Polka nebo valčík?

Martina Fialková 5 2013 Kultura česky

Vyzvání k tanci připravilo Národní muzeum v Českém muzeu hudby

 

Dávnou jsou pryč časy, kdy umění společenského tance bylo nezbytnou nutností. Podíváme-li se dnes na taneční parket kteréhokoli maturitního plesu, jen málokterý pár je skutečně ovládá.  A nejspíše je to pár rodičovský.  Ovšem za časů monarchie, do kterých nás přenese nová výstava Století valčíku a polky v Českém muzeu hudby, bylo vše jinak.  Vším, co souviselo s plesovou sezonou, žila doslova celá společnost.  Výstava představuje fenomén tance v celé jeho šíři – dobové plesové oděvy i šperky, vějíře, taneční pořádky, pozvánky na plesy, hudební nástroje, ale také originály –autografy nejslavnějších polek i valčíků.

 

Oba tance, valčík i polka, které ovládly Evropu 19. století a kralovaly i ve století následujícím, se vyvinuly na území habsburské monarchie. I proto je právě jim a všemu co s nimi souvisí, věnována poslední výstava z rozsáhlého a úspěšného cyklu Monarchie Jak se žilo za císaře pána? Úspěšný cyklus průběžně obsadil všechny budovy Národního muzea a v květnu přivítá 150 000. Návštěvníka. Možná to bude právě zde, na výstavě, kterou otvírá písemná vzpomínka W. A. Mozarta na známý Bretfeldovský ples, jehož se zúčastnil v Praze, a kde všichni tančili na jeho melodie z Figarovy svatby.

Královna polka

Valčík i polka měly své předchůdce v lidovém prostředí, zformovaly se ale do podoby společenského tance ve šlechtické společnosti, odkud se pak zpět do měšťanského a lidového prostředí vrátily. Oba tance – a s nimi hudba, na kterou se tančily, tak ovlivnily všechny vrstvy a v české společnosti měly výrazný vztah i k období národního obrození ve městě i na venkově.  Zvláště polka se stala tancem vlastenců ve městě i na venkově. Na výstavě pro to najdeme mnoho důkazů. Například originální partituru polky z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Skladatel byl ovšem mistrem polky nejen v mnoha dalších svých skladbách, ale sám byl i vyhlášený tanečník.  Spolu s Janem Nerudou například vedli první předtančení České besedy, která vznikla na Nerudův podnět. I Česká beseda obsahovala polku a brzy se tančila na každém plese. Také tyto události výstava zaznamenává dobovými dokumenty.  Nechybí ani typické taneční kostýmy pána i dámy. Fotografiemi  či plakáty je připomenuto i mnoho dalších událostí spojených s plesy nejen v Praze, ale například i v lázeňských městech či na lidových venkovských zábavách.

Král tanců – valčík

Valčík bývá spojován spíše s vídeňskou společností, ale nesmíme zapomínat, že v období monarchie panovala mezi Prahou a Vídní nepřetržitá kulturní výměna, a tak i vídeňský dvůr se brzy naučil energickou a svižnou polku a Praha se otáčela v rytmu valčíku. Nejen Johann Strauss, ale i Antonín Dvořák nebo Oskar Nedbal skládali překrásné valčíky k poslechu, ale i k tanci.  Nesmrtelné valčíky jsou i součástí mnoha světových oper (Labutí  jezero P. I. Čajkovského) , připomínají se mistrné koncertní stylizace polek i valčíků dalších skladatelů (F. Schubert, K. M. Weber).  Nechybějí ani  mnohá dochovaná  notová vydání tanečních skladeb s krásně zdobenými titulními listy. Dnes tyto ilustrace dokumentují nejen výtvarný styl doby, ale i její módu.

Co se skrývá za vějířem

Výstava připomíná, že s plesy a tancem souviselo mnoho společenských konvencí, které bylo nutno dodržovat. I taková konverzace o přestávkách mezi tanci, k níž nezbytně patřil vějíř v rukou tanečnice, měla svá pravidla. Stejně tak i zvaní na plesy a celá jejich organizace.  Ač se může zdát, že výstava má „ženský charakter“, řada důkazů, že taneční život byl v těch časech organizován muži – a to ve vší vážnosti plesových výborů – vyvede návštěvníka z omylu.  Váženým hostem plesů byl například politik František Ladislav Rieger, spoluzakladatel českého společenského klubu Měšťanská beseda a podporovatel českého divadla. Své místo mají na výstavě i proslulé taneční školy té doby.

Kromě vějířů a šatů na výstavě najdeme i soupravy šperků, které dámy nosily na plesy. I zde působilo národní obrození, módou se staly české granáty a později i vltavíny. Zajímavé je i zjištění, že vystavené taneční střevíčky z 19. století neměly podpatky.  Zvláštní vitrína představuje výbavu na velmi oblíbené maškarní plesy a připomínají se tu i plesy dětské.

Škoda lásky – světový fenomén

Výstava věnuje zvláštní pozornost i nejslavnější polce na světě, písni Škoda lásky.  Skladatel Jaromír Vejvoda ji zkomponoval jako „Modřanskou polku“ v roce 1927. Skladba zlidověla a při své cestě světem zcela zmizelo povědomí o jejím původu. S českými krajany se dostala mimo jiné i do Anglie a za oceán. V zahraničí je známa například jako „Rosamunde“ nebo Beer Barrel Polka. Za vlastní ji později považovali i vojáci US armády, s nimiž prošla druhou světovou válkou a ve své anglické podobě se dostala zpět do Evropy jako píseň vítězů.  V repertoáru ji měly i slavné světové orchestry  Glenna Millera nebo Bennyho Goodmana.  Na výstavě najdeme autograf, tedy originál skladby. Snad pomůže připomenout, jaký národní poklad v ní máme.

Expozici Století valčíku a polky doplňují také interaktivní prvky. Taneční hudba slavných mistrů ve sluchátkách, instruktážní video jak tančit polku i valčík nebo projekce ze současného Mistrovství ČR ve společenských tancích. Pro děti je připravena dětská stezka výstavou. Výstavu můžeme považovat za milé prodloužení taneční sezony a rozhodně stojí za návštěvu – třeba i opakovanou, v rámci některé doprovodné akce, které budou po celou dobu jejího konání probíhat. V hlavní budově Českého muzea hudby, v Karmelitské ulici trvá až do března příštího roku.

Martina Fialková

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012