Všechno souvisí se vším aneb Společný jmenovatel vernisáže na Spořilově a festivalu na Špicberkách

Příběh třetí - Doma na Špicberkách 2018
Na snímku Zdeňka Lyčky budova České polární stanice
Stále ještě plna dojmů z vernisáže, kterou v krásně zrenovovaných prostorách uspořádali pražští geofyzikové, otevřela jsem novou zprávu ze vzdálených Špicberk. Kamarád Zdeněk Lyčka v ní poslal informaci o vědecko-kulturním festivalu, který se sice konal za polárním kruhem, ovšem příležitost k němu poskytla hned tři česká významná výročí.
Festival Doma na Špicberkách 2018 byl uspořádán ke 100. výročí vzniku Československa, 25. výročí vzniku České republiky a 10. výročí zahájení pravidelných výzkumných pobytů českých vědců v této oblasti.
A aby se nám příběhy hezky zacyklily do souvislostí, jedno z dějišť festivalu nese jméno polárního badatele a malíře Julia Payera.
Česká věda a kultura se v této arktické krajině představila mezi 21. srpnem až 13. zářím ve správním středisku Longyearbyen a v bývalém ruském těžebním městečku Pyramida. Samo pojmenování akce, tedy Doma na Špicberkách 2018, vzešlo z koncertu avantgardní rockové kapely „Už jsme doma“ a vydání jejího nového CD s názvem „Kry“.
Termín od 6. do 8. září patřil vědecké konferenci.
V budově Univerzitního střediska na Špicberkách (UNIS) ji zahájili rektoři UNIS Harald Ellingsen a jeho kolega z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Tomáš Machula, dále děkan Přírodovědecké fakulty JU František Vácha, ředitel Norského polárního institutu Kim Holmén, ředitel Centra polární ekologie JU a vedoucí české vědecké stanice na Špicberkách Josef Elster. Nechyběl ani zástupce Ministerstva zahraničních věcí ČR Zdeněk Lyčka a frontman kapely Už jsme doma Miroslav Wanek. Dvanáct přednášejících proneslo své prezentace jednak v prostorách Univerzitního střediska, dále v Domě Julia Payera, který je součástí Stanice Josefa Svobody na Špicberkách, nebo v kostele Svalbard Kirke – všechna tři dějiště se nacházejí v Longyearbyenu.
Výtvarné umění představily umělkyně z UMPRUM „Tři ženy: umělecké objekty v prostoru“ - Dana Elsterová, Anna Leschingerová a Anežka Podzemská. Dne 7. září proběhly hned dvě vernisáže ilustrační tvorby, a to ve Špicberské galerii, která vystavila obrazový doprovod Martina Velíška k českému překladu inuitských mýtů a pověstí, a dále pak v kostele Svalbard Kirke, který poskytl prostor ilustracím Luboše Drtiny k českému překladu sámských pohádek a pověstí.
Divadelní skupina „Buchty a loutky“ připravila pro místní předškoláky a také pro žáky umělecké školy workshop, kde děti vyráběly rekvizity pro hudebně-loutkové představení „Pět ran do čepice“. Před jeho začátkem 8. září v kulturním středisku Huset promítl Miroslav Wanek nejprve promítl několik krátkých českých animovaných filmů. Divadelní představení pak proběhlo v norštině, a to včetně průvodního slova Zdeňka Lyčky i doprovodných písní kapely Už jsme doma, které nazpíval norský zpěvák Stefan Lindal Theofilakis.
Kulturní část festivalu vyvrcholila téhož večera již výše zmíněným koncertem v Husetu. A kde lépe pokřtít nové CD kapely, které nese název „Kry“, než v Arktidě! A kapela následujícího dne zahrála ještě v bývalém ruském těžebním městečku Pyramida.
Doplňme, že projekt, který vznikl ve spolupráci s místními partnery, bude recipročně pokračovat v příštím roce 2019 v České republice.
Epilog III
V Arktidě se stalo tradicí, že tu spolupracují vědci a umělci z různých zemí, a tak zdejší (nejen) česká polární stanice poskytla zázemí třeba k výtvarné tvorbě. Na vědecké stanici Josefa Svobody zde pracovala například skotská malířka G. R. Murray, o níž jsme v Českém dialogu před časem psali viz zde.
Marina Hofmanová
První dva příběhy naleznete zde
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad