PŘÍBĚH ČESKOKANADSKÉ SPISOVATELKY II

II. část
Pracuji od 18 let; při studiu o prázdninách a volných dnech. Nejdřív, po absolvování kurzu, jako průvodce po Praze. Poté jsem udělala tlumočnické zkoušky.
Tlumočím a dělám překlady již dlouhá léta a tuto práci mám velice ráda. Umožnila mi poznat nejrůznější prostředí a seznámit se s mnoha zajímavými lidmi. Mezi nimi byl např. slavný indický malíř, básník a filmař M.F. Husain, egyptský spisovatel a ministr kultury Yusuf Sibai, který byl později zavražděn na Kypru kvůli jeho snaze o mírové soužití s Izraelem, režisér Ingmar Bergman a mnozí další; tlumočila jsem i v Mexiku na divadelním festivalu Cervantese, atd. Pracuji v 5 jazycích (čeština, ruština, angličtina, francouzština, španělština), hůře umím italštinu, velmi málo němčinu, finštinu jsem už zapomněla a samozřejmě dobře rozumím slovenštině i z ní překládám.
Pracovala jsem úspěšně na volné noze přes přes PIS ve všech druzích tlumočení, včetně simultánního kabinového.
Nikdy jsem nespolupracovala s StB. Kupodivu mi to procházelo, dokonce i udání příbuzné Pabla Nerudy za můj nesouhlas s okupaci v roce 1968.
Ovšem nakonec se mě pokusili získat pro vstup do partaje a dostala jsem nabídku práce na Ministerstvu zahraničních věcí. Odmítla jsem, začala jsem mít problémy - a strach.
Vdala jsem se do Francie a získala francouzské občanství. Prožila jsem několik let v Paříži a Nice. Po rozvodu jsem pracovala v Monaku jako guvernantka tří děti milionářské rodiny z Venezuely. Pak jsem nějakou dobu žila u vzdáleného bratrance Andreje, potomka slavného ruského mořeplavce Michaila Lazareva, který začátkem 19. století 2x obeplul svět na plachetní lodi; jeho potomci byli carskými admirály, a poslední z nich válčil v občanské válce proti bolševikům, bohužel neúspěšně. Jako většina bílých porevolučních emigrantů žili pak ve Francii víceméně v bídě. André Lazareff však vystudoval matematiku a založil velmi úspěšné soukromé lyceum Cours Pascal v Lyonu.
(Neuvěřitelná náhoda: Můj přítel z USA Prof. JUDr. Ota Ulč, Ph.D., spisovatel a cestovatel, kdysi po několik měsíců byl poradcem domorodého předsedy vlády v Rarotonze v Cookově souostroví. Tento Sir Henry, do šlechtického stavu uvedený osobně královnou Alžbětou II., mu chtěl darovat korálový ostrov Suvorov, který byl objeven a pojmenován právě oním mořeplavcem Michailem! Nabídka byla bohužel Otou odmítnuta.)
Nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem zůstat na někom závislá. Zašla jsem na kanadský konzulát v Lyonu, kde mi po asi 15 minutovém rozhovoru ve francouzštině a angličtině dali imigrantské vízum do Kanady, čemuž se každý diví, jelikož většinou není lehké toto vízum dostat.
Přiletěla jsem do Kanady v únoru 1978. Bylo mi zde neveselo, a začátky byly velmi těžké. Žila jsem nejdřív v ošklivé mrňavé garzonce ve špatné části Montrealu a živila jsem se všelijak, jako prodavačka lístků, recepční, sekretářka orientálního diplomata, který mě po mých osobních problémech s ním brzy vyhodil, učitelka jazyků na částečný úvazek v soukromých školách a průvodkyně po Montrealu, což mě, na rozdíl od nádherné Prahy, vůbec nebavilo.
Nakonec jsem se po několika letech dostala zpět ke své milované profesi tlumočnice a překladatelky, a jsem dost známá. Pracuji i pro federální vládu Kanady a vládu provincie Quebec. Co se týče čes.-ang.-fr., jsem tlumočnice na nejvyšší úrovni. Pracovala jsem již za kanadskou stranu s různými českými delegacemi. Také jsem byla s delegací kanadské vlády v Chicagu na summitu NATO pro tlumočení bilaterálního setkání mezi premiéry S. Harperem a P. Nečasem.
Od dětství mám ráda divadlo, filmy, obrazy a zejména knihy. Celý život velmi mnoho čtu. Mám i doktorát z literatury. Jako dítě jsem hrála dětské role v divadle, později soutěžila v recitačních soutěžích, a chtěla se původně stát herečkou. Také jsem navštěvovala kurzy o malířství a uvažovala o studiu dějin umění, díky otci. Moje láska k literatuře a talent na jazyky mne nakonec přivedĺy ke studiu filologie na filozofické fakultě naší staroslavné Karlovy univerzity.
Z mého druhého manželství, v Kanadě, se narodilo mé jediné dítě, syn Alexander Daniel (jeho prostřední jméno je na počest hlavní, částečně autobiografické postavy četných děl mého nejoblíbenějšího českého spisovatele Josefa Škvoreckého: Daniel Smiřický, Danny). Manželství se Sašovým otcem bylo nešťastné a skončilo rozvodem, když byl syn ještě malý. Vychovala jsem ho úplně sama. Umí perfektně anglicky a francouzsky, a mluví i velmi dobře česky. V soukromém lyceu s programem Francie měl angličtinu ve skupině „rodný jazyk“, a španělštinu jako cizí jazyk. Maturitu udělal s vyznamenáním. Vystudoval 2 obory na 2 univerzitách v Montrealu v anglofonním programu (informatika & business), s bakalářským i magisterským titulem. Má také samostatnou zkoušku auditora v Kanadě, a zkoušku hokejového znalce a komentátora na jedné univerzitě v USA. Sám je velmi sportovní a založil hokejový tým zde a později i v Tokiu. Pracoval ve 2 velkých mezinárodních firmách Alcan a CGI v Montrealu. Hodně cestoval služebně i soukromě po celém světě. Za svých cest si velice oblíbil Japonsko, a poté se tady několik let večerně učil japonštinu. Před 5 lety si našel vynikající místo v Tokiu a odstěhoval se tam. Je v té zemi šťastný. Řekl mi, že miluje každou minutu své práce. Má i zajímavý osobní a společenský život. Dělá kariéru v rozsáhlé části automobilky Mitsubishi, která byla před několika lety koupena německou firmou Daimler Mercedes-Benz. Už nyní je šéfem důležitého oddělení.
Hrozně se mi ale po něm stýská.
S vyjímkou nejhorší doby strašení COVIDem přijíždí ke mně 2x za rok, na Vánoce a v létě na moje narozeniny.
Také se mi stýská po Praze. Jedině tam se cítím opravdu doma, i když už tolik let žiju tak daleko. Hodně jsem cestovala a poznala i mnohá krásná místa. Ale Praha je pro mne nejkrásnější město na světě...
Život ubíhá a budoucnost se nemilosrdně krátí. Je mi často smutno. Ještě že mám své knihy, filmy a práci, kterou mám ráda, více než 100 let starý velký dům (podle kanadského měřítka je to téměř historická památka) evropsky zařízený; je to můj svět, kde mě obklopuje i mnoho obrazů, například od Josefa Lieslera (včetně mého surrealistického trojportrétu) a Maxe Švabinského s věnováními otci, rovněž obrazy a grafiky Prahy. Také můj portrét od M. F. Husaina.
Od dětství jsem psala básničky a krátké texty, a pokusila se i o divadelní hru, Ve škole jsem mívala dobré slohy. Před 10 lety jsem najednou začala psát hodně, a bylo z toho 66 povídek v češtině, krátká novela v angličtině a básně v češtině, některé z nich také v anglické a francouzské verzi.
V poslední době také píšu aktuální články a povídky pro internetové weby.
Moje kniha povídek „Podivné příběhy“ vyšla v Praze v roce 2017. Mám připravenou další knihu povídek „Podzimní růže“ a soubor básní „Kapky smutku“.
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad