O krátké paměti, zklamání, aneb co jsme se z Článku Libri prohibiti nedověděli

3 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Zpráva o založení a vzniku knihovny, která jako jediná svého druhu zpřístupní široké veřejnosti produkci exilové a samozdatové literatury a vůbec všeho, co bylo v temných kapitolách naší nedávné minulosti zakázaného, se na jaře 1991 rozletěla po světě jako bílá holubice.

"Aby se vědělo a nezapomnělo... Aby i další měli z čeho čerpat pravdu o naší tolik a tak často pozměňované historii..." S podobnými slovy nadšeně a s radostí vozili a posílali doslova ze všech koutů, často s obtížemi a na obrovské vzdálenosti exiloví Češi domů do Prahy své bohatství: knihy a časopisy vydané v exilu. Pro ty, kteří měli to štěstí zůstat v Evropě, bylo pak velikou odměnou i zadostiučiněním osobně sledovat, jak knihovna pod angažovaností a starostlivou péčí Jiřího Gruntoráda narůstá. Jsem jen jedna z mnohých, a řeknu vám, bylo obrovským potěšením, pozorovat, s jakou doslova dychtivostí a téměř ostychem se dotýká každé knížky, s jakou láskou a pozorností hladí stránky...

Na počátku tvořily základ knihovny archivní exempláře samizdatové edice Popelnice, kterou vydával J. Gruntorád, a někteří další. Byla to sbírka asi 2000 knih, časopisů a dokumentů. Dnes se tento fond rozšířil na 13 100 knihovních jednotek z 50. - 80. let a 360 titulů časopisů. Současně tvoří nedílný základ knihovny i literatura exilová. Přesněji 6500 knihovních jednotek ze 35 exilových nakladatelství. V knihovně je tak kompletně zastoupena produkce 68´Publishers, Indexu, Konfrontace, Poezie mimo domov a dalších. K nim se řadí i produkce 400 jednotlivých nakladatelů a institucí, podobně jako 760 titulů exilových periodik jako sou Svědectví, Listy, Reportér, České slovo, Kanadské listy a další a další.

Potud fakta. Je mi líto, že tato skutečnost a vůbec jakákoli zmínka o existenci exilové literatury se z článku Jiřího Gruntoráda, Libri prohibiti nějak vytratila. Do velkoryse koncipované zprávy na dvojstranu formátu A4, na kterou se vešlo i několik fotografií, se jaksi nedostala. Vypadla dokonce i ze závěrečného odstavce, který zahrnuje všechny publikace od knih, přes časopisy, noviny, petice, dopisy, letáky. Rozuměj: všechny samizdatové. Všechny, až na ty z exilu. Exilový odboj ducha jako by neexistoval. Náhoda? Omyl redakce? Krátká paměť? V časopise, který si dal za úkol i do záhlaví spojovat "Čechy doma i ve světě", chyba politováníhodná.

Ozývám se za všechny našince roztroušené po světě, kteří nad minulým číslem ČD jen nevěřícně kroutili hlavami. Za všechny z Německa, z JAR a Austrálie, kteří mi posílali nevěřícně "mejly" a žádali o nápravu.

Blanka Kubešová

Redakce Českého dialogu se velice upřímně omlouvá čtenářům, kteří si, na rozdíl od ni, všimli tak politováníhodného nedostatku. Stalo se to tak, že jsme převzali již otištěný článek z magazínu The Hart of Europe, aniž bychom jej blíže zkoumali, neboť aktivity knihovny Libri Prohibiti známe již léta, nedávno jsme společně oslavili 15 let a do knihovny dodáváme některé časopisy ze zahraničí a knížky. Dokonce jsme se radovali, že na rozdíl od mnoha jiných článků jej v přemíře jiné práce nemusíme editovat. To však byla veliká chyba, kterou nemůžeme vzít zpět, jen se opět velice a hluboce omluvit...

-red-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012