí jinam to mají takové nechtěně pestřejší, bohatší a mnohdy krásně složitější.
Z pohledu krajanky, která žije ve světě považuji práci paní Střížovské za velice důležitou.  Nejenom, že je to zajímavé, zábavné a poučné čtení, ale hlavně nám odkrývá tajemství, která se nám mění na pravé lidi a příběhy. Jejich zkušenosti, myšlenky a výsledky mě nabijí novou energií a chutí k životu.
Knihy Evy Střížovské prolamují bariéry poznání mezi těmi co zůstali doma a těmi co odešli do světa.  A to učí respektu a pochopení mezi oběma stranami. 
Ne každý by mohl napsat takovou knihu.  Ne každý by se byl totiž schopný spontánně zapojit mezi krajany ve světě, vzdát se na čas osobního pohodlí, což cestování - ať už jakkoliv zajímavé a krásné - sebou přináší.  K tomu vyslechnout všechny příběhy a pak vše přeměnit v celou knihu!   Za to klobouk dolů!
Přeji mnoho dalších úspěchů!