Slovo na únor OUPLNĚK

(Psáno včera.)

Dnes asi za hodinu než toto dopíšu, bude ÚPLNĚK ve LVU. To prý značí cestu ke svobodě. Jaksi to tak ve skutečnosti nevypadá. Na celém světě je spíše cesta k otrokářství. A kdo chce být otrokářem? Na to je velmi jednoduchá odpověď, nemusíte jí hledat ve zprávách, tam není a nebude. Hledejte ji ve zdravém rozumu. Zkuste si odpovědět na pár otázek.

Např.: Myslíte si, že mocní tohoto světa nám zakázali tolik činností proto, abychom byli zdraví? Opravdu jim záleží na nás?. Není to spíš tak, aby v nás vzbudili strach a abychom byli poslušnými ovcemi? Musím se smát a je mi všech oveček líto. Dnes jsem poslouchala jeden z posledních projevů exprezidenta Klause. Nijak jsem ho nemilovala a ani teď nemiluji, já nemiluji žádné prezidenty ani politiky. Ale co říkal, se mi líbilo a bylo vtipné. On je prý v jakési občanské neposlušnosti. Nenosí roušku, nedodržuje rozestupy, chodí si na obědy do restaurace. Už za to dostal 10 tisíc korun pokuty, ale odvolal se. Měl by uspět, protože ta nařízení nemají oporu v žádném zákoně. K tomu povídání o dnešním úplňku mj. stálo:

Dovolme si být sami sebou. Nenechme se ovládat druhými, ani strhnout se do víru událostí a semlít vnějšími okolnostmi. Zastavme se, zklidněme se a začněme volně dýchat. Vystupme tak ze shonu. Když zklidníme sebe a svoji mysl, myšlenky se vytřídí a vyjasní. Odpojíme se od systému, který nás řídí, spojíme se se svým tělem a se svojí duší, kde jsme v bezpečí. Když navážeme spojení se sebou, nebudeme jako stroj, který na povel koná, co se od něho očekává.

Bohužel, plno lidí sami sobě nevěří. Často je to výchovou. Dítě od malinka slyší: to musíš, to nesmíš, to se nehodí, co by tomu řekli lidé a mnoho dalších frází, které se mu zaryjí hluboko do mozku. Pokračuje to v dalších letech. Ve škole, v práci atd. Kolikrát jsem slyšela od svých přátel a kamarádů: já bych chtěl/a, ale nejde to, protože… Už moje třídní na střední škole, báječná matematička Mužíková, říkala: všechno jde, jen malé děti se nosí. Je to tak. Jen člověk proto musí něco udělat, nejen fňukat.

Ale nechme úplněk a ovečky. Měla bych trochu navázat na Stalo se, které už moje kolegyně Venda nepíše. Nicméně vynechám český Kocourkov, který vesele pokračuje ve svých kotrmelcích a nesmyslných příkazech pro ovce, které ovšem „mocní“ často nedodržují. (Uvozovky dávám proto, že oni vůbec nejsou mocní, jsou to jen loutky dalších „mocných“.)

Vlastně ten Kocourkov bují dnes po celém světě. Jak v Rusku, kde zavírají stoupence Navalného, tak v Bělorusku, kde zavírají protestanty samozvaného prezidenta Lukašenka, tak v USA, které se vydalo na cestu k socialismu. Jak mi napsala nedávno spolužačka, tam žijící: Utekli jsme z komunistického Československa a teď to tady budeme muset zažívat znovu.

Nemíním rozebírat ani českou ani světovou politickou scénu. Jsem překvapená, když se kouknu na FB, kolik lidí je naprosto nepolíbených zdravým rozumem a věří všemu, co si kde přečte. Kolik lidí prská nenávist do všech stran pro nic za nic, kolik lidí je nevzdělaných, ba hloupých.

Často slyším přání: ať už je to zase jako dřív. Bohužel, nebude to asi už nikdy „jako dřív“. Naše planeta, ke které se chováme jako dravci, si to nenechá líbit. Ona je totiž daleko chytřejší než my, mravenci či hrabošové, kteří z ní tyjeme.

Minule jsem psala o mamonu. Dnes přidávám patřičný obrázek.

Eva Střížovská