NENÍ

NENÍ

Marius Szczygiel

Přiznávám, že tato kniha mne rozčílila. Četla jsem ji s přestávkami několik týdnů, protože mne omračovala svou dokonalostí. Svou až agresivní dokonalostí, se kterou se podvědomě srovnáváte (pokud jste taky spisovatelé nebo novináři). Už jeho kniha Gottland o naší zemi (u nás poprvé vydaná v roce 2007 a znovu před rokem) mne nadchla. V Polsku patří k nejúspěšnějším autorům zcela specifické podoby reportáže (a k čechofilům). Teď jsem šla na křest „knihy literárních reportáží a fejetonů“ do pražského knihkupectví Luxor zvědavá, jaký ten dokonalý autor je. Mistr ve hře se slovy a překvapivých point?

Je to laskavý muž, velmi vtipný a pokorný vůči kolegům. Píše „Průvodce Poláků po Čechách“ a dostává maily typu: Kde nejsou turisti? „Všimnul jsem si, že v Gottlandu byla pro čtenáře nejzajímavější kapitola o Stalinově pomníku!“ konstatoval a vrátil se ke své nové knize se zvláštním názvem NENÍ. Tam píše o vzpomínkách: na básnířku Violu Fischerovou, připomíná děsivý příběh utýraného chlapečka, osud Loosovy vily v Praze z roku 1930 (komunisté ji zabrali, nastěhovali tam Ústředí marxismu-leninismu a uštvali její majitele ), o bleším trhu v Budapešti, o tatínkovi a jeho lásce ku Praze, o událostech v Polsku... a čtete dál a dál a divíte se, jak to ten člověk umí napsat! On sám ovšem vysvětluje: „Po čtyřicítce jsem zjistil, že nejsem nesmrtelný a musel jsem s tím něco udělat“. To udělal: donutil nás přemýšlet o složitosti života. V předsádce totiž píše: „V této knize není nic vymyšlené. Kdybych si vymýšlel, byla by daleko zajímavější.“.

Překladatelka Helena Stachová při křtu přiznala, že „ze všech knih je jí nejbližší tato, trošinku reportáže, ale jsou to velmi hluboké záležitosti. Stačí se o něčem zmínit jednou větou a on z toho postaví katedrálu“. Kmotrem byl římskokatolický kněz Zbigniev Czendlich, další báječný Polák v naší zemi.

Vydalo naklad. Dokořán

Venda Šebrlová