Jako příběh opravdového člověka

Jindra Mannová duben 2021 Ohlasy a názory česky

(Povídka)

 

„Vážený pane inženýre,

promiňte, že si dovoluji Vás oslovit, hodně jsem o Vás slyšela vyprávět od Vašich spolužáků z vysoké školy a zaujal mě Váš životní příběh. Obdivuji se Vašemu umu, s jakou odvahou a grácií procházíte životem, aniž byste si stěžoval na nepřízeň osudu. Může za to zřejmě i Vaše vysoká inteligence, životní optimismus, přispívá Jako příběh opravdového člověka

i Váš smysl pro humor a jistě i plno kladných vlastností, které by mě zajímaly. Stejně jako Vaše životní krédo, smýšlení, názory, postřehy ze života, dojmy, pocity, myslím, že by to mohlo být poučné a hodné následování. A samozřejmě především Váš zajímavý život, příběhy z Vašeho života.

Nevím, jestli byste byl ochoten se podělit o Váš životní příběh, co byste chtěl sdělit, prozradit. Budu ráda, pokud budete mít čas a náladu něco zaznamenat a svěřit ze svého neobyčejného života.

S přáním stálé životní pohody

J. M.“

 

Tento dopis jsem odeslala panu Ing. L. asi před rokem, ale doposud jsem bohužel nedostala odpověď. Možná už to nejde …

Během tohoto roku, jenž pro starší lidi může znamenat i zásadní zvrat dosavadních událostí, se opravdu mnohé změnilo.

Pokusím se tedy jeho příběh volně převyprávět pěkně od začátku ze sporých, mě dostupných informací:

 

Kdysi mladý, pohledný hoch, plný energie a síly, pomáhal na venkovské usedlosti otci s opravou ploché střechy rodinného domku. Práce jim šla rychle od ruky, hoch byl pln nedočkavosti a elánu. V zápalu práce, nedopatřením, si stoupl na jakési prkno, které bylo položeno přes okraj střechy. Prkno se vahou zhouplo a hoch spadl z výšky asi 10 m. Nezabil se!

Štěstí v neštěstí měl v tom, že dopadl do hromady písku, určené ke stavbě, písek pád ztlumil. Ale při pádu si hoch zlomil páteř ve spodní části. V důsledku tohoto zranění mu ochrnuly obě nohy.

Po určitém, triskním čase se naučil pohybovat pomocí berlí, holí, jež se staly nedílnou, nezbytnou součástí celého jeho života. Naučil se vahou celého těla se opírat o hole, posílil tak horní část svého těla, ruce, v kterých měl nezměrnou sílu.

Pan L. byl od přírody velice chytrý, inteligentní, společenský člověk. Přesto, že ho osud takovým způsobem natrvalo poznamenal, on se s tím neuvěřitelně pozitivně vyrovnal. Když později nastoupil jako student na pražskou techniku, patřil mezi premianty. I přes svůj těžký handicap byl neobyčejně společenský a při různých společenských studentských večírcích patřil mezi ty, kteří inteligentním způsobem dokázali bavit společnost. Mezi svými spolužáky byl velice respektovaný a ctěný. To vše dokazuje, že byl velice psychicky silný a odolný. Ale byl také velice tolerantní a přátelský.

Jednou také dal k lepšímu příhodu, která se mu stala v tramvaji. V tomto dopravním prostředku, kam se stěží tenkrát dopravil, si ulehčeně sedl a hole si nenápadně opřel o stěnu k oknu. Po čase se tramvaj zaplnila. I přistoupila starší paní, která si neměla kam sednout. Spatřivši statného mladého muže sedícího, začala lamentovat: „Ta dnešní mládež nemá žádné vychování, ani staršímu člověku neuvolní místo. “A pan L. místo toho, aby jí řekl, jaký má problém a z toho důvodu sedí, beze slova gentlemansky a s obtížemi vstal. A uvolnil této paní místo. Paní, když viděla jeho postižení a obě hole, tak se začala omlouvat a sednout si nechtěla. On však pravil: „Rád vám místo uvolním, když už se mi podařilo vstát, neboť to mi působí největší potíže.“ A zbytek cesty dojel vestoje.

I přes svůj handicap dokázal velmi úspěšně školu dokončit a jako inženýr nastoupil do projekčního ústavu. A jako mladý člověk rád navštěvoval různé společenské akce, aby se trochu pobavil, také i vinárny i bary. Všude dokázal společnost dobře zaujmout a díky svému inteligentnímu humoru a určitému osobnímu šarmu byl velice vítaným společníkem. A tam, v jedné takové společnosti, poznal zajímavou barmanku, vlastně prý byla profesionální zpěvačka. Natolik ji oslnil, že byla ochotna respektovat i jeho zdravotní stav a stala se mu celoživotní partnerkou a manželkou.  Narodila se jim dcera.

V zaměstnání byl velice úspěšný a schopný. I přes své ochrnuté nohy se naučil řídit auto, které bylo specielně upraveno tak, aby ho mohl ovládat. Protože byl i nadále velice společenský a kamarádský, pravidelně zval na svoji venkovskou chalupu bývalé spolužáky a kamarády, kde dokázali diskutovat i několik dní a bujaře se bavit.

Ve svém oboru patřil mezi vyhledávané odborníky. V době zaměstnanecké činnosti dokázal ještě dálkově studovat a k titulu Ing. mu přibyl vědecký titul CSc. I po dosažení důchodového věku nadále zůstal pracovně aktivní a pracoval na nejsložitějších projektech, které byly svěřeny projekčnímu ústavu.

V pokročilém stáří, je tomu již skoro rok, se mu stal při rekondičním pobytu v lázních další nešťastný úraz. Uklouzl a zlámal si nohu v krčku. Vzhledem k jeho nepohyblivým nohám   byl to malér! A lékaři se dlouho rozhodovali, co dál. Proběhla operace a téměř roční rekonvalescence, spojená s pobytem v různých rehabilitačních ústavech i LDN.

I přes veškerou nepřízeň osudu se nenechal zlomit, díky své mimořádné psychické odolnosti dokázal i toto překonat a postupem času se vrátit do normálního života.

Jen on sám ví, kolik síly ducha, energie, odvahy, sebezapření, vůle, ctižádosti a nakonec i otrlosti, toto všechno stojí!

Ani v těchto podmínkách, v domovech dlouhodobě nemocných, kde zažívá i hrůzostrašné zážitky, spojené s loučením lidí se životem, se nezlomil. Důkazem jsou např. i jeho upřímné přátelské styky s kamarády osobní, telefonické. I jeho SMS svědčí, že ještě neztratil humor.

Např. Dobrý kamarád mu píše, povzbuzuje ho a oceňuje:

„Láďo, jsi hrdina, jako Meresjev z  „Příběhu opravdového člověka“, od Borise   Polevoje.“

„Není tomu tak, Meresjev měl horší klimatické podmínky. Ten se plazil s odumřelýma nohama ve sněhu.“ Odpovídá statečně Láďa.

 

I tento příběh pana L.  mi připadá jako příběh nesmírné lidské statečnosti, vůle žít a snad by mohl být  příkladem i pro starší lidi, jak se vyrovnávat s nepřízní osudu, zdravotními problémy a nakonec   i se stářím!

 

(Z knihy  „Stopy zanechané životem“  Jindry Mannové)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012