„Robinson a v pátek“

Zrovna dnes, se opět ozval náš kamarád (podnikatel v zahraničí) a poslal zajímavou fotografii, snímek opuštěné pláže - jen pár stop v písku - v pozadí rozbouřené moře. S podtitulem „Robinson a v pátek“. Igor se totiž vyznačuje nevyčerpatelným humorem, jakoukoli situaci dovede okamžitě vtipně vystihnout. I jeho nevšední fotografie ze světa, které posílá, jsou takto okomentovány, že vzbuzují dobrou náladu. Ne, že by byl jen „Robinson“, spíše je to světoběžník, který se pohybuje snadno, s přehledem znalce, s lehkostí a grácií po různých světadílech, zemích, kde se nejen cítí jako doma, ale kde má opravdu i domovy. V poslední době se pohyboval hlavně v těch místech, kde mu bylo dobře, je ve věku, kdy už si to může dovolit, podle zájmů, i někdy nutnosti. A samozřejmě, dovede o zemích, kde pobývá, o cestách, poznatcích, zážitcích, zasvěceně, interesantně vyprávět.

Momentálně se nalézá v Portugalsku u moře, kde i tady vlastní rekreační vilu. Sám přiznává: „Žiju zde jako v ráji, ale kolem nás řádí „koronavirová bouře“.“ V současné době je v oblasti, kde vane stále svěží, vlahý vítr od moře a na opuštěných, mořských, písečných plážích, v zimním období, se mnoho lidí nevyskytuje, a tak se zdá býti spokojen. Připadá mu tato oblast a nádherné procházky, nebo projížďky na kole, kolem stále se vzdouvajícího, měnícího a neklidného živlu moře, stále se vzpínajícího a zpívajícího svou nekonečnou píseň, jednak neskutečně kouzelná, a také v této době poměrně nejpříhodnější.

A tak dnes, právě v pátek, nám nejen poslal odtud fotografii, ale líčil i jednu příhodu a samozřejmě, s humorem jemu vlastním.

Čas od času musím do nedalekého městečka na nákup, hlavně potravin i všeho potřebného, neboť i zde v Portugalsku, je většina restaurací, i různých přímořských stylových hospůdek, bohužel, nyní zavřena. Jedu si tak svým novým autem, za tímto účelem zde koupeným, které jsem si nadělil k letošním Vánocům, celkem slušnou rychlostí, a blížím se k městečku. Parkoviště u marketu je i zde dosti přeplněno a hledám místo, kde zakotvím. Zastavím, ale místo se mi nějak nezdá, tady je dosti těsno, co kdyby mi někdo auto trochu škrábnul. Přejíždím jinam, ale ani toto místo se mi nezdá dosti bezpečné, parkuji až na dalším, třetím místě, až na okraji parkoviště.

Market dobře znám, většinu potřebných potravin spolehlivě nalézám, plním košík. Ještě se zastavuji u známého regálu a oči mi přechází, jaký výběr je tu nejrůznějších vín. Pečlivě vybírám, asi to bude tentokrát víno portugalské, Vinho do Porto, které koupím.

Když tu mě osloví neznámý pán. Zjišťuji, že je to jakýsi zřízenec, který se ptá: „Jste majitelem auta Volkswagen Brouk, č. … ?“„Ano, o co vám jde, pane?“ „Pojďte se mnou, stala se nehoda, vaše auto kdosi naboural.“

S hrůzou jsem zjistil, že do mého fungl nového auta někdo narazil a zmáčkl ho, samozřejmě nárazník, světla, blinkry, odhaduji značnou škodu a děsím se! Až nyní jsem si všimnul šaramantní starší dámy, celkem elegantně oblečené, která se provinile omlouvala. Její luxusní ohromné auto omylem, prý tiše a neslyšně nacouvalo, do mého auta a tím došlo k poškození. „Samozřejmě vám škodu nahradím, sepíšeme vše pro pojišťovnu. Zavolám své právničce.“ Paní je velice pohotová. Domlouvám se s touto dámou portugalsky, jazyk už docela dobře ovládám, a dále se učím. Přesto raději přecházíme na angličtinu. Opravdu přispěchala mladá právnička této dámy, jež zřejmě u ní pracuje. Uvědomil jsem si, že v portugalštině, vyplňovat jakési úřední formuláře by bylo pro mne přece jen trochu složité, a tak to zkouším.

Dozvěděl jsem se, že dotyčná paní je ředitelkou jakési stavební firmy, která staví u moře rekreační vily, takže jde zřejmě o paní důvěryhodnou a značně majetnou. Navrhuji: „Nemohli bychom se nějak přátelsky domluvit o uhrazení škody v hotovosti, což by mohlo být, vzhledem k tomu, že jsem ve vaší zemi cizinec, jednodušší?“ I po poradě s právničkou jsme na tuto možnost oba přistoupili. I šikovnou právničku jsem se pokusil oslovit: „Nevím, co se kdy může stát a nebudu-li někdy potřebovat rady právničky. Dovoluji se na vás obrátit, nebyla byste tak laskava a nemohla byste mi dát na sebe kontakt?“ „Musím vás zklamat, pane, ale pracuji výhradně pro svou zaměstnankyni, tady paní L…“

A pak vše, co následovalo, probíhalo docela hladce. V autoopravně měla paní L. dobré známé, nedávno musela prý tuto opravnu též navštívit. Náhradní díly na mé auto nebyly problém, po dobu opravy mi poskytli jiné auto.  Po 5 dnech mi bylo auto přivezeno až domů. Bylo naleštěné, nablýskané, a ještě se řidič na mne s provinilým výrazem obrátil: „Při cestě k vám jsem projel nechtěně kaluží a trochu ho tedy ušpinil, omlouvám se.“

Cena, kterou paní ředitelka musela za opravu auta, které mi nabourala, zaplatit, byla horentní.

Dle adresy této nadmíru příjemné, sympatické dámy jsem až dodatečně zjistil, že žije v té nejluxusnější, přímořské, rekreační oblasti Portugalska. A tak jsem skoro zalitoval: „ Že já jsem si místo opravy mého auta, neřekl rovnou o auto N0VÉ ?!“

A tak se naskýtá otázka, zdali „Robinson“ bude i nadále poustevničit?

Ale my budeme rádi, pokud se nám kamarád zase někdy ozve a nemusí to být zrovna  - „v pátek“.

Jindra Mannová