ARISTOKRAT HUMORU

Památník Karla Čapka na Strži u Dobříše otevřel sezónu nejen změněnou stálou expozicí k výročí republiky. Ale současně i výstavou Miroslav Horníček-Aristokrat humoru, jíž připomíná sté výročí narození této výjimečné osobnosti české kultury.
Všestranný umělec
Miroslav Horníček (10. 11. 1918 Plzeň-15. 2. 2003 Liberec) byl skvělý dramatik, režisér, herec, spisovatel, skvělý glosátor, pohotový improvizátor. Posuďme: "Pro divadelní představení potřebovali malého horníka, tak si asi řekli, že bych ho díky jménu mohl klidně hrát". Po ochotnických začátcích účinkoval v letech 1941-1945 v Městském divadle v Plzni, po válce přišel do avantgardního pražského divadla Větrník. Zde navázal celoživotní přátelství s herci jako byli V. Brodský, S. Zázvorková M. Kopecký ad. Hostoval v Semaforu a v Hudebním divadle v Karlíně. V padesátých letech jako člen Národního divadla byl osloven J. Werichem s nabídkou přejít do Divadla ABC. Werich dobře odhadl, že má výjimečnou schopnost briskní reakce a míry improvizace, která bude dobře doplňovat jeho herectví. Horníček nabídku přijal. Spolu vystupovali šest let, například v hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Jeho humor byl chytrý, laskavý, nepodbízivý.
Na tzv. forbíny k těmto představením se dobře pamatuji. Důvod jasný: rodiče je velmi často pouštěli na elpíčkách u nás doma návštěvám, a tak jsem se postupně naučila celé pasáže, třeba z představení "Račte si řát" či "Příchozí vejda". A byť jsem v raném dětství všechny skryté významy a nuance rozprav ještě nechápala, dnes je právě díky vtipu a chytrosti obou pánů pokládám za aktuální a nadčasové.
M. Horníček neuměl vůbec anglicky: text pro Kinoautomat se tedy naučil dost dobře foneticky a zpaměti. Byl to důkaz, že toto účinkování v legendárním projektu na světové výstavě v Montrealu bylo úspěšné a mělo ohlas u mezinárodní veřejnosti.
Zde se seznámil s díly zahraničních a v Československém pavilonu i s tvorbou českých výtvarných umělců. Prohlašoval, že kdyby nebyl hercem, byl by výtvarníkem: později to dokazoval mnohými vlastními zdařilými kolážemi. V následných letech po světové výstavě v Montrealu provázel filmové herce a hosty na MFF v Karlových Varech.
Dvakrát propadl ve škole, dokonce dvakrát opakoval tercii, pročež: stal se vynikajícím spisovatelem. Autorem více nežli dvaceti knih, příkladně Jablko je vinno, Dobrý den, socho!, Listy z Provence a dalších.
V době, kdy ho režim nenechal hrát, psal scénáře. A divadelní hry, které režíroval např. pro divadlo v Hradci Králové. Po jednom představení v divadelním klubu jsme byli svědky vyprávění, které popsal v knize Listy z Provence - sérii fiktivních dopisů slavným z P., tedy i Gérardu Philipovi. Svědčilo o jeho fenomenální paměti.
Kromě účinkování G. Philipa v Cidovi při hostování francouzského divadla v Praze (1955) měli oba recitovat Villonovu Závěť, Prévertovu Barbaru a Svobodu. Horníček česky, Philip francouzsky. První vše uměl zpaměti, druhý ne, proto navrhl, že oba budou držet knihu s texty. První na to, že to bude říkat zpaměti, druhý, že to číst musí, není-li si jist pamětí. První prohlásil, ´je to vaše věc´, on že bude bez knihy. Skončilo to tak, že i Horníček měl knihu: akorát úplně o něčem jiném a ještě vzhůru nohama. A to věděl z celého sálu jedině G. Philipe
Horníčkův populární televizní pořad Hovory H diváci milovali. Pamatuji si jeho větu: "Položte mi jakoukoliv otázku a já na ni odpovím, jak chci." Normalizace však pořad v roce 1971 zrušila, ale po roce 1989 byl obnoven pod názvem Hovory H po dvaceti letech. V obou případech si Horníček do hovorů zval legendární osobnosti, například V. Svitáčka, J. Sováka, M. Kopeckého a mnoho dalších. I v nich se projevil jako mistr improvizace a ve své době i jako nejvýraznější představitel inspirovaného herectví.
"Když jím špenát, mám pocit, že to přede mnou už jednou někdo jedl..."
Do povědomí veřejnosti se zapsal jednou z hlavních rolí ve filmu Kam čert nemůže...
Dalším legendárním projektem byl desetidílný televizní seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Málokdo ví, že francouzský statek, ve kterém se ve filmu Agent bez minulosti (2002) ubytují Matt Damon a Franka Potente, je tentýž, kde M. Horníček s J. Sovákem natáčeli tento český oblíbený seriál.
Půvab místa a výstav
Zájem o nově upravené expozice i o samotné letní sídlo, kde Karel Čapek a Olga Scheipflugová i mnozí jejich přátelé rádi trávili volné dny, totiž každým rokem vzrůstá. Zejména v pěkném počasí výletníky láká malebná zahrada a celé okolí domu, včetně naučné stezky - loni přivítal Památník na Strži na 13 000 návštěvníků.
Letos je čekají v prvním patře Památníku Karla Čapka nově upravené části stálé expozice, věnované životu a dílu Karla Čapka. V prosklené verandě je téma Bratři Čapkové dětem jako nový interaktivní prostor i s výhledem do zahrady, vybaven knížkami pro děti a originálními hracími prvky. Upravena je místnost věnovaná vztahu K. Čapka a prezidenta T. G. Masaryka. V expozici F. Peroutky si návštěvníci mohou poslechnout nové autentické nahrávky, například rozhlasovou relaci z 1. května 1951, jíž bylo zahájeno oficiální vysíláni rádia Svobodná Evropa z Mnichova.
Poutavá výstava v přízemí představuje Miroslava Horníčka jako nezapomenutelného vypravěče, herce, spisovatele, dramatika, scénáristu, režiséra, talentovaného výtvarníka. Slova ředitelky památníku K. Váňové to dokládají nejlépe: „Důvodem, proč pořádáme výstavu právě o Miroslavu Horníčkovi je jednak nepominutelné, stoleté výročí jeho narození a také to, že cítíme jeho vnitřní spřízněnost s Karlem Čapkem právě pokud jde o esprit, moudrost a inteligentní, laskavý humor. Lidí jako Karel Čapek nebo Miroslav Horníček, kteří svou tvorbou uměli v lidech probouzet to dobré, bude vždy jako šafránu, a i proto tato výstava do Památníku patří.“
Výstava doslova otevírá umělcův soukromý archiv s mnoha poklady a relikviemi. Kromě publikací, scénářů, plakátů, LP desek, koláží je tu i Horníčkův klobouk, pověstné křeslo se stolkem, psací stroj, fotoaparát a další unikáty: kresby od J. Šlitra, knihy s věnováním od J. Wericha, F. Hrubína, J. Seiferta, V. Nezvala, F. Nepila. Nechybí dopis J. Suchého, v němž na Horníčka vzpomíná jako na dlouholetého tvůrčího partnera a přítele. Vše doplňují filmové dokumenty z autorova archivu, například Bytost mého bytu, který byl jeho soukromým útočištěm, místem vzpomínek a příběhů i bohatou uměleckou galerií. Slavnostní otevření výstavy na konci dubna s účastí člena Divadla Semafor herce, textaře, hudebníka V. Kopty, syna P. Kopty, s nímž M. Horníček úzce spolupracoval, bylo jen logické a i velmi příjemné.
Miroslav Horníček často říkával: „Smích je jediný způsob, jak propašovat mládí do pozdního věku.“ Této pravdy se sám držel po celý svůj život. Hlavně ve chvílích, kdy čelil těžké životní tragédii. Velkou životní ztrátu – nešťastné úmrtí jediného syna – překonal prací a rozdáváním smíchu ostatním. Díky jeho činorodosti tak měli autoři výstavy V. Šplíchalová a M. Svoboda z čeho vybírat. Již při vstupu do zahrady okolo domu všechny vítají vlající potisky z Horníčkových vtipných citátů. Ty je navedou k prostoře s výstavou.
Výstava otevřena do 31. srpna 2018 mimo pondělí 9 - 17 hodin se přesune do Středočeské vědecké knihovny v Kladně, kde bude přístupná od 5. 9. - 5. 10. 2018.
Olga Szymanská
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad