Pohrdání soudem?!

srpen 2018 Aktuality česky

Vážení  politici, vážená televize, vy všichni, kteří jste se včera tak odhodlaně postavili za těch 60 rodin, které  tvoří zlomek podvedených klientů H-Systému.

Rozsudek Nejvyššího soudu je patrně mediálně vděčné téma, protože mu bylo dne 24.7.2018 věnováno téměř celodenní vysílání ČT. Šedesát rodin, které mají být na základě tohoto rozsudku do třiceti dnů vystěhovány. Koho by tato nehoráznost (sic!) nerozčílila. Ale…. Těch dalších, téměř tisíc rovněž podvedených klientů, se jeví  jako oběti druhé kategorie, a tudíž pro média  nezajímaví. Nikomu nezpůsobili škodu, nesnažili si svojí prekérní situaci řešit protiprávně, byli „pouze“ okradeni o  miliony!

Vy, samozvaní obhájci lidských práv, jste se asi sotva stačili do včerejšího dne tak rychle prokousat mnohastránkovým rozsudkem. Neboť kdybyste to  učinili, než jste  k této kauze zaujímali svá rozhodná stanoviska,  tak by vám muselo být jasné, proč Nejvyšší soud dospěl právě k takovému rozsudku a proč se zdá, že spravedlnost pomalu, konečně, přichází ke slovu i v ČR. Dovolte mi, abych vám vnesla trochu světla do tohoto přes dvacet let starého případu.

V době, kdy se pro cca 1000 tehdy ještě nic netušících klientů H-Systému začala odvíjet ona zničující tragédie, jste mnozí z vás ještě navštěvovali základní školu či dokonce školku mateřskou. Nyní si troufáte vystupovat  jako obhájci těchto šedesáti rodin, z nichž mnohé ani nikdy nebyly klienty HS! Možná, že si svými postoji jen hodláte upevnit svojí politickou kariéru. Chci vám zde podat co nejstručnější informaci o těch, kteří se ocitli  tak říkajíc na té druhé straně barikády, tj. na straně těch doslova a do písmene oškubaných klientů HS.

V polovině 90.let neexistovala ještě možnost vzít si hypotéku. Několik generací naší rodiny bydlelo v nájemním bytě a po restitucích nám bylo jasné, že se nyní sami budeme muset postarat o vlastní bydlení. Valná většina klientů uvažovala podobně. Neměli jsme však najednou tolik finančních prostředků, a proto jsme se začali zajímat o tento holandský systém bydlení, který se u nás objevil. Nevěřte také častému tvrzení některých lidí, že šlo o bydlení levné. Byt 3+1 v řadovém domku ve Velkých Přílepech měl stát přes dva miliony Kč, což byla tehdy značná suma peněz, takže jsme byli schopni složit jen požadovanou zálohu cca 360 tis. Kč. Zbytek jsme se zavázali splácet po dobu 22 let s tím, že se za dva a půl roku od uzavření smlouvy s HS nastěhujeme do vlastní nemovitosti.

Ačkoli  máme VŠ vzdělání a manžel tou dobou získal – dnes říkám bohužel – jako programátor dobré zaměstnání, mohli jsme na jedné straně celý jeden náš plat každý měsíc dávat do HS, na straně druhé jsme se museli značně uskromňovat, protože naše děti začínaly studovat a také nájemné v dosavadním bytě  stoupalo.

Dokážete si vůbec představit, jak nám bylo, když půl roku před předáním řad. domku jsme se jednoho říjnového večera r. 1997 z médií dozvěděli, že společnost HS má problém dostát svým závazkům. V našich padesáti letech jsme najednou neměli nic, jen povinnost dále splácet KB, se kterou měl HS úvěr. Úvěr to byl dost podivný, ale to v té době nikdo z nás nemohl tušit.

Bylo naším štěstím v neštěstí, že  majitel domu nás nechal v bytě i nadále bydlet, ačkoli jsme mu slíbili, že byt za dva a půl roku uvolníme. Ve srovnání s jinými klienty jsme na tom byli  tudíž ještě relativně dobře.  Někteří  obývali s malými dětmi chaty, ale co člověk nevydrží, když má smlouvu na to, že se do třiceti měsíců  bude moci přestěhovat do vlastního, že?! Leč…! V polovině devadesátých let, kdy HS nabíral stále nové klienty, byl již společností vytunelovanou!!! Kdo tohle mohl tušit. Slovo „vytunelovat“ se teprve začínalo zabydlovat v naší slovní zásobě.

Velmi krátce po krachu HS jsme byli nečekaně prostřednictvím dopisů pozváni na schůzku podvedených klientů. Program byl jasný: postupovat jednotně  a snažit se získat vložené finance zpět. Protože jsme se mezi sebou vůbec neznali, vznesla jsem tehdy dotaz na mluvčího – později se ukázalo, že se jmenuje Ivan Král – kde získal naše adresy. Jeho odpověď byla:“ Proboha, to nechtějte ani vědět, nebylo to zákonné, ale to víte, když přicházíte o tolik peněz, tak se člověk snaží.“ Pamatuji se, jak mne někteří dokonce vyzvali, abych po tom nepátrala a byla ráda a nereptala, že se někdo začal starat. Tehdy jsme s manželem pojali podezření, že zde může být jistá spojitost s vedením HS. A byla….

Nastalo období, kdy nám bylo hodně úzko z budoucnosti. Tak předně, žádný advokát nás nechtěl zastupovat, i kdybychom byli nějak sehnali peníze na jeho zaplacení,  protože celou kauzu všichni viděli jako předem ztracenou. A dále jsme vypátrali, že u zrodu HS stály velmi silné a vlivné osoby. Situace mnoha lidí začala být zoufalá a jen jsme doufali, že se nezhroutíme úplně. Domáhali jsme se proplacení směnek, které nám vedení HS na naši žádost vždy ochotně vystavovalo. Jenže směnky byly nekryté. Ve smlouvě totiž stálo, že je kryje I. česko-americká pojišťovna. Normální smrtelník nemohl tušit propojení této pojišťovny s H-Systémem.

A víte, co naši beznaděj ještě prohlubovalo? Zjištění, že polistopadový vývoj, od kterého jsme si zprvu tolik slibovali, dal prostor takovým nepravostem. Opět jsme byli okradení a dovolání nikde.

Promiňte, ale nemohu si odpustit jednu velmi zlou příhodu. Po nějakém čase, tuším v období 2001 – 2002, jsem s několika dalšími klienty několikrát vystoupila v diskusním pořadu stanice Svobodná Evropa. Poskytla jsem několik rozhovorů pro tisk, abych upozornila veřejnost na praktiky a nepravosti, které se nyní u nás beztrestně odehrávají. Bohužel, ačkoliv jsem novináře před zveřejněním žádala o autorizování svých výpovědí,  nikdy k tomu nedošlo. Další dny jsem se pak mohla dočíst věty naprosto vytržené z kontextu. Jakýmsi průlomovým rokem byl rok 2002, kdy Anna Becková spolu s Jiřím Krejčíkem a Svob. Evropou natáčeli pořad pro ČT s názvem Chapadla korupce I., kde jsem se kromě jiných (např. ústavní soudce JUDr. Cepl)   mohla krátce vyjádřit ke kauze HS i já. Po předváděčce v kině MAT jsem na cestě domů hned na Karlově náměstí dostala telefonát, číslo bylo potlačeno, kterým mi neznámý hlas vyhrožoval, abych si od této chvíle dávala dobrý pozor na děti… Okamžitě jsem se obrátila na policii a žádala jejich ochranu, ale marně. Žili jsme pak několik týdnů v naprosto nenormálním režimu. Naštěstí zůstalo „jen“ při této výhrůžce.

V období mezi vyhlášením konkurzu a prvním soudním jednáním (obžaloba měla přes dvacet tisíc stran!!! ) „pracovali“ pánové  Král, ing. Hamáček, Junek, Středa a spol. velice    přičinlivě. Hezky si nás v různých intervalech několikrát pozvali na schůzky po    skupinkách (přesně podle hesla Rozděl a panuj), kde nás seznamovali se svojí strategií, jak urvat z konkurzní podstaty co nejvíce. Nevím, zda si individuálně pozvali do kanceláře HS v Husitské ulici  i jiné klienty, ale naší rodině  dost důrazně  nabízeli, abychom se k nim přidali. Jejich  strategie však náramně páchla, tím spíše, že se po jednom takovém jednání vynořil z hloubi místnosti Ing. Smetka. Král mi tehdy řekl, že budeme litovat, že s nimi nespolupracujeme. Když posléze manžel přišel na ohlášenou schůzku do další kanceláře HS ve Spálené ulici a snažil se vymoci proplacení směnek, byl  tam zamčen a bylo mu vyhrožováno. Tehdy nám již s naprostou jistotou došlo, že tato společnost je  zločinecká a ten, kdo s ní hodlá spolupracovat, je stejného ražení. Tato tlupa si potom založila družstvo Svatopluk a zmocnila se podvodně několika domů před dokončením. Nebrali vůbec ohled na původní program, že totiž budeme proti HS  postupovat jednotně, protože na každém jednotlivém domě (bytě) měli finanční podíl všichni klienti.  Na tomto principu HS  totiž stál. Ač by se to někomu mohlo zdát absurdní, tak mít v sobě tu drzost, mohli bychom se bývali s celou rodinou  přistěhovat do kteréhokoli jejich domu či bytu!

Nyní, když po více jak dvaceti letech let Nejvyšší soud konečně vynesl spravedlivý rozsudek, který bohužel nepostihl všechny podvodníky a mnohé bylo z různých důvodů již nemožné, uspořádá ČT tiskovku, na které vystupují „ubozí„ klienti, kteří na základě rozsudku budou vyhnáni ze svých domovů a nemají kam jít. Často tam oni sami ani nebydlí nebo nebyli klienty HS, někdo vložil pouhých 100 tis. a  získal téměř hotový dům v hodnotě víc jak tří milionů korun. Tyto transakce Ivan Král čile zprostředkovával. Nyní se všichni unisono dovolávají lidskosti!!. Oni tam prý vychovali své děti, zestárli… A co ti ostatní?!  Víte vůbec o tom, že někteří z bezmoci  za ta léta bezpráví a opovrhování, nemožnosti dovolaní se spravedlnosti, spáchali sebevraždu, protože už neviděli žádné východisko, těžce onemocněli  nebo předčasně zemřeli?! Já také zaplatila za tento „experiment“ a snahu opatřit si za vlastní peníze důstojné bydlení pro svou rodinu osobní tragédií. Jen díky svým dětem jsem ještě tady a to jsem se domnívala, že o HS už do konce života nechci nic slyšet. Protože to, co jsem vám zde napsala, je jen zlomkem událostí, kterými jsme v souvislosti s HS za ta léta  prošli. Chtěla jsem být stručná, ale omlouvám se, jestliže se mi to příliš nezdařilo. Včerejší neuvěřitelně dojemné (!) výjevy z Horoměřic a trapné vystoupení pana Junga, jeho lživé a naprosto hloupé výroky, to vše mne dohnalo k tomu se k této kauze ještě jednou vrátit. Považuji to za nutné i za ty mrtvé klienty a ty, kteří již nemají sílu se k tomu vyjádřit. A věřte, že ti lidé, jejichž osud vás nyní  po vynesení spravedlivého rozsudku tak dojímá, že tito lidé od samého začátku, kdy se spojili s I. Králem, věděli, že jejich počínání je nezákonné a že tím vědomě poškozují ostatní klienty!! Víme to všichni, jimž je v médiích dopřáváno mnohem méně prostoru. Jako bychom ani neexistovali. Nikdo se nás nezastal. Tak mně vrtá hlavou a jistě nejenom mně, proč má mít právě tato skupinka lidí takové zastání u nejvyšších státních představitelů.

S pozdravem Mgr. A.Vaněčková ( 724 118 951)

V Praze dne 25.7.2018

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012