Den matek

Jindra Mannová

(k zamyšlení)

V Čechách se slaví vždy druhou neděli v květnu, kdy je jarní příroda v plném rozpuku – nejúžasnější! V tento magický den, hned po ránu mě probrala zpráva SMS:

„ Moje milá maminko, děkuji Ti za Tvou lásku, přívětivost, povzbuzení a laskavost. Mám Tě moc moc ráda    Tvoje Iva.“ A vzápětí další přání od druhé dcery: „Blahopřeji a večer ještě zavolám.“

Čím je člověk starší, tím je snad i citlivější a tak mě letošní „Den matek“ přiměl k určitému zamyšlení. Také vzpomínám, jak jsem jako malá holka v tento den chodívala do hloubi lesa natrhat mamince k svátku konvalinky. Milovala jsem svoje rodiče a nyní snad ještě silněji, k stáru si snad ještě více uvědomuji, co pro mne znamenali a ještě více si jich vážím.

Ale ještě bych řekla, že mladí lidé, nás kdysi nevyjímaje, si většinou tak neuvědomují, že rodiče jim stárnou, že už tak nemůžou, že jim vlastně ubývají síly. Člověk by je rád měl napořád.

Rodiče jsou jedineční, nikdo nenahradí matku, otce. A také vlastní dcera, syn - jsou nenahraditelní!

Můj muž má odpozorováno ze životů jiných a říká: „Vlastní děti rodinu spojují. Cizí děti rodinu rozděluji.“

Když se tak zamýšlím nad dnešní dobou, neúplnými rodinami a rozpadem rodin, je mi smutno. Vím, že žena je celkově slabší nátury než muž, ať už fyzicky, ale i psychicky. Tolik nevydrží a potřebuje tu oporu muže, v rodině, jakož i děti potřebují citlivou výchovu matky i pevnou ruku otce. Což dnešním rodinám nechybí důvěrný pocit bezpečí domova, zázemí, jistota, láska, že ji tak snadno opouštějí a vrhají se do nejistého světa požitků a dobrodružství? Neuváženými rozchody zraňují sebe navzájem a zraňují i svoje děti. Neuvědomují si, že tyto situace se jim mohou v různých podobách vrátit, třeba i ve stáří?  Své rodinné zázemí vyměňují za poblouznění mládím, krásou, sexem, požitky a třeba i bohatstvím. Což nechápou, že nejdůležitější v životě jsou krásné, čisté, upřímné, citové, rodinné vztahy, bez nichž by život nemohl být šťastný? Vždyť člověku ke spokojenému životu stačí tak málo, rozhodně nepotřebuje třeba blahobyt.   Stačí mu, když ho mají bližní čistě, nezištně rádi, což se vycítí!

Ano, my jsme měli v životě to velké štěstí, že jsme se dožili od svých dcer, k 50. výročí naší svatby tohoto milého blahopřání:

„Moji milí.

Přijměte upřímné blahopřání k výročí nevšednímu, vzácnému a o to krásnějšímu! 50 let věrné lásky, úcty a tolerance – přesně tak, jak jste si to ve svatební den slíbili.

Děkujeme, že jste nám dali hřejivý, láskyplný a stabilní domov. Bůh Vám žehnej.

Vaše vděčné dcery“