Má (prý) ráda žůžů a oslaví neuvěřitelné 80. narozeniny!

Mirek Seifert červen 2019 2019 Kultura česky

 

Kdo? No přece zpěvačka, herečka i spisovatelka Naďa Urbánková! Své dvojnásobné čtyřicátiny oslaví (zřejmě) ve svém současném domově, v klášteře (obci) Želiv a já bych v této souvislosti o paní Nadě rád napsal pár řádků.

Jak u mne bývá zvykem - měl jsem čest poznat Naďu Urbánkovou osobně. Už jako puberťák jsem byl platonicky zamilován do tří žen - do své učitelky hudební výchovy na ZŠ paní Pavlíny Caletkové, do legendární gymnastky Věry Čáslavské a do tehdy (polovina 70. let) naší nejpopulárnější zpěvačky Nadi Urbánkové. Nikdy  se mi nesnilo, že se ve své pozdější profesi novináře "na volné noze"  s oběma slavnými dámami setkám a budu s nimi dělat rozhovor (ten s paní Věrou najdete v archivu ČD z července 2016).

Ale zpět k naší oslavenkyni. To, že je Naďa Urbánková pětinásobnou držitelkou Zlatého slavíka z let 1972 - 1976 se asi ví, ostatní  informace přikládám pro méně znalé čtenáře  (hlavním zdrojem mi byla česká verze Wikipedie).

Takže: Naděžda Balabánová se narodila posledního června r. 1939 v Nové Pace a o 17 let později absolvovala v nedalekém Turnově střední zdravotnickou školu - původní profesí je tedy zdravotní sestra. Už o dva roky později však debutovala jako herečka v Pardubickém divadle a o pár let později přijala angažmá v pražské Laterně magice. Tam si jí zřejmě všiml vynikající režisér Janko Roháč a angažoval ji nejen ve skvělém a skvěle obsazeném filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964), ale zároveň jí zajistil i angažmá v tehdy snad nejuctívanějším divadle republiky, v divadle Semafor. Díky pánům S+Š vznikla už v témže roce i její první gramofonová nahrávka, a to duet s Evou Pilarovou Amfora (kde svým osobitým přednesem píseň obohatil jeden z autorů, Jiří Šlitr). Začali si jí také všímat čeští autoři a vznikly její první hity: písnička Drahý můj (text i recitativ Jiří Grossman) a nesmrtelná (původně italská) píseň opět s Grossmanovým textem, Závidím. S písní Mosaznej džbán vyhrála Naďa (tehdy už Urbánková) festival Děčínská kotva a k jejímu nezaměnitelnému, krásnému a zajímavě zabarvenému hlasu již neodmyslitelně začaly patřit velké a nápadné brýle (prý jich měla v jednom období několik desítek).

Pomaličku se začala propracovávat mezi naši ženskou zpěváckou špičku (i díky spolupráci s kapelou Country Beat Jiřího Brabce) a v roce 1972 se poprvé stala Zlatou slavicí. A poté ještě čtyřikrát. K jejím největším "šlágrům", které zněly z rádia či televize snad každý den, patřily tehdy písně jako Mám ráda žůžů, Vilém peče housky, Blonďák s červenou bugatkou, Svatební průvod, Rinaldino, Zvony a spousta dalších.  V roce 1978 se jí narodila dcera Linda (dnes zpěvačka s pseudonymem Jana Fabiánová) . V 80. letech spolupracovala s orchestrem Václava Hybše a působila i v hudebním divadle Karlín. Kromě zpěvu si zahrála i v několika úspěšných československých filmech (v Oscarem oceněných Ostře sledovaných vlacích a od téhož režiséra, tedy Jiřího Menzela, i ve Skřiváncích na niti, ve snímcích Radúz a Mahulena nebo oblíbené Na samotě u lesa).V roce 1990 se provdala do Švýcarska a na dlouhou dobu se odmlčela. Po návratu a vyřešení osobních (i finančních) problémů začala opět zpívat a vystupovat s kapelou Bokomara. "Zakotvila" v půvabném městečku Želiv, spřátelila se s místními mnichy a ráda si pro sebe (třeba právě krásnou píseň Závidím) i pro místní zazpívá v želivském kostele. Od roku 2007 moderovala pořad Písničky pro Vysočinu na Českém rozhlase Region.

A nyní osobní vzpomínka. S paní Naďou jsem totiž už před téměř čtvrtstoletím, někdy v létě roku 1995, dělal rozhovor. Bohužel, patří k těm asi třem, které nikdy nevyšly... Naďa Urbánková byla pro mne, jak jsem se již v úvodu zmínil, v době dospívání, platonickou láskou a já jsem měl to štěstí, že jsem se s ní tehdy v polovině 90. let mohl setkat. Pozvala mne do svého malého, ale útulného bytu ve Švédské ulici (a ukázala mi i proslulou vanu, kde byla vyfocená se svou slavnou sbírkou brýlí na obal jedné z jejích nemnoha LP desek), připravila skvělé občerstvení - plnou mísu vynikajících obložených chlebíčků včetně skvělé kávy (tu připravila a přinesla dcera Linda) a výtečného vína,  a snad dvě hodiny jsme si povídali.  Tenkrát byla ještě nadšená z čerstvého manželství s česko-švýcarským panem doktorem a nemohla tušit, že si s ní Osud pohraje a zbožňovaný manžel ji připraví o většinu majetku i dobrou pověst. Povídali jsme si nejen o písničkách, ale hlavně o životě, o tom, že by chtěla napsat knížku a vrátit se po létech na česká pódia,  o její dceři,  o jejích láskách (např. o Jiřím Grossmanovi  nebo herci Josefu Abrhámovi), nebo o jejích dalších plánech do budoucna (chystala se otevřít v té době "nóbl" kavárnu v prostorách Vinohradského divadla) atd. Rozhovor s pěveckou hvězdou byl nadmíru příjemný, o to víc mne mrzí, že naše povídání - díky mým osobním důvodům - nikdy nevyšlo... Paní Nadě jsem se pak dodatečně omluvil a snad dnešním příspěvkem alespoň částečně své "faux pas" napravím...

Před lety si paní Naďa prošla nepříjemným (naštěstí úspěšným!!!)  bojem se zákeřnou nemocí, a proto bych jí rád tímto popřál k nadcházejícímu jubileu nejen hodě hodně zdraví a elánu, ale aby nás na pódiích ještě spoustu let těšila svým krásným hlasem, svými nezapomenutelnými hity, a aby si ještě stihla užít nějakých vnoučátek, a kdo ví, třeba i ještě jedné velké Lásky.

Paní Naděnko,  z celého srdce Vám přeji za sebe i za redakci ČD všechno nejlepší!

 

Mirek Seifert

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012