Umělec a jeho dílna v barokních Čechách

Národní galerie otevřela novou stálou expozici pod výše uvedeným názvem (v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě).

Je zaměřena na dvě základní části: dílnu malířskou a sochařskou. Organizaci, vybavení a způsob získávání zakázek představují samostatné oddíly malířské dílny. Boj o Olymp -- umění v alegorii v protějškových obrazech Patra Brandla a Jana Kupeckého zobrazují stálou soutěživost výtvarných oborů a spor o prvenství mezi sochou a malbou, vzájemná soudržnost oborů v plátně rudolfínského B. Sprangera. Malířův ateliér -- inventář doplňují praktické pomůcky. První myšlenka na papíře, přípravná kresba má stěžejní roli v přípravné fázi díla, záznamu umělcovy ideje, a to v několika variantách. Pro úspěch opakováno -- umění kopie tu obrazy doplňují grafické listy, mající nezastupitelné místo v malířské dílně, která sloužila k šíření znalosti děl a dala vzniknout mnoha kopiím i o několik let později (hlavně dílna J. Kupeckého). Rodinný podnik malířů Hartmannů -- Jana Jakuba a syna Antonína, se specializoval na krajinu. Dále Před zrozením díla -- skici a modelletti ukazuje jejich autentičnost i umělcův svobodný projev zároveň. V 18. století byl českým mistrem oboru V. V. Reiner svým značným množstvím olejových skic -- náčrtů k realizaci nástěnných maleb.

Druhá část Sochařská dílna byla nejpočetnějším pracovním kolektivem dobové umělecké praxe, v jejímž čele stál mistr-podnikatel a k ruce měl tovaryše, ke konkrétním úkolům pak pomocníky a učně. Dílna využívala nových materiálů a rozvíjela novou metodu kolektivní práce, zvládala i velmi rozsáhlé práce, diktované tempem baroka. V principu opakovaného použití těchže dílenských předloh vlastních a cizích a obměny jednou nalezených řešení. Obvyklá praxe při vzniku monumentálních sochařských děl: umělec vytvořil dílo dle daného modella, jehož autorem byl někdo jiný, nejčastěji malíř či architekt. Oporou práce ateliéru byla dílenská sbírka předloh (rytiny, kresby z cest, antické i nové odlitky, zvláště pak soubor drobných předlohových plastik-bozzetti).

Známe praxi Braunovy či Brokofovy sochařské dílny, jejichž modelová praxe pokračovala generací raného rokoka s málem klasických skic, ale více drobnými řezbičkami modelů oltářů a statuí (např. z tvorby F. I. Weisse, z ateliéru I. F. Platzera -- poslední osobnosti české barokní plastiky).

Expozici netradičně doplňují komentované prohlídky "Račte dále, Mistr jsem já!", které dávají nahlédnout do ateliérů barokních umělců. Pro školy i zájmové skupiny jsou od září pořady s výtvarnou nebo divadelní dílnou, zaměřené na vznik barokního díla a provoz umělecké dílny té doby.