Všichni jsme potomci migrantů

Stačí se porozhlédnout světovými dějinami lidstva.Tak nejzřetelnější je to s Amerikou. Když do severní části migrovali Evropané a stali se Američany zjistili , že travnaté stepi obývají původní obyvatelé. Primitivní stepní Indiáni hned v mnoha komunitách. Civilizovaní Evropané zjistili, že Indiáni jsou na úrovni starší doby kamenné a neznají ani zemědělství ani kovy a dokonce ani kolo. Tím nemyslím bicykl, ale obyčejné kolo od vozu. Své majetky včetně stanů vláčeli na smycích svázaných větví. Také rychle zjistili, že to nejsou žádní ušlechtilí Vinetuové, ale primitivní a krutí zabijáci. K obživě jim stačila milionová stáda bizonů na prériích a nic je nenutilo změnit své životy. O to se posléze postarali civilizovaní Američané, kteří jim z pouhé legrace vystříleli moderními puškami skoro všechny bizony. Noví Američané si přivlastnili zem a zbytky Apačů a Irokézů zahnali do rezervací. To vše v dobré víře v civilizaci. Ostatně představa , že by Indiáni se svou neuvěřitelnou a primitivní nenávistí k jiným komunitám Indiánů a neustálému válčení vytvořili multikulturní budoucí USA je iluzorní.Teprve v minulém století , když už Indiáni byli jen folklorní menšinou, dokázal Čechoameričan antropolog profesor Aleš Hrdlička , že Indiáni v celé Americe včetně Jižní  jsou také migranti a že na konci doby ledové přišli z Eurasie přes pevninský most v oblasti Beringovy úžiny a osídlili celý kontinent. Tak se  představa o původních obyvatelích

poněkud vytratila, protože vlastně všichni byli migranti.

Ale vraťme se přes oceán k nám do rodných Čech. Území ve středočeské kotlině bylo obydleno už od pradávna lovci a sběrači typu Cromagnonců v paleolitu a navíc ještě malými tlupami Neandrtálců, kteří jaksi nápor moderních lidí neustáli. Historii ovšem začali psát lidé v neolitu. První zemědělci usedlí na rodné půdě. Byli to také Keltové nazývaní Bojové, kteří dali posléze krajině ve středu Čech název Bohemia, tedy Bojohajm v překladu vlast Bójů. Tito nadaní zemědělci a řemeslníci, kteří tu žili v pozdní době kamenné, především v období Halštatském tedy době železné, byli velmi vynalézaví a položili základy zemědělství. Byli ovšem také divocí válečníci a ve své době obávaní nepřátelé. Pak ovšem do Bohemie vtrhli germánští Markomané a zemi poplenili tak důkladně, že z keltských válečníků nikdo nezbyl. Ovšem zůstala půda, dobytek, obiloviny a k tomu navíc velké množství vdov. Ty byly z hlediska vítězů dobře použitelné na několik způsobů. A tady nastal pro vítěze zásadní proces asimilace, tedy splynutí. Z válečně nadaných Markomanů a později na Moravě i z Kvádů se stali klidní zemědělci poněkud civilizovaní působením asimilace ze strany keltských vdov. Pokrok se nikdy nezastaví a válečné vavříny působí poněkud trapně nad ložem poražené vdovy a udřeného zemědělského nádeníka.

A teď přeskočíme letopočet a konečně se dostaneme k historce jak Čechy přišly k svému jménu. Podle legend a bájí to bylo nějak takhle. Do úrodné zemědělské krajiny Bohemie jednoho dne přišli migranti z východu. Slované vedení praotcem Čechem. Ve skutečnosti to byla tlupa, která spolu s praotcem prchala z rodného Charvatska na západ z obavy před trestem za spáchané zločiny. Podle legendy stanul Čech na plochém kopci jménem Říp a prohlásil ke svým soudruhům, že vidí zemi oplývající mlékem a strdím. Z jeho slov jasně vyplývá , že viděl obydlenou zemi, protože mléko poskytují jak známo krávy chované zemědělci. Strdí je zřejmě med a ten poskytují včely chované v úlech. To znamená značnou hospodářskou vyspělost. A tak migrant Praotec se svou partou jistě dobře vyzbrojených chasníků snadno přemohl pouhé udřené zemědělce a usadil se na úrodné půdě. Také vítězní Slované se ujali nových vdov a začali předávat v procesu asimilace své geny. Praotec si asi moc neužil, ale zato jeho jméno už navždy zdobí naší zem. Jak pokračovaly dějiny je obecně známo. Přes úrodnou krajinu ve středu Evropy se převalily válečné akce z mnoha stran. Přišly hordy z východu. Avarové, Mongolové a Vandalové a kdo ví jak se všichni jmenovali. Genetici asi nacházejí zajímavé kombinace genů v mateřské linii. Vojenské vpády k nám proudily i z Evropy. Z Francie, Pruska i dokonce ze Švédska. A protože o vdovy nikdy nebyla nouze, tak nadržení migranti vesele předávali svoji genetickou výbavu. Dnes bychom to nazvali genetický mix. A tak nikoho neudivuje, že v tom mixu máme i geny z hodně vzdálených míst Asie. Čas to všechno překrývá a je určitě lepší považovat se za Evropany než jen za Čechy. Dnes už máme i Čechy s vietnamským původem . Ti budou mít za pár let potomky téměř k nerozeznání od našeho mixu. Už v druhé i třetí generaci jsou vietnamské děti o hlavu větší než jejich rodiče. Přizpůsobují se vývojově mírnému prostředí a jedí naší stravu. Jsem přesvědčen, že ve druhé polovině 21. století nebude už snad korektní používat slovo migrant, natož pak Asiat.

Jaroslav Picka