Moudrost starých psů

Elli H. Radingerová

Moudrost starých psů

Když jsem před lety vybírala filmy pro televizní seriál Život v přírodě, automaticky jsem dávala přednost chlupatým zvířátkům, hlavně psům. (Takže jsem se fakt musela hlídat, aby došlo taky na ptáky, ryby, plazy a další miláčky!)  Paní Radingerová před třiceti lety opustila dráhu právničky a začala se věnovat vlkům. Už čtvrt století pracuje v Yellowstonském národním parku v USA, píše o jejich životě a jezdí po světě. A vždycky má doma psa … teď už několikátého, o jejich stárnutí a vlivu psí moudrosti na zrání lidí napsala skvostnou knihu. (Takže jsem tenkrát měla pravdu – jsou nejlepší!)

Už to věnování pro Axela, Klopse, Lady a Shiru: “Bože, dej, ať se stanu takovým člověkem, za kterého mne můj pes považuje.“ Nejvíc vzpomíná na život s labradorkou Shirou, ale na příhody s ní se nabalují další momenty života této německé autorky. Je jí 68 let a ví, že neexistuje žádný tajný recept na prodloužení života lidí ani psů. Důležitá je správná výživa, pohyb a dostatek podnětů k myšlení. Desítky drobných epizod to dokazují – ale i stárnout spolu je dar. Shira ztrácí zrak, sluch, bolí ji klouby i páteř, stejně jako lidi. „ I když teď potřebuje delší dobu, aby postřehla nějakou vůni, není o nic méně pyšná, když najde schovaný předmět.“

Jeden z příběhů: „Mnozí světci jsou na obrazech zachyceni se svatozáří nad hlavou. Psi byli zrozeni s neviditelnou svatozáří. Když pes vstoupí do místnosti plné lidí, okamžitě si získá jejich pozornost (a úsměv) a zůstane to tak, dokud místnost neopustí. Dokonce i na svatbě. Tom a Melinda si chtěli říci 'ano' v kostele, když v tom se jejich psovi Boomerovi podařilo protáhnout dveřmi do kostela a vběhnout přímo před oltář, kde začal radostně poskakovat a vytím zdravit svatební pár. Všichni svatebčané se smáli. Farář přerušil obřad a nechal psa, aby si lehl vedle svých majitelů, poté svatební obřad dokončil. Když svatebčané vycházeli z kostela, nesl Boomer, doprovázený úsměvy přátel a příbuzných, v tlamě košíček s květinami.“

Psi jsou na rozdíl od lidí spokojení sami se sebou a nepokoušejí se být někým jiným. (Ovšem moudrá autorčina maminka v 78 letech řekla:“ Už se nerozčiluju. Jenom mi to ubírá na kráse!“). Nikdo nám nezaručí klidný, šťastný a láskyplný život. Příběhy pejsků a jejich páníčků nás však přivádějí k poznání, že vedle sebe můžeme mít věrné kamarády. A když odcházejí do psího nebe, dozvíme se, jak je tam doprovodit. Naše vzájemná láska nikdy nekončí... Autorka vlastně napsala všem našim čtyřnohým přátelům milostný dopis.

Vydala Mladá fronta

Venda Šebrlová