Vždycky jedna noc - Markéta Hejkalová

10 2004 Kultura česky
obálka čísla

Markéta Hejkalová (nar. 1960), autorka románu, ve kterém se prolínají manželské (a nejen) příběhy matky Renaty žijící v českém Brně a dcery Ilony provdané za Fina Ilmariho do Helsink, je velmi činná. Působí jako překladatelka z finštiny (hlavně románů Miki Waltariho), ale je i úspěšnou spisovatelkou. Vydala novely Mimo Mysu, Zelená sedma (pod jménem Pražáková), knížky pro děti (Pražáková), romány Ženy a cizinci na konci tisíciletí a například i naučnou knihu Finsko. Je zakladatelkou a ředitelkou populárního Podzimního knižního trhu v Havlíčkově Brodě, kde jsem měla možnost poznat ji osobně a obdivovat v jejím vystupování symbiózu inteligence a přirozeného šarmu. Za své působení na české literární scéně ve všech těchto oblastech, především však za přínos českému knižnímu trhu v podobě zmíněné havlíčkobrodské události č. 1, kterou organizuje letos již počtrnácté (!), obdržela Markéta Hejkalová letos na jaře cenu nadace Českého literárního fondu.

Ludvík Vaculík napsal o její předposlední knize Ženy a cizinci na konci tisíciletí mj. toto:

,,...napsala jste příběh o strašném životě dnešním, v němž jsou ženy nuceny žít a jednat v úlohách a situacích, které jsou prostě...smrtelné. Je to kniha, po jaké se už dlouho volá., kniha o dnešku...nepíšete žádnou psychologii a city, to tam vychází nepřímo a velice obžalobně: muži ženám připravili mužský život..."

Dalo by se napsat, že román Vždycky jedna noc vychází pro muže také ,,obžalobně". Oni se totiž svých žen vůbec neptají na to, co by ony chtěly, co cítí, co jim schází, a už vůbec nepřipouštějí, že by jim mohlo něco vadit či chybět. Většinou je postaví před své rozhodnutí a žádají, aby se přizpůsobily. Mladá Ilona provdaná za údajně bohatého, mnohem staršího Fina, který ji slibuje pohodlný život v Malajsii, se nakonec ocitá v Helsinkách a je okolnostmi přinucena pečovat o malou dcerku z Ilmariho předchozího manželství, přičemž její manžel je neustále někde na cestách a jeho kariéra zdaleka není tak růžová, jak se zdála...Ilona statečně překonává bariéry - učí se finsky, učí se jezdit autem v závějích sněhu, zvyká si na celé dny tmy či naopak světla, začne pracovat a vydělávat na českém zastupitelství, pomalu se sbližuje s malou ,,modrou holčičkou" jménem Sinikka, která s ní zprvu vůbec nechce komunikovat. Nakonec si Ilona Finsko zamiluje.

Její matka Renata si ve 46 letech najde přítele, čímž si vyrovnává jednak nevšímavost svého muže lékaře, ale i jeho flirty s mladými sestřičkami. Později se však ukazuje, že její manželství se docela dobře může ,,vysmeknout" z té letité šedi a vztah mezi manželi lze zlepšit - do té míry, jak okolnosti dovolí? To už je na čtenáři.

Takto popsaný obsah se může zdát plytký, ale není tomu tak. Od knihy jsem se neodtrhla, dokud nebyla dočtená. Je ze skutečného života, není sentimentální, nepodsouvá moudra, a i přes smutné skutečnosti je spíše optimistická, především v tom smyslu, že každý si může vydobýt svůj kousek místa na světě, i když je to někdy setsakramentsky těžké, na každém záleží, zda se ufňuká k smrti či nepřestane hledat krásy, které nás přes všechno obklopují.

-ES-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012