Za Janem Vyčítalem

březen 2020 Naši ve světě česky

 

V době i k nám už pronikla epidemie Coronaviru, možná ustoupila trochu do pozadí zpráva o tom, že zemřel oblíbený zpěvák, textař a malíř, ale hlavně velký tramp Jan Vyčítal. Snad i proto, že byl už dlouho nemocný a neobjevoval se na veřejnosti. A přesto ta smutná zpráva otřásla snad všemi, kdo jen trochu znali jeho tvorbu. Protože jen málokdo neznal jeho krásné písničky - jednak americké lidovky,ke kterým napsal české texty, ale také třeba australské a v neposlední řadě vlastní české - například o hrdinství našich výsadkářů ze války nebo o osvobození Plzně americkou armádou.

Já sám jsem sice nikdy netrampoval, přestože do přírody jsem chodil rád. Ale padesátá a šedesátá léta v období totality přála především jiným aktivitám, do kterých nás s chutí naháněli. Trampské písničky jsem proto nepoznal na dvou pionýrských táborech, kam mě rodiče poslali a které pro mne byly naprostou katastrofou. Bylo to kupodivu na školních zájezdech po hradech, zámcích a jiných zajímavých místech. A při návratu z těch výletů se kromě jiných v autobusu zpívaly i trampské písničky, které jsem si oblíbil.  A později, když byly vydávány na gramodeskách a pak kazetách, měl jsem jich doma slušnou sbírku. Mezi ty nejoblíbenější patřily ty od skupiny Rangers, kterou spoluzaložil Honza Vyčítal v roce 1965. Ta skupina hrála americké lidovky a české texty k nim psal právě pan Vyčítal. Byly to nádherné texty a snad byly ještě lepší, než ty originální,což jsem ovšem tenkrát nemohl posoudit, angličtiny ještě neznaje. Zpíval je on sám a často také Michal Tučný a někteří další. Ty písničky jsme si vzali s sebou do emigrace a přehrávali si je v San Francisku, kde nám Rangers pomáhali překonávat počáteční problémy s adaptací na druhém konci světa. Honza Vyčítal a jeho přátelé muzikanti a zpěváci byli prostě s námi, sem patřili a dodávali nám optimismus - přestože sami měli doma nemalé problémy.  V dobách tuhé ,,normalizace" v počátku 70. let měl Jan Vyčítal zákaz vystupování a publikování - byl totiž také výborným karikaturistou a ilustrátorem knih.  A také anglický název skupiny se samozřejmě komunistům nezdál. Aby vůbec mohli dál hrát, museli si ten název počeštit - a tak se z nich stali Zelenáči.

O tom všem a ještě o mnohém dalším mi vyprávěl Jan Vyčítal, když jsem s ním dělal rozhovor pro krajanské noviny na koncertu, který pořádala organizace Sokola ve svém sále v kalifornském městě San Mateo nedaleko San Franciska v říjnu 1990. Sál  byl nabitý nejen Čechy, Moravany a Slováky, ale také Američany. Sálem znělo ,,Já trvám na tom, že Plzeň osvobodil Patton" nebo „Silver A, Silver B"....A všichni nadšeně tleskali a donutili Rangers některé písničky opakovat. Skupina si konečně splnila svůj sen a přijela na svůj ,,divoký západ".  Název Zelenáči odhodili okamžitě s pádem tyranské totality a teď nasávali atmosféru Ameriky. Jan Vyčítal byl velice vstřícný a přátelský. A když jsem mu ukázal několik kazet s jejich písněmi a řekl mu o tom, jak jsme je i tady celou dobu rádi poslouchali, jak nám ty písničky přinášely radost, zašel hned za ostatními členy skupiny, aby jim o tom pověděl a aby je také podepsali.

Informoval jsem Jana Vyčítala o tom, že v South Lake Tahoe v horách Sierry Nevady žije skladatel mnoha trampských písní a velký mořeplavec Eduard Ingriš. ,,Samozřejmě počítáme s tím, že ho určitě navštívíme", prohlásil Vyčítal. A skutečně se to stalo. Jak mne později informovala manželka mého přítele paní Nina Ingrišová, muzikanti nelenili, vydali se do kalifornských hor a v domě u jezera Lake Tahoe navštívili už těžce nemocného skladatele, kterému zazpívali jeho Niagáru a Honza Vyčítal mu věnoval jednu ze svých kreseb.

Rozloučení s Janem Vyčítalem proběhlo v Praze 1. března. Nebyl jsem tam - ale nevadí. Ve svých písničkách a kresbách je pořád s námi a snad nás i teď znovu trochu posiluje.

Vladimír Kříž (na snímku s Honzou)

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012