Plejády skla 1946–2019

Uměleckoprůmyslové museum v Praze zpřístupnilo od začátku dubna ze své proslulé sbírky skla druhé poloviny 20. a začátku 21. století tzv. Autorské sklo.

Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty, včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Expozice návštěvníkům názorně přibližuje, čím a v jaké době tyto exkluzivní práce iniciovaly vývoj autorského skla ve světě. Všechna díla, která mohou návštěvníci obdivovat, vznikla většinou před mnoha desítkami let. Nestárnou, neboť jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.

Architektura expozice navržená architektem Jiřím Novotným se inspiruje hranami křišťálu i atmosférou uliček městské aglomerace. Návštěvník procházející kubistickými formami tohoto pomyslného města sestávajícího z osmi pyramid objevuje postupně a v různých úrovních více než sto dvacet děl a objektů. Ty nejstarší pocházejí z druhé poloviny 40. let minulého století, nejnovější vznikly relativně nedávno.

Z historie

Autorské sklo, nazýváno také studiové, individuální, tvorbou solitérů či uměním ve skle, vždy bylo a je produkcí umělců-sklářů, která není určená pro masovou či manufakturně multiplikovanou výrobu. Jde o experimentální projevy, překračující pomyslnou hranici mezi sklářským užitým a volným uměním.

Tato tvorba vznikla v Čechách po druhé světové válce ve specifickém kontextu bývalého Československa. A to jako východisko z rozporu mezi vysoce vzdělanými sklářskými výtvarníky a nemožností využít jejich schopnosti ve spolupráci s výrobou. Stagnovala, nepodléhala zákonitostem běžného marketingu, a tak se do ní dostával jen zlomek vynikajících návrhů vysoce kvalifikovaných výtvarníků, kteří nebyli jako designéři dostatečně využiti. Výjimku tvořily velké zahraniční státní výstavy, odstartovány XI. trienále v Miláně v roce 1957, následované řadou dalších až po EXPO 1958 v Bruselu. Ale bez vlivu na domácí sklářskou scénu. Tradičně vysoce vzdělaní skláři proto tvořili díla jinak zaměřená, kterými hned v zahraničí prorazili. Začali tak autorskou tvorbu řešit často dříve, než tomu bylo jinde ve světě.

Sklo v muzeu

Osvícený ředitel Uměleckoprůmyslového musea dr. Emanuel Poche společně s kurátorem sbírky skla Karlem Hettešem začal tuto tvorbu sbírat v době, kdy jednotlivá díla začala vznikat. Další jeho následnící i generace v tomto velkolepém projektu pokračovaly. Vznikla tak unikátní sbírka čítající kolem 6500 kusů, která dokumentuje především domácí vývoj v oboru, ve kterém Češi patří k zakladatelům a dodnes k nejvýznamnějším světovým představitelům.

Autorské sklo ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea má formu objektů, skulptur, plastik, vitrají, instalací. Prací v architektuře, ať již obytné či výstavní, existuje i ve tvaru site-specific instalací. Některé z významných realizací tohoto druhu jsou připomenuty v grafické mozaice v oknech výstavního sálu, které se týkají například výstavy EXPO v japonské Ósace (1970) či ve španělské Seville (1992). Rozměrnější reálné objekty tohoto druhu, které se do sbírky UPM dostaly buď jako exkluzivní práce přímo od autorů nebo pocházejí z některých velkých výstav českého skla v zahraničí, představí muzeum v dohledné době v rámci rozšíření expozice Plejád.

Dlouhodobá expozice -- otevřená do konce roku 2019 nabízí i tradiční kurátorské prohlídky s PhDr. Sylvou Petrovou.

Olga Szymanská

dle tiskové zprávy