Už desátý! Nekonvenční žižkovský podzim 2006

Jubilejní ročník mezinárodního hudebního festivalu, který pořádá Jiří Hošek pod záštitou Ministerstva kultury a Městské části Praha 3 - jinak Žižkova (a za laskavé podpory této městské části a také hlavního města Prahy) vypukl již 14. září. Trvá až do 16. listopadu, kdy posledním, dvacátým koncertem skončí. Již v době tiskové konference a zahájení festivalu však byla většina z dvacítky koncertů vyprodána. To může Jiřího Hoška, duchovního otce i hlavního realizátora a organizátora festivalu, jenž si za deset let vydobyl značné renomé, jen těšit. O Hoškův vlastní violoncellový recitál 3. 10. byl dokonce takový zájem, že se rozhodl přidat ještě jeden odpolední koncert.

Na tiskové konferenci v krásných prostorách kaple Bratrské jednoty baptistů na náměstí Jiřího z Poděbrad zaznělo z úst Jiřího Hoška především dojaté poděkování všem příznivcům. Firmám, které tento nekonvenční festival provázejí od samého počátku praktickou i finanční podporou, ale i těm novějším. Dík patří také všem jeho věrným návštěvníkům (z nichž nejstarší návštěvník festivalu byl osobně přítomen a pronesl krásná slova).

Proč je hudební festival Žižkovský podzim nekonvenční - a toto slovo má přímo v názvu? Festivalový program totiž spojuje rozličné hudební žánry (letos především vážnou hudbu a jazz) s mluveným slovem, ale proběhne také divadelní představení s prvky cirkusových technik nebo zazní třeba spirituální hudba. To vše opět v nekonvenčních prostředích, například v atriu Vysoké školy ekonomické, na žižkovské televizní věži, v hale prodejny Auto Jarov, v Národním památníku na Vítkově (Varhanní koncert ke státnímu svátku ČR 28. 10.) nebo třeba ve společenském sále hotelu Ariston na Žižkově.

Zvláštní zaměření letošního ročníku, bohatého na jazzové večery, pochopitelně reflektuje 100. výročí narození Jaroslava Ježka.

Festival je ale nekonvenční ještě podruhé - a to je možná významnější nekonvence, spočívající ve využití prostor, které jinak slouží různým církvím a tedy je navštěvují lidé různého náboženského přesvědčení (Kostel sv. Ludmily na náměstí Míru, obřadní síň Nového židovského hřbitova, baptistická kaple či kostel sv. Prokopa). Hudba však lidi spojuje, domnívá se Jiří Hošek spolu s kazatelem Bratrské jednoty baptistů Milošem Šolcem, jemuž patřilo slovo hned po starostovi Prahy 3 Milanu Českém.

Kazatelovy myšlenky o hudbě, která umožňuje společný prožitek posluchačů i interpretů, vede ke vzájemnému poznání různých kultur i tradic, ale například i k poznání sebe samotného či ke zvládnutí souhry se spoluhráči v orchestru, navodily opravdu duchovní atmosféru v sále. Podle Miloše Šolce dnešní, postmoderní doba, v níž se natolik zdůrazňuje individualismus, vede člověka do osamění. A proto právě patří Jiřímu Hoškovi, jehož festival dokáže lidi prostřednictvím hudby různých žánrů i různého duchovního rozměru semknout a spojit, velký dík.

A na závěr? Virtuosi di tuba!

Pod tímto názvem se skrývá čtveřice velmi mladých hudebníků, kteří již během studií na HAMU vytvořili zvláštní těleso sestávající ze čtyř tub (občas jim vypomáhá pátá hudebnice na bicí nástroje). Obdobná uskupení jsou i v zahraničí výjimečná, a proto všichni přítomní na zahajovací tiskové konferenci s velkým zájmem naslouchali deseti různorodým skladbám v jejich podání. Nezvykle hluboké, ale teplé a hladivé tóny těchto čtyř obrovských dechových nástrojů rozezněly kapli a překvapily posluchače tím, jak zajímavě lze na ně interpretovat Bacha, Mozarta, Lullyho i Bizeta. V druhém, moderním bloku pak třeba také Scotta Joplina, Chucka Rio nebo Steevieho Wondera. Velkým potleskem pro Virtuosi di tuba, pro Jiřího Hoška i všechny další spolupodílející se organizátory i instituce byl 10. ročník Nekonvenčního žižkovského podzimu zahájen.