Biblické příběhy pro nevěřící děti

Venda Šebrlová

Martin Vopěnka

Biblické příběhy pro nevěřící děti

 

Ovšem nejen pro děti, ale i jejich rodiče a prarodiče. Od roku 1948 byla Bible prezentována jako snůška lží a manipulačního textu a nahradilo ji Rudé právo. Nedělám si iluze o tom, že po roce 1989 se lidé houfně začali  zajímat o tento důležitý text. Kromě nedostatku času také proto, že Bibli považují za zastaralou vymyšlenost.

 

Přečíst tuto Vopěnkovu knihu by si měl každý kultivovaný člověk. I když nemá děti... Příběhy Starého i Nového zákona jsou psané moderním nevtíravým jazykem a zároveň je decentně komentují. Jednotlivé příběhy srozumitelně vysvětlují tehdejší myšlení a srovnávají je s našimi poznatky. Např. Úvod : „Co bylo na počátku? Jak vznikl náš vesmír, svět? Vědci dnes vědí, že celý náš vesmír vznikl z jediného nekonečně malého bodu v jediném okamžiku asi před čtrnácti miliardami let. Ale může nás takovéto vysvětlení uspokojit? Dovedeme si představit, že před tímto okamžikem nic neexistovalo? Vůbec nic? A pak z toho náhle něco vzniklo? Nebyl přece jen potřeba nějaký Bůh, aby ten proces odstartoval? Jenomže: kdyby tomu tak opravdu bylo, kde se vzal ten Bůh? Kdo stvořil jeho?“

 

Bible  se snaží na tyto otázky odpovídat příběhy, které se v židovské komunitě vyprávěly odedávna. Některé se opravdu staly, jiné se časem měnily – jak šly od úst k ústům. Jsou staré tisíciletí – nejmladší je Nový zákon, starý „jen“ dva tisíce let. Ale především: Starý i Nový zákon jsou tím, co chtěl Bůh, abychom věděli. Že náš život má smysl.

 

Bible samozřejmě začíná stvořením světa, příběhem Adama a Evy (a tam zazní i slova: „Prach jsi a v prach se obrátíš!“). Ta známe, že? Stejně jako další věty, provázející nesčetně generací, např. „ Je starý jako Metuzalém!“ (který zemřel v 930 letech)! A k tomuto příběhu nenápadný komentář: „Bůh zkrátil lidský věk na stále ještě úctyhodných 120 let. Což je věk, který i dnes  mnozí vědci považují za maximální, jakého bychom se v budoucnu díky pokroku v medicíně a vědě mohli běžně dožít.“

 

Nikdo dnes nepochybuje o tom, že Ježíš žil. Jeho učení ovlivnilo svět a dalo základ křesťanství. Pět set let před ním se narodil Buddha, šest set let po něm Mohamed. Když Ježíše na Golgotě ukřižovali, umírající vykřikl: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ To znamená, že trpěl bolestmi i pochybnostmi. „Nebyl zaslepeným fanatikem, jakými jsou dnes například sebevražední atentátníci, kteří jdou s radostí vstříc smrti, protože jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že se tím dostanou do ráje. Ježíš prožil svůj bolestný lidský úděl až do konce.“ píše Martin Vopěnka.

 

Tuto knihu ilustroval Jiří Votruba a jeho obrázky jsou tak vstřícné, jako Vopěnkův text.

Vydala Mladá fronta

 

Venda Šebrlová

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012