Jarmila Mařanová - Kafka a Praha

11-12 2008 Kultura česky
obálka čísla

Jarmila Mařanová patří k prvním českým umělkyním, které se ve své tvorbě začaly zabývat oběťmi šoa. Jako jedna z mála se vytrvale zabývala ilustrací literárních děl Franze Kafky. Tyto práce patří k jejím nejlepším výtvarným dílům. V roce 2006 se autorka rozhodla darovat 54 svých nejstarších monotypů ke Kafkovi do Židovského muzea v Praze. U příležitosti životního výročí umělkyně je soubor s jejími dalšími pracemi ze sbírek Židovského muzea, Galerie hlavního města Prahy a Památníku Terezín nyní vystaven v pražské Galerii Roberta Guttmanna – do 4. 1. 2009.

Jarmila Mařanová studovala od roku 1939 v textilním a sklářském oddělení na UMPRUM, po válce se věnovala užité a propagační grafice. Ve své rané tvorbě se zkoušela vyrovnat s traumatem osudu své matky, babičky a stejně staré sestřenice, které zahynuly v Treblince a v Osvětimi. Tyto studie a obrazy vystavila na první samostatné výstavě roku 1963 ve Varšavě – ke 20. výročí povstání varšavského ghetta.

Na kafkovském cyklu začala pracovat počátkem 60. let. Jeho existenciálně laděné příběhy přetvářela do obrazů, evokujících prostředí staré Prahy. Struktura těchto monotypů připomíná zdi starých domů, z nichž vystupují skryté obrazy a tváře. Příznačné postavy se pohybují v pražských uličkách jako v deliriu nebo se nad ní vznášejí jako ve snu. To obrazům dodává až surrealistický nádech. Své práce ke Kafkovi vystavila autorka ve Španělské synagoze v Praze v roce 1965 a poté na řadě výstav v Německu, Rakousku, Paříži, Nizozemsku, Norsku a v USA. Vedle Kafkova Procesu vytvořila monotypy také k povídkám Venkovský lékař, Umělec na hrazdě či Umělec v hladovění, k dopisům Mileně, k aforismům a myšlenkám z deníků.

Po okupaci v roce 1968 nalezla tvůrkyně námět svého nového grafického cyklu v biblické knize Jobově. Stal se pro ni obrazem lidské existence a jeho těžké zkoušky, nezasloužený osud hrdiny archetypem všech tragických lidských situací, jimiž se zabývala již dříve. Jako protipól vznikl v letech 1973 – 1974 soubor litografií k Šalamounově Písni písní jako ohlas své návštěvy Izraele v roce 1968. V prvních letech tzv. normalizace ilustrovala 30 litografiemi dílo Jana Ámose Komenského Labyrint světa a ráj srdce, neboť jí bylo vždy blízké autorovou beznadějnou politickou i osobní situací.

V roce 1976 se Jarmila Mařanová odstěhovala do USA. Opět se vrátila ke Kafkovu dílu: vytvořila sérii monotypů k jeho románu Amerika. Obtížně se přizpůsobovala novému prostředí – v tomto díle našla podobnost v traumatickém setkání mladého Karla Rossmanna s Novým světem. Později ji zaujaly motivy Kafkova románu Zámek, který popisuje absurdní situaci zeměměřiče Josefa K. v cizím městě a v málo srozumitelném světě. Na počátku osmdesátých let ilustrovala Proces + Zámek pro bibliofilské vydání ve Franclin Library ve Filadelfii a v New Yorku, za něž získala hned čtyři ocenění od předních amerických a uměleckých společností. Své práce představila na čtyřiceti pěti samostatných výstavách po celém světě.

Do Židovského muzea se vrátila v roce 1993, kde vystavila početnou kolekci své tvorby z amerického exilu. Dnes Jarmila Mařanová žije v městečku Sandpoint v Idahu, kde začátkém září oslavila své významné výročí narození. K výstavě je vydán katalog.

Olga Szymanská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012