Kupec benátský

1-2 2010 Kultura česky
obálka čísla

Na scéně pražského Stavovského divadla probíhalo nové nastudování Shakespearovy hry Kupec benátský. Několik dnů před premiérou skonal vynikající český režisér. Otomar Krejča (+ 6. 11. 2009) v jedné z minulých inscenací tohoto dramatu sám hrál.

Prameny

Tři texty: ztracená hra Žid (Jew), kramářská píseň, dle židovského protagonisty zvaná Germutus, a třetím je první příběh čtvrtého dne z knihy G. Fiorentina Hlupák (Il Pecorone – 1558). Hlavním pro Shakespearovu hru byl kromě Marlowova Maltského Žida právě Fiorentinův příběh: dramatik jeho předlohu musel znát v italském originále (anglický překlad ještě neexistoval). V Shakespearově pojetí je propracovanou verzí povídky Johanese de Alta Silvy, s motivy, které musely být pro dramatika zajímavé, jestliže je přejal. Věřitel je Žid, obchodník (v povídce Ansaldo = ve hře Antonio) nepotřebuje peníze pro sebe, ale pro přítele (Gianetta = Bassania), kterého miluje jako svého syna. Dáma (z Belmontu = Porcie), kterou mladý přítel zbožňuje, a která ho v převleku za právníka v Bologni zachrání před jistou smrtí, použije i ve hře triku s prstenem.

Něco navíc

Srovnání Fiorentinovy povídky se Shakespearovým dramatem dokazuje, jak literární předloha zaostává za charakteristikou hereckých postav. Vdova v povídce je pohádkovým archetypem oproti čarodějné svůdkyni Porcii. Žid Shylock v konfrontaci s knižní postavou tu září jako hvězda. V Shakespearově podání je málokterá jeho postava tak výkladově problematická jako Kupec benátský. Pojmenována je po kupci Antoniovi, ale každý si ji spojí především s postavou Žida. Proč? Libra masa – kus těla, který se rovná váze dlužného zlata, kterou žádá Shylock po Antoniovi – nese v sobě obraz krutého a nehumanistického vymáhání dluhu na podkladě smlouvy. Názor odborníků: hra nese prvky antisemitismu a Žid je krutý, proto musí být napálen. Dramatik ho ovšem obdařil takovou mírou vášně a emocí, že místo toho, abychom se smáli a fandili protivníkům, vzbuzuje Žid náš soucit.

Představení

Tři hlavní postavy jsou ve sporu, který je jádrem hry. Žádat libru masa ze živého jako splátku dluhu? Shakespeare vyšel z historického základu římských zákonů a z benátského státního obchodního řádu: podle něj Žid vymáhá libru masa oprávněně. Kam se přiklonit, když svět, má-li být spravedlivý, aby se v něm dalo žít, má vedle práva vymáhat dluh zároveň právo uplatňovat milosrdenství? Spor o právo a o milosrdenství je zde symbolem sporu Starého a Nového zákona. Shakespeare by nebyl géniem, kdyby jeho zápletky nebyly ještě složitější: předkládá nám poměr mezi milosrdenstvím slova a milosrdenstvím skutku. Žid zapomněl, že svou libru může dostat jen bez prolití kapky krve. A tak se ze žalujícího stává obžalovaný, usiluje-li druhému takto o život. Soud, který je s ním veden, je zvláštní: je souzen tím, kdo je na výsledku zainteresován. Napadne nás: je to básnická licence – jde přece o hru, která s realitou nemá mnoho společného.

Něco navíc

Nynější české nastudování Kupce benátského, podle překladu Martina Hilského, nám v režii Martina Čičváka na scéně Stavovského divadla předkládá drama v mnoha rovinách. Na jednoduché scéně Hanse Hoffera, jednoho ze znalců Shakespearových dramat, může být strouha mezi dvěma částmi svahu symbolem hranice mezi dvěma prostory. Hranice, kterou mnozí dobrovolně či neradi brání, překračují, přeskakují, přelézají. Do strouhy lze padnout, namočit se, zranit – sebe i jiné. Voda tu může být symbolem místa děje – kupeckého přístavu. Může symbolizovat pláč Antonia (Igor Bareš) nad ztrátou lodí a jeho ohrožením života, nad ztrátou milovaného přítele Bassania (Jan Hájek). Může být symbolem omývání nohou i těla, symbolem vyplavování a očišťování duše – postavy vodou mnohdy přicházejí a odcházejí. Může být symbolem Mikve pro Shylocka (Jiří Štěpnička) i jeho nedobrovolného přestoupení ke křesťanům po rozsudku, tedy symbolem křtu. Bělavý svah i temné pozadí dává vyniknout všem postavám. Hra sama je symbolikou zákona tří – Trojice Boží: tří hlavních postav, tří postav mužských. Tří postav ženských a z nich hlavní postava Porcie (Lucie Žáčková) má tři skříňky a v nich tři osudy. Ty si vybírají tři ženichové, kteří představují tři světy. Princ Marocký (Paul American j. h.) třemi vlastnostmi nevázaností, leskem i pýchou světa orientu, princ Aragonský (Alexandr Minajev j. h.) chováním, tónem hlasu i gesty (v personifikaci s Hitlerem) svět moci, zloby a nenávisti. Symbolika tří je i v lásce: v zamilovanosti tří párů, stejně tak v náznacích dalších dvou možných láskyplných vztahů. Hra je jako celek bojem tří světů: v rovině lidského původu i příslušnosti, náboženství i víry. Je, slovy režiséra: „…bojem z krve, bojem trojí krve, bojem o krev.“

V současné době doznívající krize a mocenských sporů je Kupec benátský hrou velmi aktuální.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012