České kořeny ve Švýcarsku - nový dokument je hotov

JARO 2011 Ostatní česky
obálka čísla

MOTTO PROJEKTU: Systém, který vládl v naší zemi před rokem 1989, bránil občanům svobodně uplatnit svoje talenty a schopnosti. Cyklus České kořeny ukazuje příběhy lidí, kteří odchodem z Československa tuto svobodu získali a dokázali ji využít.

V pořadí druhý dokument cyklu České kořeny, na němž se přípravou a mnoha dalšími činnostmi podílí i Mezinárodní český klub, byl natočen v létě 2010 na několika místech Švýcarska. V této zemi žijí čeští krajané již od dob Rakouska - Uherska. Jejich příliv zesílil po únoru 1948, ale zejména pak po srpnu 1968. Švýcarská konfederace solidárně přijala obrovskou vlnu Čechoslováků, kteří se nesmířili s okupací své země sovětskými vojsky. V této době se jich zde usadilo asi 15 000, další však přicházeli za svobodou i později. Již existující české a slovenské spolky tak dostaly výraznou posilu, neboť velká část příchozích se brzy zapojila do jejich činnosti. Mnozí ale naopak zůstávali mimo a snažili se o co nejdřívější začlenění do švýcarské společnosti spíše individuálně.

Náš dokument zachycuje několik rodin či osobností, které volily různou, spíš však větší míru aktivity ve spolcích, a které představují průřez různými povoláními. Co dokument o české emigraci ve Švýcarsku vypovídá? To musí každý divák zhodnotit sám. Film si vzal za cíl informovat nejen o jednotlivých českých rodinách, ale i o prostředí které ovlivnilo jejich nový život a je tak i malou cestopisnou zkratkou německé části země pod |Alpami, ale i dalších míst. Natáčelo se v Basileji, Curychu, Luzernu a jejich okolí, ale také v horském údolí Rýna nebo ve Vevey u Ženevského jezera.

KDO SE OCITL PŘED KAMEROU?

Joža a Mirka Stehlíkovi - Basilej
Kamenosochař a restaurátor, uznávaný odborník, absolvoval doma známou sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. Kvůli politické nespolehlivosti nemohl doma pracovat v oboru, vojnu absolvoval u PTP. Ve Švýcarsku již 10 let žila jeho sestra Máša a také starší bratr. Když doma svobodomyslnému Jožkovi kvůli jeho kočovnému divadlu začali dělat komunisté dusno, odešel v roce 1978 i on. V Basileji je dnes možné na mnoha místech najít výsledky jeho práce - ať již restaurované kamenosochařské památky minulých staletí nebo jeho vlastní tvorbu. Ve svém ateliéru předává zkušenosti také studentům kamenosochařství z Čech.

Mirka Stehlíková se s Jožkou seznámila v Česku už po roce 1989. dnes pracuje v nakladatelství lékařské literatury a s manželem vychovává dva syny.

Máša a Ivan Exnarovi - Itingen u Basileje
Přišli do Švýcarska každý zvlášť 1968. Seznámil je až v emigraci Mášin bratr, oba se s Ivanem totiž věnovali horolezectví. Při jedné z výprav do Alp bratr tragicky zahynul. Později za Mášou do Švýcarska emigroval i poslední ze sourozenců, Joža Stehlík. Rodiny Exnarových a Stehlíkových pojí velmi silná pouta.
Máša pracovala ve veletržní firmě nebo také vedla soukromou školku. Je i vášnivou houbařkou a odborně vzdělanou mykoložkou. Pro obec kde žije a pro několik dalších vykonává mykologické poradenství. Jejím dalším koníčkem je od mládí umění. Od roku 1998 má v Sisachu u Basileje vlastní úspěšnou galerii.Kromě výstav se tu pořádají i komorní koncerty a další kulturní akce.
Ivan Exnar, Mášin muž, je světově uznávaný chemik, pracoval na universitě v Lausanne, kde má nyní soukromou poradenskou firmu. Podílel se na řadě výzkumů v oboru nanovláken. Od mládí se intenzivně věnoval horolezectví, v roce 1982 například zdolal vrchol Lhotse. Dnes pilotuje malé sportovní letadlo, s nímž se také zúčastňuje leteckých přehlídek.

Maria Cron - Luzern
Přišla do Švýcarska v létě v roce 1969 se svým prvním mužem, známým sklářským výtvarníkem. Narodil se jim tady syn Dalibor. Muž ale po pěti letech neunesl tíhu exilu a rozhodl se vrátit do Československa. Majka se synem zůstala i za cenu velmi těžké osobní situace. Její druhý, švýcarský manžel syna později adoptoval. S ním prožila velmi šťastných 20 let, poznala chod jeho hudebního nakladatelství a po mužově smrti firmu převzala. Majka je také velmi milou hostitelkou a její byt útočištěm pro řadu návštěv z Česka.
Zároveň je jednou z duší Sokola Luzern a také členkou předsednictva Svazu spolků, který zastřešuje většinu krajanských spolků ve Švýcarsku.

Blanka a Arnošt Kubešovi - Root u Luzernu
Také Kubešovi ihned po vpádu okupačních vojsk do Československa emigrovali. Krátce žili v Kanadě., pak se usadili ve Švýcarsku. Těžké začátky tak prožili znovu, již podruhé.
Paní Blanka své pocity ze života v komunismu a pak na druhé straně železné opony začala zpracovávat literárně. Novely, povídky i romány jí vycházely v exilových nakladatelstvích, také v 68 Pubishers´u Škvoreckých, nebo z nich četli v rozhlase na stanici Svobodná Evropa. Po roce 1989 Blanka Kubešová publikuje úspěšně i v České republice.
Kubešovi v Luzernu provozovali řadu let literární kavárnu Rosy, pomáhaly i obě dcery, které vedli k lásce k české řeči i domovu. Kavárna se stala místem setkávání s českou kulturou pro Čechy i Švýcary a hostila řadu osobností exilové kultury nejen ze Švýcarska.

Helena Springinsfeld - Dietlikon u Zurychu
S rodiči i s mladší sestrou zůstala ve Švýcarsku po cestě z dovolené v Jugoslávii, kde rodinu zastihl srpen '68.
Dnes spolu se švýcarským manželem Georgem podniká v rodinné firmě v oblasti daňového poradenství a účetnictví. Vedou bohatý společenský a rodinný život a zapojují se do mnoha švýcarských i českých spolkových aktivit. Paní Helena je také členkou předsednictva Svazu spolků a energickou organizátorkou mnoha krajanských akcí. Kromě toho je řadu let aktivní i v Sokole Winterthur, kam pravidelně jezdí cvičit s ostatními sokoly.

Robert Kolínský - Curych
Vynikající klavírista a hudební organizátor Robert Kolínský se narodil se již ve Švýcarsku českým rodičům, kteří sem přišli v roce 1968. Vystupuje s předními dirigrenty a orchestry, založil a vede komorní Ensemble Basilisk, vystupuje sólisticky i v duu se známým houslistou Sašou Rožděstvěnským.
Robert Kolínský však není jen klavírním virtuosem. Řadu let se ve Švýcarsku věnuje propagaci hudby Bohuslava Martinů, kterého velmi obdivuje. Každoročně organizuje Mezinárodní hudební festival Martinů v Basileji, který hostí evropské interpretační špičky a jeho koncerty natáčejí významné rozhlasové a televizní stanice.

Dana Seidlová - Adlikon u Curychu
S manželem emigrovali do Německa, po roce se přesunuli do Švýcarska. Pracovala zde jako zdravotní sestra, manžel byl technik. Později, po závažné operaci zraku, se věnovala hlavně dětem - ale zdaleka nejen vlastním. Jako skautka tělem i duší pracovala léta ve Švýcarsku s dětmi - skauty. Pro české děti také připravila mnoho učebních textů, když v takzvané doplňovací škole scházely učební materiály pro výuku češtiny a českého dějepisu či vlastivědy. Přispívá léta do Zpravodaje, českého časopisu vydávaného ve Švýcarsku, i do jiných titulů.
S manželem a dcerami založili legendární tábor v údolí Rýna. Údolím od té doby už přes 30 let zní každé léto čeština a je rájem na zemi pro malé české skauty ve Švýcarsku.
Dana Seidlová, vnučka legendárního Jiřího Gutha-Jarkovského, tvůrce provorepublikové etikety, je přes svůj věk velmi aktivní, jezdí často do Prahy a nabízí svoje švýcarské zkušenosti v oblasti zdravotní péče. Všichni ji znají pod dlouholetou skautskou přezdívkou Pirátka.

Český skautský tábor ve Valendas nyní vede pan Martin Gelnar s manželkou Lucií, spolupracuje s nimi také Pavel Beco, který manželům Seidlovým s tábory jin pomáhal už od svých dvaceti let...
Valendas je pro děti kouzelné a nezapomenutelné místo kontaktu s přírodou, českým jazykem, skautskými ideály a výchovou k zájmu o českou kulturu.

Cyklus Eeské kooeny vzniká ve spolupráci Mezinárodního eeského klubu a Kam Studia Kyjov

Kromě švýcarského a českého folkloru film doprovodila hudba Bohuslava Martinů, která podtrhuje linii osobních výpovědí těch, kteří zvolili nejistou a tvrdou cestu emigrace. Velký čský skladatel sám byl nedobrovolným exulantem nejprve k vůli fašistické a pak komunistické moci v rodné zemi. Ve Švýcarsku strávil poslední léta svého života. Jeho nádherná hudba zazní jak z nahrávek, tak i živě, v podání klavíristy Roberta Kolínského s Alexandrem Rožděstvěnským. Za spolupráci a podporu patří dík Nadaci Bohuslava Martinů v Praze.

Na závěr: První, švédský díl Českých kořenů bude letos promítnut v ČT, zájem je i o díl švýcarský. Autorský tým doufá, že v projektu, který vzniká pouze dík sponzorům, bude moci pokračovat.

Pražská premiéra se konala 28. února v Městské knihovně v Praze za osobní účasti paní Dany Seidlové a paní Máši Exnarové. Vzhledem k datu uzávěrky časopisu najdete podrobné informace o jejím průběhu na internetových stránkách www.cesky-dialog. net a také na www.ceskekoreny. cz.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012