100 let z hlediska astronomie není nic, z hlediska pozemských astronomů je to významné výročí.

Jen o dva dny dříve, než je datováno založení Mezinárodní astronomické unie (28. července 1919), přišla na svět budoucí významná osobnost této oblasti přírodních věd. Doyen české astronomie a světově uznávaný odborník Luboš Perek se právě dnes, v pátek 26. července, dožívá svých stých narozenin.

Jestli můžeme spatřovat symboliku v místě narození, pak u Luboše Perka určitě. Narodil se totiž v pražském domě U Slunce. Už jako dítě jej přitahovaly hvězdářské kopule s dalekohledy, které tak rád maloval.

Po studiu na Přírodovědecké fakultě MU působil v Brně, od roku 1954 pak v Astronomickém ústavu tehdejší ČSAV, kde se záhy významně zasadil o vybudování našeho (až dosud největšího) dvoumetrového dalekohledu v Ondřejově.

Dalekohled byl slavnostně uveden do provozu u příležitosti 13. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v srpnu 1967 v Praze. V témže roce se stal Luboš Perek ředitelem Astronomického ústavu ČSAV, mj. se tam také zasloužil o vybudování stelárního oddělení. Sám se věnoval stelární statistice a dynamice Galaxie, či výzkumu planetárních mlhovin – Katalog planetárních mlhovin, na němž se spoluautorsky podílel s Lubošem Kohoutkem, nebyl po čtvrtstoletí překonán.

Perkovou zásluhou se také nedotkly vědců z Astronomického ústavu pozdější normalizační čistky, ba co víc, nebál se navzdory normalizátorům přijmout česko-amerického astronauta Eugene Cernana a vystavit československou vlaječku, kterou s sebou vzal Cernan na Měsíc. V kopuli ondřejovského „dvoumetru“ též Perek trvale vystavil měsíční kámen od amerických astronautů z mise Apollo 11 (krásnou symboliku můžeme vidět i ve skutečnosti, že američtí astronauté stanuli na Měsíci pouhých pár dní před Perkovými padesátinami).

V roce 1967 byl zvolen generálním sekretářem IAU, o rok později i viceprezidentem Mezinárodní rady vědeckých unií (ICSU). Od roku 1975 působil v Oddělení pro záležitosti kosmického prostoru při úřadu generálního tajemníka OSN v New Yorku, kde se řešilo např. stanovení hranice kosmického prostoru (i nadále zůstává emeritním vedoucím Úřadu OSN pro kosmické záležitosti). V 80. letech si na Perka režim došlápl, po návratu z OSN mu totiž intenzivně bránil v udržování vybudovaných mezinárodních vazeb.

Doc. Perek upozorňoval rovněž na velké nebezpečí, které lidstvo při každé své činnosti produkuje, na kosmický odpad. V OSN se věnoval významu geostacionární dráhy v kosmickém prostoru a svými návrhy přispěl k vyřešení mezinárodního sporu, který se geostacionární dráhu vedl. Je téměř nasnadě, že byl také členem sboru ředitelů Mezinárodního ústavu kosmického práva.

Luboš Perek vychoval řadu uznávaných následovníků, např. Luboše Kohoutka, Petra Lálu, Ladislava Sehnala, Jana Palouše a Jiřího Grygara.

Je mi velkou ctí, že jsem mohla Luboše Perka poznat osobně; mimo řady jiných příležitostí být také v srpnu 2012 u toho, když byl po něm pojmenován „ondřejovský dvoumetr“. A jméno Luboše Perka krouží i vesmírem – již čtyři desítky let jej nese planetka č. 2900.

Marina Hofmanová

Foto: Luboš Perek u ondřejovského dvoumetrového dalekohledu, zdroj ASÚ AV ČR