Vrať se do hrobu!

Tato věta zazněla v jednom českém filmu, kde mladý člověk chtěl vyjádřit svou nechuť ke starým lidem. Co jsem jako mladá dívka začala rozum brát, stále bylo slyšet "mládí vpřed, mládí zelená", to je naše socialistická budoucnost. No, nepamatuji si, že by mne osobně nějaká podpora mládí potkala. V 15 letech jsem tančila rock and roll v sálech, odkud nás esenbáci vyhazovali, ve dvaadvaceti jsem měla dvě krásné děti, kterým jsem nemohla koupit ani jeden pomeranč, protože jsem na něj neměla, o bydlení nemluvě. A nevím, o kolik to mají dnešní mladí lehčí, poptám se a příležitostně to sdělím. V novinách můžeme číst, kolik je mladých nezaměstnaných, ale zase znám plno schopných mladých lidí, kteří se dobře uplatňují v různých oborech, vydělávají si slušné peníze, někteří z nich dokonce pomáhají jako dobrovolníci naší redakci...
Chtěla jsem se spíš trošku zamyslet nad tím stářím lidí. Myslím, že to je jedna z mála spravedlností na světě, že KAŽDÝ mladý člověk jednou bude starý. (Pokud se toho ovšem dožije.) Čas prostě měří každému stejně.
Nejvíce ze všech lidí na světě jsem vždycky milovala (ať mi drazí rodiče prominou) svoji babičku. Byla jsem jejím prvním vnoučetem, a tak mne náležitě rozmazlovala. Měla jen čtyři měšťanky, ve škole psali místo do sešitu ještě na tabulku křídou, ale přesto byla velice moudrá a sečtělá. Byla to moje nejlepší kamarádka (co na tom, že o 50 let starší). Mluvily jsme spolu o všech rodinných problémech, ač neměla televizi, věděla všechno, co se dělo ve světě, doma i v naší rodině. Vydávaly jsme se spolu v debatách na výlety do vesmíru, řešily problémy naší rodiny, a to úspěšně. Babička prostě byla osobnost s velkým O. Jedním z našich krásných období, ač to zní paradoxně, byly asi tři měsíce, kdy dostala v devadesáti letech zápal plic a já jsem si ji vzala domů do bytu 1+1, kde jsem žila s manželem a svými dvěma dětmi. Babička se uzdravila, neboť jsme ji k tomu denně nutili (asi uvěřila naší upřímné snaze a zmobilizovala své obranné látky). Byla moc roztomilá generálka našeho malého společenství, plná vtipu a dobrých nápadů a my jsme o ni láskyplně pečovali. Když se uzdravila, vrátila se domů, moc chtěla být samostatná. Že záhy umřela, bylo určitě její přání, a na smrtelné posteli měla velmi šťastný výraz...
Ale je spousta starých lidí, kteří jsou bez podpory svých blízkých. Ať už proto, že jsou jejich děti a vnoučata velice zaměstnáni, či sobečtí, či ... dosaďte si sami. Ale výsledek je ten, že starý člověk, oslabený fyzicky a často i psychicky, většinou nedokáže bojovat za svá práva, za důstojné stáří v důstojném prostředí. Nemluvím ani o aktivní podpoře, jaká je věnována například důchodcům v Nizozemí, to jsou celé programy pro to, aby se ti lidé nenudili, aby neupadali do lhostejnosti. Aby, než se skutečně dostanou do hrobu, měli hezký čas.
Eva Střížovská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad