Pandemická totalita?

V úterý a ve středu jsem se zájmem sledovala davy občanů demonstrující před parlamentem od rána do noci. Bylo mi jich líto. Byla zima, musely je bolet nohy, mnozí si na to vzali volno z práce. A snažili se všechno brát s úsměvem a s radostí. Hráli na bubínky, podupávali v rytmu, tančili a sem tam provolávali hesla - informace, proč přišli. Ten pocit zjevně vyplýval z toho, že jsou všichni jakoby zajedno. Nikdo se nechoval hrubě ani nehezky. V jedné TV sice probleskla zpráva, že policie sebrala jednoho opilce či provokatéra, ale jinak jsem litovala i policii, která uzavírala dav před parlamentem a také trpěla zimou apod. Přesto neměla důvod nikoho obtěžovat nějakým zásahem, naopak zdálo se, že jsou také „zajedno“. Byli tam lidé z Prahy, z Moravy, Slezska a na Malostranském náměstí, kde protestní akce začínala, promluvil i host ze Slovenska. Připomenul, že, u nich na demonstracích policie mlátí lidi.

Bohužel, po dvoudenním jednání byl zákon přijat. Nyní putuje do sněmovny. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud zrušil většinu podobně dosud navržených zákonů, jistě v tom bude následovat. V to doufám, i v to, že se brzy ocitne na smetišti zákonných zmetků. Protože, když si ho přečtete, pochopíte, že tu jde především o MOC a zase o MOC.

ES