Babička a počítač

Je zima a ošklivo, sedím tedy u počítače.

Nejprve jsem měla k přístroji, zvanému počítač, posvátnou úctu. Zacházel s ním tajemně můj muž. Časem jsem ho začala podezřívat, že si též neví rady a machruje, protože se u nás střídali různí poradci a přístroji něco ubírali, něco přidávali, takže jsem měla pocit, že je obdobou stavebnice Lega pro dospělé. Časem začal využívat především funkce hry a z pracovny se ozývalo: ' „Jawohl, Herr!''. Byla to zřejmě slova, která by raději slyšel ode mne.

Potom onemocněl a přístroj osiřel. Tím, že se mi jakž-takž podařilo zvládnout mobil, začala jsem si troufat i na přístroj. Napsané jsem ukládala neznámo kam a přístroj mi je někdy vydal a někdy ne. Dále se do věci vložily děti, chystající se vystěhovat do vzdálené ciziny. Aby mohly mít občas kontakt s matkou, koupily jí sluchátka a nainstalovaly program Skype. Ukázaly jí také, jak si může najít horoskop a dozvědět se svůj biorytmus. Obdarovaly ji digitálním fotoaparátem a matka zpychla. Naučila se vložit fotky do přístroje a někdy si je i prohlížet! Časem se naučila i si přečíst na internetu noviny a najít jízdní řád!!!

Ovšem pýcha předchází pád! Něco jsem si zmáčkla a vyměnila se mi písmenka. Malé se psaly velké a naopak. Volala jsem tedy zkušenějšímu bratrovi podle vzoru „'držím myš v pravém rohu nahoře a klikám, ale nefunguje to!!!'' Poradil mi. Od té doby se dívám každé ráno na Bavorsko, kde dvě asi padesátky přibližují blbcům práci s počítačem. Jedna tomu rozumí a ta druhá jako ne. Ale na můj vkus to chápe velice rychle. Já tak rychle nefunguju, takže zase nic. Přítel Werner mi zapůjčil knihu Internet pro blbouny, ale jak jsem do ní nahlédla, soudím, že musí existovat ještě nějaká kategorie hluboko pod blbouny. Do té patřím já.

Přístroj, složený z nesourodých částí stále častěji vypovídal službu. A vůbec už neunesl, když jsem si místo nové blůzy koupila novou plochou obrazovku a barevnou tiskárnu. Rozhodla jsem se tedy, že si místo kabátu na zimu koupím nový přístroj. Náhodou jsem byla  zařizovat vnoučkovi mobil a při té příležitosti využila jeho zkušeností a  nový přístroj koupila. Byla to vhodná chvíle i proto, že mi měl kdo donést přístroj domů a následně i zapojit.

Tím ovšem se vše najednou nevyřešilo, jak by laik doufal. Potíže teprve nastaly.

Vnouček zapojil přístroj, ale nepodařilo se mu nastavit internet.  Posléze se mi podařilo přemluvit technika v obchodě, aby ke mně po práci přišel. Technik přišel, potýkal se a volal na server. Večer tam volají ale všichni, takže  po třech hodinách jsme to i s technikem vzdali. Stálo nějaký peníz.  Něco jsem odkoukala a zkoušela příští den sama. Technik na serveru  dával pokyny a já machrovala. V rozhodující chvíli  vypadla obrazovka. Musela jsem si znovu dlouhé minuty nechávat houst do ucha, než mně spojili. V rozhodující chvíli vypadl telefon.Technik přišel znovu a byl úspěšnější. Podařilo se mu techniky na serveru přesvědčit, že je vadný jejich modem. Bylo potřeba dojet hodinu tramvají a jít kus pěšky. Modem byl vyměněn. Doma jsem zjistila, že  mi zapomněla dát rozdvojku k telefonu. Lehla jsem si na zem a řvala!!!!! Bylo znovu potřeba dojet hodinu tramvají a jít kus pěšky. Na serveru se mi omluvili. Večer přišel technik a modem úspěšně nainstaloval. V tu chvíli se ale do přístroje vloudil virus a přístroj jenom zoufale otvíral a zavíral různá okénka. Nezbývalo, než vše vymazat a nastavit znovu. Potom už zbývalo jenom zaktivovat e-mail. Ukázalo se, že nevím heslo. Nemohli mi ho sdělit telefonem. Bylo potřeba znovu jet hodinu tramvají a jít kus pěšky...

Týden jsem s přístrojem nemluvila, ale nakonec jsem mu odpustila! Pod podmínkou, že mi napříště bude říkat „JawohlHerr!''

A nejenom já....

bratr mi volal, že chodí do kurzu PC, jelikož dceři spadl počítač (asi na zem) a až ho dcera vyčistí, daruje mu ho. Řekl jí, že by si ho vyčistil sám (třeba benzínem)! Dcera počítač vyčistila (bez benzínu) a darovala. Zároveň mu nastavila Skype, aby mohl komunikovat.

Skype 1

Bavili jsme se tedy po skype. „Někam jsem zasil fotky a nemůžu je najít. '

„Ale počítadlo se tě vždycky ptá, kam to chceš uložit!''

„Na nic se mně neptal a fotky zmizely! Jenom tady pořád běhá nějaká liška a koulí po mně vočima.''

Jindy: Mně to nějak přeskakuje, blbě tě slyším! Mně to taky přeskakuje, asi je to přetížený! A co je s bráchou? Nevím, má tam červený kolečko, asi nechce bejt rušenej! No, jo, tak toho necháme! Nám to přeskakuje a brácha má o kolečko víc! Ptám se synka jak přesunu fotky? No, to musíš udělat takovou modrou mlhu, na tu klikneš vpravo, pak kopírovat, mimo mlhu klikneš vlevo a vložit! Fotky mi někam zmizely! No jo, tak to je máš asi ve Skotsku.

Skype 2

Co ti to tam chrčí? ptám se bráchy. Žvejkám popkorn a zmizel ze signálu. Příště se ptám, jak to že jsi mi posledně zmizel? Ále, jak jsem žvejkal ten popkorn, spadl mi kousek do klávesnice. A jak jsem ho zkoušel vyndavat, přejel jsem klávesnici prachovkou a všecko jsem si zrušil.

Skype 3

Vyskočilo na mně okénko, které se mně na něco ptalo. Sice v rodné řeči, ale přesto jsem nerozuměla. Pro jistotu jsem klepla na děkuji, ne a změnilo se mi náhle okénko na Skype. Protože nesnáším novinky, chtěla jsem po vnoučkovi, aby mi vrátil to staré. To nejde, babi. Tak si zvykám.

skype 4

Já na bráchu proč nejsi na skype? Nemám čas, musím doma pracovat. To má tvoje žena dobrý, já na to nemám nikoho. Tak si zaplať hodinového manžela! Stojí 250 na hodinu a já musím hákovat 250 hodin zadarmo.

E-mail:

Milý synku, fotky z Korutan od tebe opravdu nemám. Babi A mi vtipně poslala nějakou zásilku, s jejímž vyzvednutím jsem experimentovala a pravděpodobně ji smazala.

Milá máti, pokud jde o zásilku od babi A, patrně nebyla určena k experimentům, ale pouze k otevření. Přepošleme ti to ještě jednou, prosím neotvírat pomocí tlačítek typu vymazat, loschen, delete, ale pokud možno těch, která jsou označena otevřít, uložit, offnen, speichern, open, save" atp.

Spřízněná babička mi posílá různé hlavolamy, kterými můžu zkoumat své duševní zdraví. Po jednom takovém testu jsem si s úlevou oddechla, neboť mne ujistil, že mi nehrozí Alzheimer. Zato další test mne informoval, že můj mozek je starý 149 let.

A NEJENOM POČÍTAČ...

Doba se žene vpřed mílovými kroky a babička zápasí. Na nádraží si musí koupit lístek v automatu, takže místo do Zelené Lhoty jede do Kardašovy Řečice. Na poště si chce koupit pár známek. Opět automat. Babička kliká a kliká a nakonec ji div nevypadne modrý mauricius podle ceny, kterou zaplatila. Doporučený dopis dostane do boxu. Ve schránce má papírek, kterým se box otevírá. Babička zírá tak dlouho, až jde kolem soused a pomůže jí.

Jana Probs, Vídeň