JOSEF ŠÍMA: CESTA K VYSOKÉ HŘE

Olga Szymanská

Český malíř Josef Šíma, uváděn také jako Joseph Sima. Žil téměř padesát let v Paříži, a proto je považován i za umělce francouzského. Dnes patří k významným osobnostem evropského moderního malířství.

 

Děd byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Josef studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u J. Preislera, poté na Vysokém učení technickém v Brně. Roku 1920 spoluzaložil skupinu Devětsil. Jako poslední dílo v Praze vytvořil scénu ke hře K. Čapka R.U.R. V létě 1921 odjel do Francie, kde si zvolil Baskicko: ve městě Hendaye nastoupil do firmy jako kreslíř. Psal reportáže do českých Lidových novin. V roce 1923 se ocitl v Paříži. Za manželku si vzal dceru paní Germaine: tchyně vyráběla kabelky a portfeuille pro pány a za svou tvorbu získala čestnou legii Légion d'honneur. Od roku 1926 měl Šíma francouzské občanství. S básníky R. Daumalem, R. Gilbert-Lecomtem a R. Vaillandem byl zakládajícím členem pařížské skupiny Grand Jeu (Vysoká hra). Obdivoval dílo A. Perreta. Roku 1930 vstoupil do pražského spolku Umělecká beseda. Zorganizoval mezinárodní výstavu Poesie v pražském Mánesu (1932). Patří k předním českým surrealistům jako byla M. Černínová-Toyen či J. Štyrský. Publikace s výběrem z autorových textů z let 1933-1958, osvětlující jeho názory na úlohu a povahu moderního umění, vyšla pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův. V jeho díle rozpoznáme vliv Le Corbusierova a Ozenfantova purismu.

 

 

Malířovy první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, obsahovaly však náboj poetismu. tvořil senzitivní krajiny z Francie z let 1922-24, například Lodě v přístavu, Le Havre. Poté se snažil o geometrickou abstrakci: výraz "geometrická" však odmítal, s tvrzením, že pro jeho díla je lépe použít slovo nefigurativní. V díle Evropa (1927) dosáhl imaginativnímu projevu, k surrealismu se přiblížil plátnem Bouře (1928). Jeho obrazy nesou řadu symbolů: vejce, krystal, strom. Ve třicátých letech zpracoval nekonvenčním způsobem antická témata: Pád Ikarův, Zoufalství Orfeovo ad., obraz Návrat Theseův zakoupil Magistrát hlavního města Prahy (1936), který je součástí dnešní sbírky Galerie hlavního města Prahy. Pozdější díla jsou syntézou předchozích postupů, kupříkladu Šedá krajina s červeným tělem (1967). Ilustrační tvorba nese silný poetický náboj, především v dílech Louis Delluc, Lidé z baru (1925), dále J. Durych či Panenky (1927). Umělec vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II. v roce 1959 v německém Kasselu. V šedesátých letech 20. století realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.

 

 

Výstava Josef Šíma: CESTA K VYSOKÉ HŘE ve Valdštejnské jízdárně v Praze (do 28. července 2019) si klade za cíl představit umělcovu ranou tvorbu, a to od brněnských počátků po jeho setkání s básníky pozoruhodné a dnes již legendární francouzské skupiny Vysoká hra. Ukázat tak, nakolik byla Šímova účast na tomto dobrodružství klíčových impulzem pro jeho tvorbu, jestliže se v krátkém období 1929–1931 právě on stal hlavním výtvarníkem skupiny a ostatní členové – básníci se zabývali interpretací jeho tvorby. A v této souvislosti jsou na pražské výstavě vůbec poprevé prezentována také umělecká díla  ostatních výtvarníků této skupiny i dokumenty, pocházející zejména z francouzských muzeí, galerií a ze soukromých sbírek. Výstavu připravila Národní galerie Praha ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně.

 

Paralelně také probíhá výstava Josef Šíma: SVĚTLO A ZEMĚ v Galerii Moderna v Praze (do 16. června 2019), která vzdává hold tomuto jednomu z nejvýznamnějšícch evropských umělců. Jejím hlavním tématem je světlo jako základní energetická matérie i jako psychická realita. Více nežli šedesát vrcholných děl se vyznačuje neobyčejnou duchovní hloubkou a malířskou kulturou,

 

Olga Szymanská

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012