HUMOR A LIDSKOST KURTA GEBAUERA

Opava, zvána Bílá perla Slezska, byla léta hlavním sídlem opavského knížectví, později centrem rakouského, následně českého Slezska. A jako další vzácné kameny ve šperku, tak v okolí Opavy jsou mnohé hrady a zámky: Radúň, Kravaře, Hradec nad Moravicí a další.

Právě v Hradci nad Moravicí se narodil 18. srpna 1941 budoucí sochař Kurt Gebauer. Otce poznal pouze na počátku svého života, neboť ten byl jakožto hlučínský Němec odveden do wehrrmachtu a roku 1942 za blíže neznámých okolností zemřel. Kurt vyrůstal v dosti skromných podmínkách. Byl citlivý a vnímavý. Od dětství jevil nadání a zájem o výtvarné umění a brzy sám zvládl základy kresby a malby. Při studiu na Střední škole uměleckých řemesel v Brně pochopil, že ho silně oslovuje sochařství, a proto šel studovat na Střední průmyslovou školu kamenicko-sochařskou do Hořic v Podkrkonoší. Na Akademii výtvarných umění v Praze byl v ateliéru V. Makovského a K. Lidického. Po absolutoriu odjel ještě na stáž k profesorovi O. H. Hajkovi do Stuttgartu a následně k C. Baldaccinimu na Académii des Beaux-Arts do Paříže. Od začátku sedmdesátých let začal Gebauer pracovat jako svobodný umělec.                                              Brzy si vytvořil svůj ojedinělý výtvarný rukopis. Jeho nezařaditelné pojetí figury udivovalo již v předlistopadovém režimu a dodnes udivuje odborníky i širokou veřejnost. Stanovil si za cíl kultivovat veřejný prostor, což se mu daří plných šedesát let. K poslání sám s dvojsmyslnou nadsázkou dodává, že je „sochař obecní“.

Ve své tvorbě nezapomíná na rodové kořeny. Kromě děl pro jiná místa naší země vytvořil mnohá pro svůj rodný kraj. Do veřejného prostoru zejména Utíkající dívku pro Opavu, Sedící na židli pro Ostravu, Létání pro Hradec nad Moravicí, Ptáky pro Opavu. Místa kraje také zvelebil, například park a okolní prostor rodného Hradce nad Moravicí, Opavy či Komenského sady v Ostravě. Do skládaných kamenných soch zahrnul i Bohyni hor v Rožnově pod Radhoštěm či Beskydu, tj. kopec z kamenů s figurální bronzovou plastikou v Třinci. Motiv hlavy najdeme i v plastice v Opavě. Kromě řady kreseb a litografií, fotografií a velkoplošných tisků se inspirace rodnou krajinou objevuje v portrétech, sochařských návrzích cen a ocenění umělce.                                                                                               Od devadesátých let byl Gebauer členem volného seskupení „12/15 Pozdě, ale přece“, které mělo legendární výstavu v pražském Mánesu. Stál u zrodu Nové skupiny i skupiny Wlastenci – přátelé Penklubu. Svou tvorbu, od počátku v širokém výtvarném záběru, prezentoval výstavami doma i ve světě. Je zastoupen v mnoha galeriích a soukromých sbírkách. Roku 1990 byl jmenován docentem na VŠUP v Praze a dodnes je profesorem emeritním. Od roku 1992 má titul profesora Ateliéru veškerého sochařství.

S Kurtem Gebauerem jsem se seznámila díky našemu profesorovi, který nám s dějinami umění sděloval i to, co pokládal za podstatné v tehdejším českém výtvarném umění a dění. V letech osmdesátých jsem díky osvícenému správci Vojanových sadů v Praze mohla vidět přímo tady výstavu sochařů, v té době především těch v nemilosti či na okraji oficiálního zájmu. Nejvíce mě upoutala série ženských těl Kurta Gebauera. Z hmoty, která je nadnášela, pluly tiše po hladině zdejšího jezírka. Všechny kypré, s bohatým poprsím, ale každá s jiným výrazem ve tváři. Působily domácky a vtipně zároveň. Cedulka na břehu nesla název „Český rybník“. Se sochařem jsem měla možnost seznámit se roku 1991 v rámci Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší. Jako účastník sympozia pracoval na své Hlavě-Skále z pískovce přímo na zdejším vrchu sv. Gotharda. S přáteli jsem byla i při instalaci jeho sochy Miniatura obřího trpaslíka u města Hořice. A protože autor má rád lidovou tvorbu a folklor, setkali jsme se i na Moravském plese v Praze. Jak říkal, chytal zde atmosféru, ale zejména inspiraci. Nejen z jeho tvůrčího úsilí, ale i z debat o výtvarném umění a dalších tématech jsem pochopila, že je a zůstane umělcem naprosto svým a vnitřně svobodným.

V současnosti má Kurt Gebauer retrospektivní výstavu ve Veletržním paláci v Praze. Představuje  ucelený soubor sochařských i malířských prací. Dle časové linky vzniku nebylo dobře možné je vystavit, neboť se k tématům vrací v různých obměnách i po více letech. Proto ve speciální sestavě pro tuto expozici kurátor podržel stěžejní téma: Postavy – Figury, kterou autor mnohokrát rozvíjel a zároveň ji zdůrazňoval v překrývajících se technikách. Například ve vznášejících se či letících tělech, v obličejích s výrazem prahu ještě dětství a již dospělosti, v přílišném zbožštění či naopak potlačení výrazů u pomníků osob a v dalších platikách.                                                                                                                                         Ve vystavené kolekci je skrytý průřez dějinami lidstva. Postavy od jejich pohybů z pradávna přes vzpřímené nakročení egyptské, vznešené gesto řecké či antické, bojovný pohyb středověku až k hrozivé novodobé historii. A ty figury se zdánlivě jednoduchým výrazem v nás mohou vyvolávat úsměv. Kresebné studie lidského těla jsou oslavou života a přírody, ale také obžalobou absurdity. Díla působí groteskně i ironicky a zároveň poeticky i smutně. To vše nás vede k vědomí vlastní konečnosti, tak jako je život nás všech.

Tvorba Kurta Gebauera je zhmotněním poetiky člověka. Jako výjimečný umělec českého výtvarného umění 20. století dokazuje měnit pohled na svět ne silou, ale sdílením, jemným humorem a hlubokou lidskostí.

Výstava pod prostým názvem „Kurt Gebauer“ je otevřena ve Veletržním paláci v Praze do konce září 2020.

Olga Szymanská