KRAJINA DUŠE

Olga Szymanská červen 2019 2019 Kultura česky

 

V beskydských Hukvaldech můžete navštívit rodný dům Leoše Janáčka s výstavou nejen o tomto bravurním skladateli. Za vstupem do rozsáhlého parku se vydat pouze po svých, a to schůdnější cestou kolem pomníku lišky Bystroušky či strmější a klikatící se trasou vzhůru na hrad Hukvaldy.

 

Při jarní cestě k hukvaldské dominantě hradu mě napadlo, kterou z cest asi chodil nahoru právě L. Janáček? A že chci-li vidět kromě hradeb i dobré umění, pak vzhůru musím a že je jedno, kudy, neboť výstava pozoruhodného malíře nahoře bude stát za to. Pokorně jsem tedy vyšlápla vzhůru.

Ano, v hradní kapli sv. Ondřeje vystavuje Antonín KROČA. Další významný rodák z Hukvald, přesněji z Dolního Sklenova u Hukvald, se narodil roku 1947. Dostal jméno starosvětské (dnes ho nese i jeho syn, který je dobrým sochařem). S příjmením měl budoucí malíř od mala "nakročeno" stát se ojedinělým umělcem a také člověkem, který říká na rovinu, co si myslí. To může na jiné působit různě a umělci dělat potíže, ale kdo ho zná blíže, ví, že jde o přímého a upřímného člověka, jakých je dnes málo. Výtvarný talent rozvíjel A. Kroča na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Poté na pražské Akademii výtvarných umění u J. Johna a J. Smetany, v jejichž průpravě dokázal vstřebat silný umělecký náboj obou. Ale pouze vtřebat-nasát, aby ho přetavil ve svůj jedinečný výtvarný projev a poté zúročoval.

Z rozhovoru s Kročou pochopíme, že mu tzv. akademismus nikdy nesedl. Proto po studiích vydržel v Praze jen několik let, ale pak se vrátil do rodného kraje. V blízkém Sklenově u Hukvald získal ateliér v budově bývalé školy, kde začaly vznikat jeho malby, grafiky a ilustrace. Autor má za sebou desítky kolektivních výstav i aukcí. Přes devadesát samostatných výstav doma a ve světě. Je zastoupen díly v mnoha galeriích. K sedmdesátému výročí narození byl umělec jmenován čestným občanem Hukvald.

 

 

Ze silné inspirace z venkovského života, z dávných rituálů každoročního cyklu a zvyků či z atmosféry hospod vytvářel větší obrazy, například Velkou zabijačku (1982-1984) či Hospodskou vřavu (1994) a další. Dále série ženských aktů i figurálních kompozic. Originálních portrétních maleb, jež se dnes nedají spočítat. Coby svědek v umělcově ateliéru před vznikem jednoho z portrétů jsem se v duchu ptala, jak je možné (dle informace od jiných), že autor ho dokáže udělat za minuty a že dost přesně vystihne vnitřní výraz portrétované osoby? Pak jsem uviděla, jak Kroča bez skici "maluje" tvář přímo prsty, což trvá onu pouhou chvíli. Dle svých slov tak "...nejlépe zachytí myšlenku-okamžik osoby, na kterou se prostě napojí". A kolik že takových děl zhotovil, na to odpověděl, že asi několik tisíc, ale že je nikdy nepočítal.

A protože každý člověk prožívá kromě radostí i bolest, A. Kroča na začátku let devadesátých z tragických prožitků svého osobního života vytvořil díla s bolestným existenciálním námětem: Kristus (1989) či Nádor (1990). Zároveň ilustroval více knih. Navrhl i díla pro architekturu, především pro foyer Beskydského divadla v Novém Jičíně - Drama (1991). Krajina jeho domova jej inspiruje k nefigrativním obrazům s přírodními tématy a motivy. Například v sérii maleb Potoky v zachycení okolních strání, hřebenů, scenérií. V pohledech na hradby a siluetu hradu, na nádherné porosty, stromy s jejich tajemnou spletí mohutných kořenů i kmenů hradního parku s jeho pralesními částmi. V průhledech do tajemných zákoutí i do lesních kleneb s prosvítajícím světlem. To vše nesou v sobě Kročovy obrazy, nabité energií.

 

 

Jako umělecká osobnost ovlivnil Antonín Kroča významně nejen výtvarnou scénu domácího regionu, ale současné české výtvarné umění celkově. A proto mu prestižní Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze nabídl členství. Ve své tvorbě je totiž velice jedinečný. Leckdy sice divoký, až hrubý. Ale on pokorně přijal jen odkaz rodné krajiny, z níž vzešel a která taková je. Autora nikdy neovlivnil žádný umělecký směr či módní výtvarné vyjadřování. Jeho originální výpověď tkví v poznání konkrétního člověka, prostředí, situace. Jeho portrétní a figurální malba není popisná, ale hluboce se dotýká vnitřního prožitku svého tvůrce i zároveň osob, s nimiž je v procesu tvoření spojen. U ztvárněných prostředí a situací velmi zdařile vyjadřuje souvislosti mezi jimi a sebou samým.

Proto o umělci nyní vyšla obrazová kniha Antonín Kroča-Malíř života a duše. Mapuje jeho dílo od dob studií v Uherském Hradišti a na pražské Akademii výtvarných umění, přes nelehký tvůrčí život v normalizaci i osobní krizi až k dnešní tvorbě. Obsahuje tématické okruhy, typické pro jeho tvorbu: v malbách a kresbách krásy ženského těla a portrétu, krajiny a přírodních motivů. Podává přehled zastoupení Kročových děl ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Českého muzea výtvarných umění v Praze, Galerie für moderne Kunststiller ve Vídni a v soukromých sbírkách po celém světě.

Kniha vychází u příležitosti výstavy Antonína Kroči, nazvané Malíř z podhradí - hrad Hukvaldy /do 30. června 2019.

 

Dále je možné navštívit:

Ateliér-Galerii Antonína Kroči -- Hukvaldy-Rychaltice/objekt bývalé školy (sezónně)

Výstavu "Antonín Kroča-Malíř života a duše"-- Muzeum Novojíčínska v Novém Jičíně (do 28. října 2019).

 

Neznám expresívnějšího umělce, nežli je Antonín Kroča. Svá díla tvoří jako skladby, cykly jako koncerty. Jeho celková tvorba, stejně jako ta Janáčkova, je symbolem dramatické a zároveň krásné hudby.

 

 

 

Olga Szymanská

Fotografie: Petr Vlček

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012