Ženy v dějinách lidstva

Jaromír Novotný 10 2012 Knihy česky

Josef Polišenský, Sylvia Ostrovská

Ženy v dějinách lidstva

Dějiny lidského rodu nejsou pouze dějinami velkých mužů (vládců, válečníků, politiků, objevitelů, myslitelů, umělců atd.), nýbrž též dějinami žen, a to těch velkých, výjimečných, osudových, ale také prostých a bezejmenných.

Velikost člověka přece leží hluboko v jeho nitru a na pohlaví tu nezáleží. „Žena je muži zcela rovná, je třeba jen uznat fyzický rozdíl – žena je slabší“, napsal v roce 1901 T. G. Masaryk (Ideály humanitní). A k právu žen na vzdělání se vyjádřil už v polovině 17. století J. A. Komenský: „Nemůže se uvést žádná příčina, pro kterou by ženské pohlaví mělo být oddáleno od umění jazyků a moudrosti. Neboť ženy jsou též lidmi podle božího obrazu jako my, rovnoprávné účastnice milosti a království věku budoucího, jsou obdařeny stejně schopnou myslí k chápání moudrosti, dokonce jsou vtipem jemnosti často povýšeny nad nás a někdy je používá sám Bůh i na velké věci, jako je řízení lidí, zemí, panství i celých království nebo poskytování rad králům a knížatům…“ (Velká didaktika)

Diskuzi o úloze ženy v dějinách lidstva iniciovala v polovině šedesátých let minulého století redakce měsíčníku Dějiny a současnost; z otištěných příspěvků vznikla potom původní verze knihy, jíž se tu zabýváme. Pro její další rozšířené vydání ji doplnily texty článků a přednášek na dané téma, zveřejněné po roce 1989.

Ve dvanácti kapitolách defilují v knize postavy žen, jež se zapsaly do historie v nejrůznějších rolích a které často inspirovaly k tvorbě výtvarné i slovesné umělce.

V úvodu zmiňují autoři – historik a historička – první primitivní ztvárnění „Velké matky“ personifikující plodné síly Země: u nás to je kupříkladu známá Věstonická Venuše. Dál následují podle časové posloupnosti významné ženy starověku (královny Nefertiijti a Kleopatra, krásná Helena – příčina zničené Tróje, básnířka Sapfó), středověku (Kunhuta a Anežka Přemyslovny, Polyxena z Lobkovic, Jana z Arku), dalších historických etap, renesance a reformace (Lukrécie Borgia, Cortésova tlumočnice Melinche, Isabela Kastilská, Marie Stuartovna, švédská královna Kristina, madame de Pompadour, Marie Terezie, Kateřina Romanovna aj.), období Velké francouzské revoluce (Marie Antoinetta, paní de Stael, ale také Charlotta Cordayová, která zavraždila revolucionáře Marata), a posléze 19. století (George Sndová, Božena Němcová, Karolina Světlá, Eliška Krásnohorská, vévodkyně Zaháňská, Marie Riegrová-Palacká, atd.)

Do dějinných událostí a společenského vývoje století dvacátého zasáhly a jsou v knize připomenuty mj. Emmeline Pankhurstová, Mata Hari, Naděžda Krupská, Klára Zetkinová, Rosa Luxemburgová, Berta Suttnerová, či Marie Sklodowská.

Po druhé světové válce se některé statečné ženy jako Indíra Gandhíová utkávaly s osudem a poměry ve společnosti osamoceně, postupně však přestala být otázka zrovnoprávnění žen záležitostí pouze silných osobností či jednotlivých zemí; OSN už nedlouho po svém vzniku vytvořila Komisi pro postavení žen a pak následovaly na mezinárodním poli mnohé další kroky, směřující k odstranění diskriminace žen, včetně přijetí Všeobecné deklarace lidských práv.

(jn)

Vydalo nakladatelství Jan Krigl v Praze

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012