Barevný svět - Tolja a jeho bratr Voloďa

Jsou bratři z Ukrajiny a do Čech si přišli oba vydělat nějaké peníze na inzerát jedné stavební firmy, která slibovala slušný výdělek. Oba měli vysokoškolské vzdělání, oba měli ženu a dítě a chtěli pracovat v Čechách jen tak 1-2 roky, aby si mohli doma trochu přilepšit.Šli do Čech s velkými nadějemi, vždyť dostat se do Čech, to znamenalo mít stálý příjem, možnost našetřit na stavbu vysněného domu, zlepšení životní úrovně rodiny. Na dlouho zůstávat nechtěli, vždyť na oba dva čekala doma žena a malé dítě. Spřádali si sny, jak budou hodně pracovat, samé přesčasy, jak nebudou zbytečně utrácet (vezli si sádlo z domova a pár konzerv na začátek) a jak co nejrychleji ušetří peníze, aby se mohli vrátit ke svým rodinám. Jenže sny a skutečnost jsou někdy zcela rozdílné.

Můj švagr pracoval asi před 8 lety jako ředitel jedné firmy na severu Čech a dohlížel na stavební práce, které jim jako subdodavatel zajišťovala jiná firma. Za pár dní už znal všechny zedníky a také si všiml, že dva z nich, ti nejšikovnější a dobří pracanti, pokaždé v polední přestávce zakusují cibuli a suchý chléb. Tak se na ně obořil, že šetřit takovým způsobem peníze je hazard se zdravím a nutil je, aby se pořádně naobědvali. Byli to ti dva bratři, Tolja a Voloďa a když se trochu oťukali, svěřili se mu se svým problémem. Člověk, který je zaměstnal, jim sebral pasy a vyplácí jim místo slíbené odměny 100.- Kč týdně, ostatní jsou prý poplatky za ubytování .

Můj švagr je laskavý člověk, mouše by neublížil, ale tenkrát se strašně rozčílil, vyběhl rovnou do pracovny toho jejich šéfa a křičel a tvářil se tak hrozivě, že mu šéf vydal oba pasy a souhlasil s tím, že jim ukončí pracovní poměr a zaplatí dlužnou mzdu.

Je to už 8 let a od té doby pracují Tolja i Voloďa ve firmě, kde je švagr ředitel. Jeden z nich je vývojový inženýr, druhý správce budov. Oba dva už získali v Čechách trvalý pobyt, Tolja si postavil dům, přivezl ženu a zatímco jeho starší dcera je premiantka 3.třídy základní školy, jeho malá Anička sotva začala chodit. Voloďa bydlí se svou ženou a dcerou ve správcovském bytě firmy, chodí na ryby, hraje fotbal v místní jedenáctce a staví chatu. Kdykoli je ve firmě nějaký problém, potřeba být přes čas, vykonávat práci navíc, vzdát se letní dovolené , nebo někde pomoci, hlásí se první Tolja a Voloďa. Anička, žena Tolji, je nejlepší přítelkyní mé švagrové a děti obou rodin považují švagra a švagrovou za vlastního dědečka a babičku. Dnes večer seděli všichni na chatě, Voloďa chytil ryby a Tolja učil švagra, jak se dělá pravá ukrajinská rybí polévka ucha. Polévka se povedla a bylo jí tolik, že pozvali i sousedy. A pak se bavili, vyprávěli si vtipy a nakonec šli společně na žížaly,protože zítra je neděle a to se konají takové sousedské rybářské závody.

Viděla jsem, jak se smějí a pošťuchují, zatímco jejich ženy seděly v kuchyni u vínečka a říkala jsem si, jakpak by se asi vyvíjel život těch dvou báječných mládenců, kdyby je můj švagr nevysvobodil ze spárů novodobého otrokáře ? Vrátili by se domů s pocitem, že tady u nás jsou všichni šejdíři? A mohli bychom se divit?