Odešla jedna česká legenda - V neděli ve Francii zemřel významný publicista a spisovatel Pavel Tigrid

9 2003 Aktuality česky
obálka čísla

Bohatý život Pavla Tigrida lze těžko popsat v jednom novinovém příspěvku, vydal by nejméně na jednu knihu. Snad tedy připomeňme aspoň několik nejdůležitějších momentů.

Pavel Tigrid -- tehdy se ovšem ještě jmenoval Schönfeld -- studoval práva a v roce 1939 uprchl před nacistickou okupací do Velké Británie. Tam pracoval až do konce války v BBC, napřed jako hlasatel, pak jako redaktor rozhlasového pořadu československé exilové vlády.

Po válce se vrátil do Československa a po krátkém intermezzu na ministerstvu zahraničí se vrátil k novinařině; působil v týdeníku Obzory a posléze se stal šéfredaktorem časopisu Vývoj. Jenže přišel únor 1948 a Tigrid se nevrátil z cesty do Německa. Uměl si docela dobře spočítat, co by ho v komunistickém Československu čekalo. Komunistické úřady, které přes hranice nedosáhly, uvěznily (a po několika měsících propustily) aspoň jeho ženu Ivanku. I té se ale po propuštění podařilo odjet za manželem do exilu.

Svědectví pro všechny doma

Osudy exulantů bývaly pestré a osud Pavla Tigrida nebyl výjimkou. V letech 1951 -- 1952 byl programovým ředitelem nového Rádia Svobodná Evropa, ale ukázalo se, že se do role podřízeného nehodí; měl příliš tvrdou hlavu a pokyny si chtěl dávat sám. Vydal se do Spojených států, a když zjistil, že na něho Amerika jaksi nečeká s otevřenou náručí, šel dělat číšníka. On i jeho žena v pozdějších dobách často vzpomínali, jak se vracel domů pozdě k ránu a tahal z kapes hrsti kovových mincí, které dostal jako spropitné. "Vlastně to byl veselý život," říkali oba.

Tigridovi ale jakž takž zajištěná existence nestačila, a hlavně chtěl nějak pomáhat zbavit Československo komunismu. V roce 1956 přišel XX. sjezd Komunistické strany SSSR, odhalení Stalinových zločinů a období "tání" -- zdálo se, že se strohé hranice komunistických režimů uvolňují.

Tigridovi se podařilo sehnat nějaké peníze a založil čtvrtletník Svědectví, který se všeobecně pokládá za nejlepší československý exilový časopis. Stanovil si ambiciózní cíl: co nejtěsnější možné spojení s domovem. Rozhodně se nehodlal utápět v žabomyších sporech, které bývají v exilových komunitách běžné, chtěl -- podobně jako to dělal redaktor vynikající polské exilové Kultury -- dělat časopis adresovaný domů. O tom, že Svědectví do Československa skutečně dosáhlo, nejlépe svědčí fakt, že pražský městský soud Pavla Tigrida v červenci 1967 v nepřítomnosti odsoudil.

Svědectví vycházelo až do roku 1990, kdy se manželé Tigridovi rozhodli, že se vrátí do Československa. Budiž řečeno, že je polistopadoví českoslovenští představitelé k návratu nevyzvali, ačkoli některé jiné exulanty, například Pavla Kohouta, ano. Tigrid byl prostě antikomunista, a to nebylo každému po chuti.

Je však nutné připomenout, že Pavel Tigrid nikdy nebyl sektářský ani úzkoprsý, neuzavíral se diskuzi ani spolupráci s kýmkoli, kdo chtěl pro porobené Československo něco dělat, byť šlo občas o lidi s velmi odlišnými názory. Přitom si ovšem vždy zachovával vlastní postoje.

Slunná povaha

Novinářské profesi zůstal Pavel Tigrid věrný až do smrti, jen s malou pauzou, kdy byl v letech 1994 -- 1996 českým ministrem kultury. A komentáře, které mu vycházely v československých a poté v českých novinách, mohly sloužit jako model nestranické zaujatosti pro věc svobody, demokracie a lidských práv.

Vzpomínám si, jak jsem se jednou paní Tigridové ptala, kde je Pavel. "Ani nevím," odpověděla. "Šel někam šířit tu svou slunnou povahu." A to je také něco, na co by se nemělo při žádné vzpomínce na Pavla Tigrida zapomenout. Na jeho laskavost a humor, na jeho každodenní ochotu pomoci člověku z tísně, rozptýlit jeho smutky a chmury, povědět mu vtip, zažertovat s ním o běžných trablech a vyvést ho z nich.

Pavel Tigrid byl věřící katolík. A je-li pravda, že se po smrti každému dostane toho, co očekává, jistě ho na nebesích s jeho slunnou povahou rádi přijmou. A my máme o jednu pevnou morální oporu méně.

Petruška Šustrová, komentátorka LN Lidové noviny, pondělí 1. září 2003

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012