PŘÍBĚH ČESKOKANADSKÉ SPISOVATELKY II

-ES- KVĚTEN 2023 Naši ve světě česky

 

II. část

 

Pracuji od 18 let; při studiu o prázdninách a volných dnech. Nejdřív, po absolvování kurzu, jako průvodce po Praze. Poté jsem udělala tlumočnické zkoušky.

 

Tlumočím a dělám překlady již dlouhá léta a tuto práci mám velice ráda. Umožnila mi poznat nejrůznější prostředí a seznámit se s mnoha zajímavými lidmi. Mezi nimi byl např. slavný indický malíř, básník a filmař M.F. Husain, egyptský spisovatel a ministr kultury Yusuf Sibai, který byl později zavražděn na Kypru kvůli jeho snaze o mírové soužití s Izraelem, režisér Ingmar Bergman a mnozí další; tlumočila jsem i v Mexiku na divadelním festivalu Cervantese, atd. Pracuji v 5 jazycích (čeština, ruština, angličtina, francouzština, španělština), hůře umím italštinu,  velmi málo němčinu, finštinu jsem už zapomněla a samozřejmě dobře rozumím slovenštině i z ní překládám.

 

Pracovala jsem úspěšně na volné noze přes přes PIS ve všech druzích tlumočení, včetně simultánního kabinového.

Nikdy jsem nespolupracovala s StB. Kupodivu mi to procházelo, dokonce i udání příbuzné Pabla Nerudy za můj nesouhlas s okupaci v roce 1968.

 

Ovšem nakonec se mě pokusili získat pro vstup do partaje a dostala jsem nabídku práce na Ministerstvu zahraničních věcí.  Odmítla jsem, začala jsem mít problémy - a strach.

 

Vdala jsem se do Francie a získala francouzské občanství. Prožila jsem několik let v Paříži a Nice. Po rozvodu jsem pracovala v Monaku jako guvernantka tří děti milionářské rodiny z Venezuely. Pak jsem nějakou dobu žila u vzdáleného bratrance Andreje, potomka slavného ruského mořeplavce Michaila Lazareva, který začátkem 19. století 2x obeplul svět na plachetní lodi; jeho potomci byli carskými admirály, a poslední z nich válčil v občanské válce proti bolševikům, bohužel neúspěšně. Jako většina bílých porevolučních emigrantů žili pak ve Francii víceméně v bídě. André Lazareff však vystudoval matematiku a založil velmi úspěšné soukromé lyceum Cours Pascal v Lyonu.

 

(Neuvěřitelná náhoda: Můj přítel z USA Prof. JUDr. Ota Ulč, Ph.D., spisovatel a cestovatel, kdysi po několik měsíců byl poradcem domorodého předsedy vlády v Rarotonze v Cookově souostroví. Tento Sir Henry, do šlechtického stavu uvedený osobně královnou Alžbětou II., mu chtěl darovat korálový ostrov Suvorov, který byl objeven a pojmenován právě oním mořeplavcem Michailem! Nabídka byla bohužel Otou odmítnuta.)

 

Nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem zůstat na někom závislá. Zašla jsem na kanadský konzulát v Lyonu, kde mi po asi 15 minutovém rozhovoru ve francouzštině a angličtině dali imigrantské vízum do Kanady, čemuž se každý diví, jelikož většinou není lehké toto vízum dostat.

 

Přiletěla jsem do Kanady v únoru 1978. Bylo mi zde neveselo, a začátky byly velmi těžké. Žila jsem nejdřív v ošklivé mrňavé garzonce ve špatné části Montrealu a živila jsem se všelijak, jako prodavačka lístků, recepční, sekretářka orientálního diplomata, který mě po mých osobních problémech s ním brzy vyhodil, učitelka jazyků na částečný úvazek v soukromých školách a průvodkyně po Montrealu, což mě, na rozdíl od nádherné Prahy, vůbec nebavilo.

 

Nakonec jsem se po několika letech dostala zpět ke své milované profesi tlumočnice a překladatelky, a jsem dost známá. Pracuji i pro federální vládu Kanady a vládu provincie Quebec. Co se týče čes.-ang.-fr., jsem tlumočnice na nejvyšší úrovni. Pracovala jsem již za kanadskou stranu s různými českými delegacemi. Také jsem byla s delegací kanadské vlády v Chicagu na summitu NATO pro tlumočení bilaterálního setkání mezi premiéry S. Harperem a P. Nečasem.

 

Od dětství mám ráda divadlo, filmy, obrazy a zejména knihy. Celý život velmi mnoho čtu. Mám i doktorát z literatury. Jako dítě jsem hrála dětské role v divadle, později soutěžila v recitačních soutěžích, a chtěla se původně stát herečkou. Také jsem navštěvovala kurzy o malířství a uvažovala o studiu dějin umění, díky otci. Moje láska k literatuře a talent na jazyky mne nakonec přivedĺy ke studiu filologie na filozofické fakultě naší staroslavné Karlovy univerzity.

 

Z mého druhého manželství, v Kanadě, se narodilo mé jediné dítě, syn Alexander Daniel (jeho prostřední jméno je na počest hlavní, částečně autobiografické postavy četných děl mého nejoblíbenějšího českého spisovatele Josefa Škvoreckého: Daniel Smiřický, Danny). Manželství se Sašovým otcem bylo nešťastné a skončilo rozvodem, když byl syn ještě malý. Vychovala jsem ho úplně sama. Umí perfektně anglicky a francouzsky, a mluví i velmi dobře česky. V soukromém lyceu s programem Francie měl angličtinu ve skupině „rodný jazyk“, a španělštinu jako cizí jazyk. Maturitu udělal s vyznamenáním. Vystudoval 2 obory na 2 univerzitách v Montrealu v anglofonním programu (informatika & business), s bakalářským i magisterským titulem. Má také samostatnou zkoušku auditora v Kanadě, a zkoušku hokejového znalce a komentátora na jedné univerzitě v USA. Sám je velmi sportovní a založil hokejový tým zde a později i v Tokiu. Pracoval ve 2 velkých mezinárodních firmách Alcan a CGI v Montrealu. Hodně cestoval služebně i soukromě po celém světě. Za svých cest si velice oblíbil Japonsko, a poté se tady několik let večerně učil japonštinu. Před 5 lety si našel vynikající místo v Tokiu a odstěhoval se tam. Je v té zemi šťastný. Řekl mi, že miluje každou minutu své práce. Má i zajímavý osobní a společenský život. Dělá kariéru v rozsáhlé části automobilky Mitsubishi, která byla před několika lety koupena německou firmou Daimler Mercedes-Benz. Už nyní je šéfem důležitého oddělení.

Hrozně se mi ale po něm stýská.

S vyjímkou nejhorší doby strašení COVIDem přijíždí ke mně 2x za rok, na Vánoce a v létě na moje narozeniny.

 

Také se mi stýská po Praze. Jedině tam se cítím opravdu doma, i když už tolik let žiju tak daleko. Hodně jsem cestovala a poznala i mnohá krásná místa. Ale Praha je pro mne nejkrásnější město na světě...

 

Život ubíhá a budoucnost se nemilosrdně krátí. Je mi často smutno. Ještě že mám své knihy, filmy a práci, kterou mám ráda, více než 100 let starý velký dům (podle kanadského měřítka je to téměř historická památka) evropsky zařízený; je to můj svět, kde mě obklopuje i mnoho obrazů, například od Josefa Lieslera (včetně mého surrealistického trojportrétu) a Maxe Švabinského s věnováními otci, rovněž obrazy a grafiky Prahy. Také můj portrét od M. F. Husaina.

 

Od dětství jsem psala básničky a krátké texty, a pokusila se i o divadelní hru, Ve škole jsem mívala dobré slohy. Před 10 lety jsem najednou začala psát hodně, a bylo z toho 66 povídek v češtině, krátká novela v angličtině a básně v češtině, některé z nich také v anglické a francouzské verzi.

V poslední době také píšu aktuální články a povídky pro internetové weby.

 

Moje kniha povídek „Podivné příběhy“ vyšla v Praze v roce 2017. Mám připravenou další knihu povídek „Podzimní růže“ a soubor básní „Kapky smutku“.