Z poezie našich přátel ve Švédsku

Jana Witthed České roky

Kaménky Kříže
Svíce Jména
Zdí od života oddělená

K zachvění výšky
Z nich sochy řítí se v tříšť
Mrazivé hloubky
Tajné pletichaření archivů
V pozlátku zakletého světa strach

Zfalšovanou historií
bezcílně
prochází se lid
A zbavený kořenů i práv
s úžasem denně dopadá
do tvrdé a chladné náruče
podivného svého cizáctví

(Ze sbírky Trosečníci křišťálové země, kterou vydal Protis v Praze. Autorka byla v létě pozvána do Českého centra v New Yorku, kde četla své básně česky i anglicky.)

Ota Štorch Jen hlemýždi jsme?

Každý ve své ulitě
a všichni snad jsme trochu vinni
Kdo z nás si
s tykadly svého bližního
nikdy nezahrál?
A co hůř
Většina z nás asi
Ač v scénáři vodního mučidla
kapi-kap umírá
ani na prahu Hospodinova
či jen na absurdní té mezi
ze své korekce
nevychází

(Ze sbírky Morality, která vyšla ve Stockholmu.)

Pavel Mrázek Pozdrav ze země ptáků přelétavých

Máme zde holoubky,
Které jsme včera znali jen
Z vyprávění odvážných.
Bílými zobáčky sází hrách
na stěnu
a marně se diví?

zatímco potkani
z mělkých děr
na světlo vylézají,
chamtivě sbírají
a nestydatě žerou?

zaliti sluncem
opět rychle tloustnou.

Epilog

Zemřel další exulant.
Známý některých.
Kamarád několika.

Přítel někoho.

Svobodný?
Ženatý?
Rozvedený?
Dětný či bezdětný?

Milován?
Nenáviděn?

V zeleném pomníčku
cizího hřbitova
rozprášen k zapomnění.

(Tuto báseň napsal starosta Sokola Goteborg jako vzpomínku na našeho přítele Standu Holečka, který byl osobitou postavou krajanských květnových setkání v Kyrkekvarnu. Hezky zpíval, měl smysl pro humor a vždy se choval jako kamarád. - Za redakci ČD Eva S.)