ŠPENDLÍK A BALÓNEK

únor 2019 2019 Ohlasy a názory česky

Jan Krondl

ŠPENDLÍK A BALÓNEK

(o výkonné moci vlády, demokracii a občanské společnosti)

Jakožto Čechoameričan, čili jakýsi hybrid, východo-západní člověk, vidím, že - i když problémy lidstva zúžíme na "křesťanskou část světa," aby to bylo pro diskusi pohodlnější - nemůžeme se dobře dohodnout o tom, CO je vlastně problém, natož ho vyřešit, protože máme rozdílný úhel pohledu.

Kořeny dnešního Západu sahají zpátky do 17. a 18. století, kdy výkonná moc vlády - Král - byla sice na výsluní moci a slávy, ale zároveň ji lidé bezděčně podemílali tím, že si začali "vykonávat" věci veřejné sami. V angloidně-germanoidně-protestantských zemích, jako je Holandsko, Anglie, Amerika (ale asi tam patří celá Skandinávie) si svobodní lidé, kteří nebyli ani podanní ani šlechta, vytvořili schopnost se občansky sdružovat a starat se o "obecní zájmy" - od sociálního zabezpečení, přes infrastrukturu, až po obranu obce (řečeno dnešními slovy) - sami. Je pravda, že doba byla tehdy velmi primitivní, takže se zdá, že to zas nedalo takovou práci, ale v tom to není: schopnost občanského sdružování se potom přelila v obrovské, široce založené organizace, jako je burza (ve světě ziskovém) či nadace (ve světě neziskovém). Občanské sdružování je prostě něco, co mají ty národy v krvi. Nejdále to asi dotáhli v Americe, kde překročili jakýsi záhadný mentální bod (nazvěme jej "Návrat společenské paměti"), za kterým si uvědomili, že Společnost vzniká dřív než Vláda, vzniká skrze společné zájmy a spolupráci na nich - a Vláda je od začátku jenom umělá, dohodová, druhořadá věc, která má "dbát na hladký chod Společnosti," ne za ní něco dělat... Byli dokonce už tak daleko, že slovem "vláda" (government) mínili zákonodárce a soudce, kdežto Krále - výkonnou moc - vnímali jako sabotéra, který jim vládu narušuje! Nu a pak přišla demokracie a oni zase zpitoměli... spokojili se s bramborovou medajlí - s tím, že Krále, který se mezitím převlékl do civilních šatů, ve vládě ponechali, akorát mu hodně kecají do řemesla a každé 4 roky ho zdánlivě "vymění".

ZLATÁ MEDAJLE

Zlatá medajle - vláda bez Krále - jim unikla mezi prsty, ale aspoň DEFINICI vlády mají od té doby pořád správnou: je to "druhořadá instituce, která má dbát na hladký chod Společnosti - anebo jí políbit..."

Co jsme zatím dělali my? S pomocí němčiny a loutkového divadla jsme si připomněli, že máme vlastní jazyk, a když jsme konečně vylezli ze sklepa, první, co jsme ze Západu okopírovali - byla DEMOKRACIE! V demokracii neboli "králokibicismu" se Češi náruživě vyžívají dodnes, aniž vědí, že je to jenom bramborová medajle... Myslí si, ti něžní oslíčci, že jejich problémem je nějaký konkrétní politik či politická strana (například už zase znova komunisti, to je neuvěřitelný...) - a zatím jejich problémem je to, že k onomu Návratu společenské paměti, ke kterému došlo na Západě v 18. století, v českém světě prostě nikdy nedošlo.

Nu a to je ten rozdíl mezi Západem a Východem.

POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE

V dnešním světě se zase nebezpečně zvyšuje autorita výkonné složky vlády - to je ta, co se jí dříve říkalo prostě Král. Projevuje se to buďto přímo - vzrůstem obliby různých autoritativních vůdců; nebo nepřímo - důrazem na STÁT jakožto základní stavební jednotku lidstva, viz "America First" nebo Brexit. Lidé si rádi blbnou hlavu třemi složkami vlády - zákonodární, soudní a výkonnou - a naivně věří, že se budou vzájemně vyvažovat. Stačí ale, aby došlo k nějaké krizi - která může být kompletně vymyšlená - a rázem je jasné, kdo je tady pánem: výkonná moc hravě převáží druhé dvě. Proč? No přece proto, že - poté, co se lidé vlastní odpovědnosti za společné zájmy vzdali - ona náhražková instituce (pomocí daní, státního rozpočtu a zpětných investic) se o jejich společné zájmy stará za ně! Není to vůbec složité... ten, kdo nese odpovědnost, ten má moc. Nu a protože Stát je v podstatě "daňová oblast Krále," zbožnění Státu je v praxi totéž jako zbožnění výkonné moci vlády, se vším, co k tomu náleží: připosražeností, pomahačstvím, servilností vůči osobě panovníka - prostě řečeno, uvádění Krále zpátky na trůn.

Český případ je tiše, nenápadně HORŠÍ než je zbožnění Státu Trumpem nebo Brexit. Na Západě si aspoň kdysi uvědomili, že Společnost vzniká dřív než Vláda, že rolí Vlády je dbát na hladký chod Společnosti - a ta instituce, která se snaží "chodit za ni" (Král), je jenom vopruz. Pak se jim Král převlékl za prezidenta nebo ministerského předsedu a oni se na něj pověsili pomocí demokracie, ale - na rozdíl od Čechů - alespoň vědí, že jsou degeneráti... že správně by si měli řešit věci sami a Vláda je v tom podporovat a tím by to bylo vyřízené. Jenže Češi nejsou ANI degeneráti, protože zaspali 17. a 18. století a k onomu západnímu prozření, že "Vláda má dbát na hladký chod Společnosti" - ne "Společnost na hladký chod Vlády" (pomocí demokracie) - v jejich prostředí dodnes nedošlo! Nu a to české zbožnění demokracie, které se táhne už od Rakouska (kde Češi "uměli ztropit pokřik v parlamentě"), jim samozřejmě ve vytvoření zdravé a funkční Společnosti efektivně brání a roli Vlády ještě zvyšuje! Pro Západ je prostě demokracie podlaha, na kterou spadli a nabili si..., kdežto pro nás je to skleněný strop, do kterého bijeme hlavou a nedokážeme jej prorazit. Demokracie nám stojí v cestě na Západ. Přes lpění na bramborové medajli zlatou medajli nikdy nevyhrajeme, přes demokracii Vládu na DRUHÉ místo za Společnost nikdy nepostavíme.

Pokud je nějaké poučení za posledních 250 let, které by si měl Západ i Východ soudružsky přiznat, pak je to toto: špendlík, kterým propíchneme královský balón, není demokracie - ta jej ještě nedovtipně přifukuje - ale občanská společnost.

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012