Dopis z Nového Zélandu

Vážená paní šéfredaktorko,
Tento týden jsem v našem klubovním PO Boxu našel červnový výtisk vašeho Českého dialogu. Po otevření jsem jako první článek našel vaše Slovo šéfredaktorky. Po jeho přečtení jsem zůstal šokován a musel jsem si jej přečíst ještě jednou, abych uvěřil vlastním očím.
PRAVICE = SVOBODA. Nevím, jestli myslíte tu pravou pravici, zvednutou právě tak akorát do výše ve stylu jmenovaného Mussoliniho a nejmenovaného Hitlera - protože to byli ti ryzí pravičáci nebo ne? Nebo jejich skinheadští pohrobkové, co myslíte? Anebo se stačí ohlédnout jen kousek zpět, co všechno provedla a rozkradla ta "umírněnější" pravice našeho teď už téměř Sv. Václava Klause.
Víte proč vám píšu? Nejde o to, jaký mám politický názor. A souhlasím s vámi, že i současná vláda nadělala spoustu svinstva, stejně jako ta předchozí "svobodně-pravicová". Jde o to, že právě kvůli takovému politickému škatulkování, jaké jste předvedla (a možná pravidelně předvádíte, já nevím, jiná čísla jsem nečetl a ani nehodlám), jsem před 7 lety, ve svých pouhých 28 letech, opustil rodnou zemi a nemám chuť se do ní vrátit, dokud tam panují takové poměry. Jinak bych si musel ohýbat páteř a já vám nevím, jestli doprava je to o něco méně škodlivé než doleva, ale řekl bych, že na ortopedii by mi vynadali za oboje.
Na pravici i na levici jistě najdete spoustu slušných lidí a jde jen o osobni postoj a povahu, jak hodnotíte pravici nebo levici jako celek. Do toho ale nepočítám podvodníky a lháře, kterých také na obou stranách najdete víc než dost, jen bohužel v Česku v mnohem větším poměru k těm slušným než jinde v politicky civilizovaném světe. A to je problém naší země - nedokáže se těchto pijavic zbavit ani na jedné straně. Ani bych tyto lidi neřadil k pravici nebo levici - ti se budou přiživovat, kde se dá. A bude se to dít do té doby, dokud se jednak lidi nechají znovu a znovu nalákat pěknými řečmi těch samých podvodníků nebo jejich následovníků, a jednak dokud se nezbaví pravo-levého vidění jako vy a nezačnou jednoduše rozlišovat slušné lidi od křiklounů a podvodníků.
A řeknu vám ještě jedno - Bůh nám dal dvě ruce, ne jen pravou (nebo levou). Když si tu levou (nebo pravou) necháte useknout, jak daleko dojdete, dokud nepadnete na ústa? Levá je tu od toho, aby kontrolovala pravou a naopak, a občas se dokonce musí spojit (bud, když jimi sprásknete anebo naopak chcete vzdat dik Bohu, pokud vám to ovšem není všechno jedno a nemelete s nimi v klíně mlýnek). Naše země už zažila vládu i nadvládu pravorukých i levorukých, tak bych řekl, že je čas na vládu těch, kteří mají zdravé ruce obě a hlavně rozum. Takový trochu neo-Masarykismus, když už jsme u toho škatulkování, ale pak už to snad ani nebude potřeba.
Vývod z tohoto monologu je, abyste nám váš časopis neposílali, dokud nebude opravdu svobodně-nezávislý, nikoliv svobodně- pravicový nebo svobodně- levicový.
S krajanským pozdravem Jaromir Pistora Předseda Spolku Čechů a Slováků v AucklanduHow to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad