Před 10 lety začaly rašit České kořeny v živné půdě Českého dialogu.

Marina Hofmanová (Hužvárová) červen 2018 Aktuality česky

Od úterka do čtvrtka minulého týdne připomínal projekt Českých kořenů své kulaté výročí, a to krásným a pestrým festivalem filmových dokumentů, ale i hudby a výtvarného umění. Na oslavu se ze světa sjeli protagonisté filmů o Češích, kteří našli nový domov v jiných zemích, uspěli tam, a přesto si zachovali lásku ke své vlasti.

 

Zahájení oslav se odehrálo 5. června v Rytířském sále Valdštejnského paláce. Po úvodním ceremoniálu připravili organizátoři a realizátoři projektu Českých kořenů koncert v prostorách Velkého sálu Valdštejnského paláce.

Výběr hudby nebyl nikterak náhodný – koncertní vystoupení totiž sestávalo z tvorby osobností, jež jsou zároveň zadokumentovány právě v Českých kořenech v přednesu souboru Martinů Strings Prague pod vedením jednoho z prvních protagonistů, Jaroslava Šonského ze Švédska.

Pro zajímavost nutno uvést, že tento soubor letos zahraje v Ženevě na slavnostním programu OSN ke stému výročí vzniku Československa.

 

Velký sál Valdštejnského paláce nejprve rozezněla česká premiéra Gablitzké svity pro smyčce od Tomislava Vašíčka, který našel svůj druhý domov v Rakousku. Netřeba dodávat, s jakým dojetím vnímal v tomto překrásném prostředí svou hudbu.

Následovala skladba Jána Valacha, přesněji jeho hudební portrét B.A.C.H. Osudy tohoto skladatele rovněž představuje nový dokument Českých kořenů v Lucembursku a Belgii.

Vynikající Jaroslav Šonský se svým souborem poté přednesl Serenádu E dur pro smyčce Antonína Dvořáka a koncert vyvrcholil Antonínem Škroupem a jeho skladbou Kde domov můj v úpravě pro smyčce. Českou hymnu zahrajeme prostě proto, že je krásná – a dobře to vědí i v cizině, vyznal se publiku mezinárodně oceňovaný houslista Jaroslav Šonský.

 

Na hudební entrée festivalu navázala den poté vernisáž výtvarných děl dvou umělců usazených v Lucembursku.

V kostele sv. Martina ve zdi byly ke zhlédnutí drobné sochy a obrázky výtvarnice Ivy Mrázkové spolu s obrázky a textilními aplikacemi Oty Nalezinka.

Životy obou umělců a jejich tvorbu pak mohli hosté poznat onoho 6. června při premiéře již zmíněného snímku v kině Ponrepo. Celovečerní dokument přináší další v řadě cenných svědectví o životních přelomech, hledání nového domova a uplatnění Čechů, kteří zvolili odchod z totalitního režimu v původní vlasti a podstoupili řadu „ztrát a pádů“, než se jim podařilo vybudovat si nový domov.

 

Velkou devizou celé série těchto filmů je pečlivě vybíraný hudební doprovod z děl českých klasiků i současných protagonistů dokumentů, a to v přednesu Jaroslava Šonského a dalších interpretů. Výhradu mám naopak k práci s kamerou „odspodu“, protože tento způsob není k zobrazování osobností zrovna vhodný, zbytečné jsou i opakované záběry na hrnečky, květiny i stejné exteriéry, jakoby tvůrce nenašel dostatek jiných vhodných motivů.

 

V průběhu třetího dne festivalu se v kině Ponrepo promítaly všechny díly Českých kořenů a děl se tam i další program.

Projekt tak důstojně oslavil své první kulatiny a jen škoda, že nezazněla ani letmá zmínka o tom, že vzklíčil v úrodném podhoubí Českého dialogu a po většinu oněch deseti let v něm kořenil.

Marina Hofmanová

Foto Zdeněk Crapek

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012