Dvacet pět let bez "jazzové kněžky"

Mirek Seifert srpen 2018 Kultura česky

10. srpna 2018, uplyne v podvečerních hodinách dvacet pět let, kdy nás opustila geniální, hlasem od Pánaboha obdařená zpěvačka Eva Olmerová. Paní šéfredaktorka Střížovská i já jsme měli to štěstí, že jsme Evinku (jak jsme jí směli říkat) poznali osobně - paní Střížovská díky svému tehdejšímmuu muži-muzikantovi, já coby začínající novinář koncem 80. let. O Evě Olmerové jsem na stránkách ČD psal již několikrát (naposledy před před dvěma lety) a dnešní vzpomínku na ni bych pojal, řekněme, "básnicky". Pokud je mi známo, jen o dvou českých zpěvačkách u nás skládali básníci básně: už v 60. letech napsal skvělou Ódu na Evu Fitzpilarovou její velký obdivovatel, spisovatel Josef Škvorecký (a já jsem se jím o pár desetiletí později nechal inspirovat se svou básní Óda na Evu Olmerovou), a verše o E.O. napsali mj. také básník Bedřich Stehno nebo - zejména v 70. a 80. létech uznávaný - Jaroslav Čejka (neplést s mimem stejného jména!). Takže nabízím čtenářům tři zmíněné básně jako připomínku skvělé zpěvačky i bytosti Evy Olmerové, kterou hudební kritik Jiří Černý nazval "jazzovou kněžkou", po které byla pojmenována i jedna ulice v Praze (prý někde v Horních Měcholupech) a která by si, dle mne, zasloužila (i třeba docela maličkou) pamětní desku na domě v ulici Pohraniční stráže (dnes Generála Eliáše), kde až do své předčasné smrti se svým věrným psím kamarádem Dagem žila.

Báseň o zpěvu Evy Olmerové

(Bedřich Stehno)

Tato báseň musí být krátká jako den

Protože všechno ryzí je krátké

Krev Nerv Pták Višeň Pláč Fáč

Tato báseň musí být krátká

Protože všechno ryzí je krátké

V tom zpěvu chybí bůh

A to je dobré

Noc u gramofonu

(Jaroslav Čejka, ze sbírky Encyklopedické heslo: láska, ČS Praha, 1989)

Poslouchám jak zpívá Eva Olmerová

Jako kdyby někdo potmě operoval

Mé nemocné srdce nebo prázdnou duši

 

Říkává se o ní že je špatná ženská

Jenomže když zpívá Krev mi teče z uší

A mé srdce taje jako ledovec

Který v noci zbloudil do Černého moře

Nechám svoje staré Lásky v ohni shořet

Jsou to vybledlé a potrhané filmy

 

Když ji slyším zpívat

Tak bych chtěl být silný

Jako akrobati nebo velrybáři

Slza která stéká po tvé bledé tváři

Je jak smutná ryba právě ulovená

Každý máme v cizím životě své místo

Já jsem špatný básník A ty moje žena

 

Óda na Evu Olmerovou

(Miroslav Seifert,  červenec 2013)

Vzývali vás jako bohyni

Po ránu v kuchyni

Ve sprše

Na cestách

Kdykoliv z rádia zazněl váš hlas

Přeběhl každému po zádech mráz

Ten hlas, co mohl lámat skály

Ten hlas, co uměl bourat sály

Ten hlas, na který lidé fronty stáli

(v Semaforu či do Lucerny)

Ten hlas, kdo jednou uslyšel

Mu zůstal navždy věrný

Tak jako Edith Piaf

I vy jste mohla zpívat telefonní seznam

A žádný hlas v kotlině naší

Žádný takový já neznám

Přinášel slzy i smích

Bolest i štěstí

Mocný jak na solar

Úder je pěstí

Takový hlas se rodí jednou za sto let

Škoda jen, že za oceán nikdy nedolét'

S Kainarem černou káru táhla jste

Na dlouhém mostě už tráva neroste

Druhý břeh dočkal se duše zlomené

Však vaše srdce To nikdy nebylo z kamene

Jazzová bohyně

Královno trampů

Vzývaná kněžko!

Loučit se s vámi v ten srpnový den

To šlo jen těžko, přetěžko

V slzavém údolí plačících vdov

A sirotků jazzu

V tu smutnou hodinu (byl zrovna ženců čas)

Pod keři jasmínu, šeříku a bezu

Utichl navždy váš od Boha hlas

Však já, váš Funny Valentine

Ho při černých kotoučích

Večer co večer

Slýchávám zas                                                                                                Mirek Seifert

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012