MČK - Opět na Tetíně

5 2004 MČK česky
obálka čísla

Čtenáři našeho listu se mohli o výletech členů klubu na Tetín dočíst již vícekrát. A vlastně je to již milá tradice, že se tam vypravujeme každé jaro.

Ačkoliv předpověď počasí nestála za moc, přijali jsme i tentokrát pozvání do Tetína. Jako předvoj vyjely z Prahy Eva Střížovská, paní Klimková a Marina Hužvárová s nejmladšími členy klubu – čtrnáctiletým Michalem, desetiletou Marinkou a osmiletým Matějem, řečeným Matesem (o psu Rozince nemluvě).

Nejprve vláčkem do Berouna, odtud asi tři kilometry krásnou stezkou podle řeky Berounky a poté lesem na tetínské skály. Děti si cestu krátily hádáním se o bonbony zvané lentilky a pejsek běháním pro klacík. Bylo to fajn. Počasí bylo na rozdíl od předpovědi velice příjemné, slunečné. Stejně slunečná byla i kulturní a společenská atmosféra v tomto, ryze českou historií opředeném místě. Na náměstí jsme dorazili v pravé poledne, kde nás uvítaly zámecké hodiny hrající známou melodii U Berounky pod Tetínem a také historička Jana Brajerová s panem starostou. To už se k nám přidal Honza Šinágl a mnoho dalších lidí, kteří měli také za cíl strávit báječné odpoledne na Tetíně.

Následovala prohlídka zříceniny přemyslovského hradu, který je malebně ,,vrostlý" do skal, odkud je z výšky nádherná vyhlídka po kraji. Dole se v zákrutech vine Berounka, kolem louky a zalesněné kopce, na protější straně dokonce Michal s radostí a s dalekohledem objevoval vojenské betonové bunkry či jejich zbytky. Poučil nás, že zde bylo dvojí opevnění proti německé invazi. (Jak známo, k vojenskému odporu proti Němcům nedošlo a oni pak většinu bunkrů rozstříleli.) Marinka zase objevovala zajímavá místa, odkud by se malému Matýskovi nejlépe koulelo ze skal dolů, což on přijal vždy s jásotem a ochotou to zkoušet, v čemž mu ovšem zabránila nepřející matka. Světlá chvilka nastala, když se tyto menší děti usadily na jedné ze zdí zříceniny, kolem které nebyly hluboké srázy, ale jen malé trávníky (srázy byly hned za nimi). Na jednom z těchto trávníků prý kdysi stával hrad Krokovy dcery Tetky. Spíše než hrad v dnešním slova smyslu to prý byla dřevěná stavba snad podobná dnešním trampským srubům. Teta – Tetka prý byla velice krásná a moudrá žena, která měla mnoho milenců, ale i milenek. Rozuměla léčivým byli nám a pomáhala lidem, kteří ji obdivovali a uznávali.

Tetín má také několik kostelů, např. sv. Ludmily či sv. Jana Nepomuckého. Právě před ním na prostranství se odehrával koncert věnovaný Karlu Hašlerovi. Proč zrovna jemu? Protože uplynulo právě 90 let od jeho vojenské služby právě zde, na Tetíně. A také letos v říjnu to bude 125 let od jeho narození.

Interprety Hašlerových písniček byli studenti Vyšší odborné školy herecké z Prahy: Jolanta Galuzsková, Jakub Šlégr a Miroslav Král. Diváci rozesazení na lavicích i na trávě na zemi (v případě mnoha dětí i nás) se zájmem naslouchali známým i méně známým písním slavného písničkáře a vlastence Hašlera, např. Večer za strahovskou bránou, Starý kocour, Vltavo, Bílý kvíteček, Pětatřicátníci, Strahováček, Šáteček a – samozřejmě nemohla chybět nejslavnější ze všech – Ta naše písnička česká, kterou studenti zazpívali za pomoci publika.

Po koncertu se dr. Jana Brajerová ujala odborného průvodcovství a s velkým zástupem zájemců se vydala po zdejších historických stopách. Pokolikáté už, paní doktorko? Zdá se, (tedy nezdá, je to tak), že paní Jana Brajerová provádí zájemce snad každý víkend, kdy z Prahy přijíždí sem, do domečku po rodičích.

Jenom my z Klubu jsme byli díky její laskavosti provedeni milým Tetínem nejméně třikrát, pozváni do její chaloupky a zahrady a to dokonce s pohoštěním.

Zdá se (ale nezdá, je to tak), že paní doktorka je dnešním srdcem Tetína. Ona to byla, kdo založil a vytvořil zdejší muzeum. Ona píše již léta místní Zpravodaj, samozřejmě (proč samozřejmě?) bez nároku na odměnu. Ona to byla, kdo obíhal dlouhé týdny různé výrobce hodin, aby mohly být v přijatelném finančním obnosu vyrobeny hodiny, které dnes na náměstí hrají pro potěšení návštěvníků.

Mnoho let organizovala májové koncerty v jednom z kostelů, ale letos si vzpomněla na někdy neprávem opomíjeného Karla Hašlera a připravila a zorganizovala celý program na sobotu 17. dubna.

Patří jí za to veliké uznání a poděkování. Není v dnešní „hamounské" a konzumní době tolik podobných lidí. Ale naštěstí nějací jsou. A právě díky jim se může duchovní svět trošičku, i když velmi těžce proti předtím zmíněnému, posouvat dopředu.

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012