Sen Taxmenů uzrál po 52 letech

Půlstoletí na hudební scéně zastihlo Taxmeny v době proticovidových opatření, proto na hlavní narozeninový koncert v divadle Semafor došlo až letos koncem května pod názvem Taxmeni 50 + 2. Ani jeden lístek z dva roky vyprodaného představení nikdo nevrátil.

Hned nejbližší pátek a sobotu slyšeli písně této country skupiny návštěvníci akcí připomínajících 80 let od operace Anthropoid. Obě odpoledne na koncertech v rámci bohatého programu oslav, které k tomuto výročí pořádala Městská část Praha 8 v areálu Velkého Löwitova mlýna pod Libeňským zámkem. Už v sobotu navečer zahráli Taxmeni také v Panenských Břežanech na Dni Jana Kubiše, při němž byl vystaven originál dopisu, který jako jeden z parašutistů napsal své milé několik dní před hrdinským činem. V dalších týdnech a letních měsících Taxmeni vystupují na řadě většinou Open Air festivalů a samostatných koncertů.

Ohlédnutí za pěti desítkami let jejich působení představuje kniha výpovědí současných i bývalých členů skupiny Jednou Taxmenem, navždy Taxmenem (nakladatelství Toužimský & Moravec, 2020, 319 stran, 300 unikátních fotografií), která na pozadí doby zaznamenává události, zážitky, úspěchy i prohry, proměny personální i stylové – od bluegrassu k moderní country, setkání a spolupráci s hvězdami i s úctyhodnými osobnostmi z mimohudební sféry. Ale i pohled jiných na Taxmeny a jejich tvorbu.

Kdo je zná jen z televize – obvykle jako představitele a vlastně „vynálezce“ military country – hodně by se divil, jak pestrý mají nyní repertoár – od balad až po rokenrol, a v jakých polohách se dokáže jejich zpěvák Vráťa Vyskočil pohybovat, i když s nimi není od začátku (to jenom banjista Jaroslav Čvančara), ale „až“ od podzimu 1974. Něco z toho ochutnali i návštěvníci koncertu v Semaforu, kde zažili, jak to kapele šlape, skvělá sóla instrumentalistů i jak kouzelné několikahlasé vokály jsou tihle napohled „tvrdí hoši“ schopni vytvářet.

S Taxmeny tu vystoupil kromě jiných hostů např. Petr Bryndač, houslista a zakládající člen skupiny Greenhorns. Po jeho virtuózním provedení skladby Orange Blossom Special – ještě lepším než v dobách největší slávy, v níž získal pro hru na housle spousty následovníků – i dřívější pochybovači s obdivem uznali, že na Pražské konzervatoři nestudoval zbytečně. U Taxmenů svého času hrál jako záskok za jejich houslistu, kterého minulý režim poslal do vězení natvrdo za to, že v hospodě zpíval písničku, která si dělala legraci z Brežněva.

Potleskem vestoje odměnilo publikum Jiřího Suchého. Jako už poněkolikáté si s Taxmeny zazpíval píseň Jó, to jsem ještě žil ze hry Jonáš a doktor Matrace (poslední společné s Jiřím Šlitrem). Na její premiéře v květnu 1969, devátý měsíc v okupované zemi, jsme všichni dobře věděli, čí střela a do čího čela si ta mrcha našla cíl. Teď už zase víme.

Příjemným překvapením taxmenského večera v Semaforu bylo uvedení písničky Sen, v originále Act Naturally (Jednej přirozeně). Když ji její skladatel Johnny Russell začal zpívat, nezaujala, ačkoliv nebyl špatný zpěvák. Když ji dva roky poté nahrál (1963) Buck Owens, stala se jedničkou v americké country hitparádě a Buck od té doby hvězdou. Ringo Starr si ji vybral (1965) na album Beatles Help. Ringo oslovil Bucka (1989), aby ji nahráli jako duet a videoklip, ten si vysloužil nominaci na cenu Grammy za „Nejlepší country vokální spolupráci“. Od té doby ji oba vydali několikrát i v novém tisíciletí. Jednou se Johnny Russell vyjádřil k autorství Act Naturally: „Stále narážím na lidi, kteří si myslí, že to napsal Buck. Nebo The Beatles. To se stane, když jste skladatel. Ale na šecích nikdy nevidím Ringovo ani Buckovo jméno."

V české kotlině píseň nahrála českobudějovická folková skupina Minnesengři, otextoval a nazpíval Jan Borkovec pod názvem Mám spoustu divnejch přání (1972).

U Taxmenů se jmenuje Sen. „Text v říjnu 1970 napsal náš člen Pepa Blažejovský. Byla to naše vůbec první píseň, kterou jsme po svém vzniku nacvičili,“ prozradil mi zakladatel, kapelník a banjista skupiny Taxmeni Jaroslav Čvančara. A pokračoval: „Nikdy (!) jsme s ní ale na veřejnosti nevystoupili. Měli jsme pocit, že v našem tehdejším akustickém obsazení to tak úplně nevyzní, že to chce elektriku. A tak skladbu Sen zahráli Taxmeni poprvé veřejně až letos na konci května v divadle Semafor.“ Premiéru tedy měla po 52 letech.

Luďa Razimová