Názor ze Švédska

1-2 2010 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Nikdo nemůže dnes vědět, jak se vyvine situace v „Afghánské pustině“. Sám si myslím, že mnozí novináři nemají pravdu, když mimo jiné přirovnávají současnou snahu demokratického světa čelit afghánským náboženským fanatikům, jimž jde v jejich „konečném řešení“ o dosažení vlády jejich středověkých zákonů na celém světě, a to i za cenu (jak jasně ukazují holá fakta) permanentního vraždění kohokoli, jenž jim stojí v jejich „svatém poslání“ v cestě – s minulými invazemi Britů a Sovětů. Zmíněné minulé invaze měly motivačně naprosto jiný charakter, než současná snaha čelit minoritě afghánských a neafghánských muslimů dosáhnout svého, což je namířeno také proti všem demokraciím světa. Je až tragikomické číst například jednoho švédského „svobodného novináře“, když po jedné další akci zmíněných hrdlořezů, natáčí otce se svým mrtvým dítětem v náručí, jenž do kamery neproklíná vraždící náboženské fanatiky, ale administrativu, která nezabránila jeho tragédii, neboť ví, že ta mu hrdlo nepodřízne. Neměl by svobodný novinář, jenž zná dobře situaci v zemi, kde například přesto, že tálibáni vyhrožovali každému, jenž se dostaví k volebním urnám, smrtí, že k urnám se dostavilo více občanů, než v leckteré svobodné zemi – neměl by raději poskytnout mikrofon afghánskému občanovi se z a h a l e n o u tváří, jemuž právě v anonymně namířeném pačinu zavraždili blízkého? Abych byl správně tlumočen: mám velkou úctu k jednotlivým představitelům islámu, kteří jako třeba jeden jejich představitel v Egyptě po jednom dalším teroru veřejně prohlásil, parafrázuji: Tito vrazi nepřijdou k Alláhovi, ale rovnou do pekla. Doufám jen, že ještě žije.

Otakar Štorch, Stockholm

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012