400 let od smrti čtrnácti pražských mučedníků

JARO 2011 Kultura česky
obálka čísla

Často procházím pražskou Františkánskou zahradou. Vím, že náleží ke kostelu Panny Marie Sněžné a ke klášteru, kde sídlí členové duchovního Řádu Menších bratří. Proč komplex vznikl a jak se vyvíjel, vím. Jaký osud však stihl v 17. století samotné bratry františkány, jsem nevěděla.

CHRÁM

Založen českým králem a římským císařem Karlem IV. den po jeho korunovaci 3. září 1347. Nejen k její poctě, ale i jako budoucí korunovační chrám a klášterní svatyně. Výškou a rozlohou měl zastínit i katedrálu sv. Víta. Karel IV. jej daroval karmelitánům. Z projektu - s plánovanou délkou sta metrů a výškou lodi čtyřicet metrů - byl dokončen presbytář (vysvěcen roku 1379) a klášter. Do roku 1397 byl zbudován ještě vysoký chór, věž a loď vznikaly po začátku 15. století. Působil zde Jeroným Pražský. Václav IV. přidělil kostel utrakvistům. V něm kázal "husitský" Jan Želivský, který tu byl také zavražděn. Během husitských válek byl objekt poničen, zvon z věže sestřelen. Pustl a chátral, až se roku 1566 zřítila gotická klenba.

Po roce 1606 se dočkal nových majitelů - bosých františkánů. Jejich řád Menších bratří se souhlasem pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé a císaře Rudolfa II. dostal před 14. červencem 1604 karmelitány opuštěný klášter a kostel Panny Marie Sněžné. V kapli sv. P. Marie (později sv. archanděla Michaela) se bohoslužby konaly již před jejich příchodem. Provalený strop byl nahrazen novou renesanční klenbou s malbami hvězdné oblohy, malbami Panny Marie, Nejsvětější Trojice a svatými. Vznikla i nižší střecha, na západě vysoká průčelní stěna se vstupní přístavbou a s kruchtou. Díky dobrodincům z řad české šlechty, hlavně Zdeňka Lobkovice, byl objekt na podzim 1610 dostavěn tak, aby presbytář původně zamýšlené stavby sloužil jako kostel (dodnes). Svou výškou 39 metrů od podlahy ke klenbě splnil tak přání zakladatele Karla IV., aby tento byl ze všech pražských staveb nejvyšší. Obnoven v barokním duchu, kdy zbytky gotického zdiva postranních lodí zůstaly zachovány v barokních kaplích, zasvěcených Panně Marii a Janu Nepomuckému. S mohutným raně barokním sloupovým oltářem, vysokým 29m (1649 - 1651) od neznámého autora, završeného monumentální kalvárií se sochami Ukřižovaného, sv. Jana Evangelisty a Panny Marie.

ŘÁD

První členové Řádu Menších bratří, založeného sv. Františkem z Assisi, přišli na území Čech, Moravy a Slezska v roce 1232. Při husitských bouřích a válkách byli ze zdejších konventů vyháněni. Za pomoci sv. Jana Kapistrána byla jejich česká provincie roku 1451 zčásti, roku 1467 plně obnovena, ale z konventu u sv. Ambrože v Praze byli později vyhnáni znovu. Mor 1570 snížil jejich počet na pouhých sedmnáct. Proto své duchovní otce a bratry povolávali z blízkých a vzdálených zemí a ti se na našem území učili česky a německy.

Arcibiskup, kapitula kanovníků, katolické fary, řádové kostely, apoštolský nuncius. Španělský velvyslanec. Třetina obyvatel římskokatolického vyznání, ostatní luteráni a kalvíni. Češi a německá menšina, značná italská a španělská kolonie, menší francouzská. Starší universita husitská - nekatolická, v nové - katolické přednášející jesuité. Ti všichni tvořili obyvatelstvo tehdejší Prahy.

Františkáni hájili a šířili katolickou víru kázáními v kostele P. Marie Sněžné, při rozmluvách na hřbitovech, ve školách, po domech při almužnách atd. Proto vzbuzovali nenávist místních nekatolických obyvatel, proto byli při obnově kostela pronásledováni a napadáni. Roku 1609 například vtrhli násilníci do mariánské kaple: z hlavy sochy Panny Marie vzali zlatou korunu, poté vpadli do kláštera, řeholníky bili a hrozili jim zničením, budou-li nadále kázat proti husitskému a kališnickému učení.

POPELEČNÍ STŘEDA

15. únor 1611: obyvatelstvo pronásleduje pasovské žoldnéře, kteří později útočí na malou Stranu. Po vyplenění několika pražských kostelů a klášterů se městská lůza dostává k františkánskému klášteru a ke kostelu P. Marie Sněžné na Novém Městě.

Brána kláštera je zavřená a zabezpečena kládou. Kostel po mši ještě otevřen. Jeden zástup vtrhne do kostela, druhý dobývá vrata kláštera, třetí obklíčí celý klášter a kostel (asi dva tisíce lidí). Františkáni O. Jiljí Smoud a kostelník br. Jindřich, tehdy mimo pražský konvent, se zrovna vracejí do Prahy. U městské brány se dozvědí o nebezpečí bratří, proto se obrátí a vydají na cestu do Vídně (O. Jiljí se po dalších deseti letech služby ve Svaté zemi vrací na Moravu, kde v bohoslužbě umírá). Vrátný kláštera br. Jan se dává na útěk. Do tmy se ukrývá na střeše sousedního domu, pak nalézá útočiště u minoritů u sv. Jakuba, kde po třech měsících umírá. K vraždění ostatních dochází v kostele a v konventu. Útočníci, kteří zde podíleli na stavebních pracích, znají objekt i jeho východy velmi dobře. Bratři v klášteře slyší rány na bránu, proto s nimi jejich vikář hledá úkryt nad schody pod klenbou kostela. Třem dovoluje vylézt do věžičky. Pronásledovatelé nalézají první po dvou hodinách, ty ve věžičce po třech. Ostatní bratři jsou povražděni na posvátných místech kláštera i kostela. Všichni přijímají smrt klidně. Lůza bere z kostela, mariánské kaple, sakristie a depozitáře oltáře, obrazy, sochy Krista a svatých, kostelní ozdoby, pro posměch katolíkům nosí po ulicích a hospodách věci a předměty, určené k bohoslužbě. Zloději rozkradou posvátné nádoby, roucha a plátna

UCTĚNÍ

V ambitu kláštera Panny Marie Sněžné v byla uspořádána výstava 400 let od smrti čtrnácti pražských mučedníků. K jejímu uspořádání vedly pořadatele dva důvody.

Prvním je výročí události, která se natrvalo zapsala do dějin kostela a kláštera, stejně tak do dějin české františkánské provincie. V závěru vlády Rudolfa II. se odehrál konflikt, od nějž si sám císař, tlačený na vedlejší kolej, dost sliboval. Konflikt, který znamenal konec jeho vlády a definitivní pád. Střet, známý jako vpád Pasovských uvedl do pohybu řadu sil a změn. Vpád pasovských žoldnéřů měl posílit pozici císaře i pozici katolíků v Praze a v Čechách, ale v tehdy protestantské metropoli vyvolal odpor. Důsledek: pobouřený lid se vydal městem a plenil kláštery. Nejvíce právě klášter P. Marie Sněžné.

Čtrnáct zabitých františkánů, většinou z různých národů Evropy, bylo následně připomínáno vždy s úctou a objevily se snahy o jejich blahořečení. A to je druhý důvod, navíc se zprávou z Říma, v níž se uvádí, že proces blahořečení pražských mučedníků se na jaře 2011 posunuje do klíčové fáze. Pokud jejich blahořečení dojde, bude to událost nejen regionálního významu a celé církve, ale díky svým historickým okolnostem událost významná pro celou společnost.

Výstava představuje událost vyplenění kláštera Panny Marie Sněžné: v první části v širším dějinném a náboženském kontextu. Druhá část připomíná počátky obnovení kostela a kláštera, z nichž na počátku 17. století zůstaly pouze ruiny. Další část je věnována přímo pasovskému vpádu do Čech a do Prahy a reakci davu s pleněním klášterů, u P. Marie Sněžné průběh zavraždění čtrnácti františkánů. Poslední část mapuje dochované doklady úcty k pražským mučedníkům a uvádí jejich příběh v literatuře. Připomenuty jsou i postavy, známé z jiných událostí doby, které se staly nečekanými aktéry tohoto příběhu: Rudolfův maršál Kryštof Russworm či kat Jan Mydlář.

Přestože výstava již skončila, můžeme si františkány takto připomenout.

O. Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012