ARISTOKRAT HUMORU

Památník Karla Čapka na Strži u Dobříše otevřel sezónu nejen změněnou stálou expozicí k výročí republiky. Ale současně i výstavou Miroslav Horníček-Aristokrat humoru, jíž připomíná sté výročí narození této výjimečné osobnosti české kultury.

Všestranný umělec

Miroslav Horníček (10. 11. 1918 Plzeň-15. 2. 2003 Liberec) byl skvělý dramatik, režisér, herec, spisovatel, skvělý glosátor, pohotový improvizátor. Posuďme: "Pro divadelní představení potřebovali malého horníka, tak si asi řekli, že bych ho díky jménu mohl klidně hrát". Po ochotnických začátcích účinkoval v letech 1941-1945 v Městském divadle v Plzni, po válce přišel do avantgardního pražského divadla Větrník. Zde navázal celoživotní přátelství s herci jako byli V. Brodský, S. Zázvorková M. Kopecký ad. Hostoval v Semaforu a v Hudebním divadle v Karlíně. V padesátých letech jako člen Národního divadla byl osloven J. Werichem s nabídkou přejít do Divadla ABC. Werich dobře odhadl, že má výjimečnou schopnost briskní reakce a míry improvizace, která bude dobře doplňovat jeho herectví. Horníček nabídku přijal. Spolu vystupovali šest let, například v hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Jeho humor byl chytrý, laskavý, nepodbízivý.

Na tzv. forbíny k těmto představením se dobře pamatuji. Důvod jasný: rodiče je velmi často pouštěli na elpíčkách u nás doma návštěvám, a tak jsem se postupně naučila celé pasáže, třeba z představení "Račte si řát" či "Příchozí vejda". A byť jsem v raném dětství všechny skryté významy a nuance rozprav ještě nechápala, dnes je právě díky vtipu a chytrosti obou pánů pokládám za aktuální a nadčasové.

M. Horníček neuměl vůbec anglicky: text pro Kinoautomat se tedy naučil dost dobře foneticky a zpaměti. Byl to důkaz, že toto účinkování v legendárním projektu na světové výstavě v Montrealu bylo úspěšné a mělo ohlas u mezinárodní veřejnosti.

Zde se seznámil s díly zahraničních a v Československém pavilonu i s tvorbou českých výtvarných umělců. Prohlašoval, že kdyby nebyl hercem, byl by výtvarníkem: později to dokazoval mnohými vlastními zdařilými kolážemi. V následných letech po světové výstavě v Montrealu provázel filmové herce a hosty na MFF v Karlových Varech.

Dvakrát propadl ve škole, dokonce dvakrát opakoval tercii, pročež: stal se vynikajícím spisovatelem. Autorem více nežli dvaceti knih, příkladně Jablko je vinno, Dobrý den, socho!, Listy z Provence a dalších.

V době, kdy ho režim nenechal hrát, psal scénáře. A divadelní hry, které režíroval např. pro divadlo v Hradci Králové. Po jednom představení v divadelním klubu jsme byli svědky vyprávění, které popsal v knize Listy z Provence - sérii fiktivních dopisů slavným z P., tedy i Gérardu Philipovi. Svědčilo o jeho fenomenální paměti.

Kromě účinkování G. Philipa v Cidovi při hostování francouzského divadla v Praze (1955) měli oba recitovat Villonovu Závěť, Prévertovu Barbaru a Svobodu. Horníček česky, Philip francouzsky. První vše uměl zpaměti, druhý ne, proto navrhl, že oba budou držet knihu s texty. První na to, že to bude říkat zpaměti, druhý, že to číst musí, není-li si jist pamětí. První prohlásil, ´je to vaše věc´, on že bude bez knihy. Skončilo to tak, že i Horníček měl knihu: akorát úplně o něčem jiném a ještě vzhůru nohama. A to věděl z celého sálu jedině G. Philipe

Horníčkův populární televizní pořad Hovory H diváci milovali. Pamatuji si jeho větu: "Položte mi jakoukoliv otázku a já na ni odpovím, jak chci." Normalizace však pořad v roce 1971 zrušila, ale po roce 1989 byl obnoven pod názvem Hovory H po dvaceti letech. V obou případech si Horníček do hovorů zval legendární osobnosti, například V. Svitáčka, J. Sováka, M. Kopeckého a mnoho dalších. I v nich se projevil jako mistr improvizace a ve své době i jako nejvýraznější představitel inspirovaného herectví.

"Když jím špenát, mám pocit, že to přede mnou už jednou někdo jedl..."

Do povědomí veřejnosti se zapsal jednou z hlavních rolí ve filmu Kam čert nemůže...

Dalším legendárním projektem byl desetidílný televizní seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Málokdo ví, že francouzský statek, ve kterém se ve filmu Agent bez minulosti (2002) ubytují Matt Damon a Franka Potente, je tentýž, kde M. Horníček s J. Sovákem natáčeli tento český oblíbený seriál.

Půvab místa a výstav

Zájem o nově upravené expozice i o samotné letní sídlo, kde Karel Čapek a Olga Scheipflugová i mnozí jejich přátelé rádi trávili volné dny, totiž každým rokem vzrůstá. Zejména v pěkném počasí výletníky láká malebná zahrada a celé okolí domu, včetně naučné stezky - loni přivítal Památník na Strži na 13 000 návštěvníků.

Letos je čekají v prvním patře Památníku Karla Čapka nově upravené části stálé expozice, věnované životu a dílu Karla Čapka. V prosklené verandě je téma Bratři Čapkové dětem jako nový interaktivní prostor i s výhledem do zahrady, vybaven knížkami pro děti a originálními hracími prvky. Upravena je místnost věnovaná vztahu K. Čapka a prezidenta T. G. Masaryka. V expozici F. Peroutky si návštěvníci mohou poslechnout nové autentické nahrávky, například rozhlasovou relaci z 1. května 1951, jíž bylo zahájeno oficiální vysíláni rádia Svobodná Evropa z Mnichova.

Poutavá výstava v přízemí představuje Miroslava Horníčka jako nezapomenutelného vypravěče, herce, spisovatele, dramatika, scénáristu, režiséra, talentovaného výtvarníka. Slova ředitelky památníku K. Váňové to dokládají nejlépe: „Důvodem, proč pořádáme výstavu právě o Miroslavu Horníčkovi je jednak nepominutelné, stoleté výročí jeho narození a také to, že cítíme jeho vnitřní spřízněnost s Karlem Čapkem právě pokud jde o esprit, moudrost a inteligentní, laskavý humor. Lidí jako Karel Čapek nebo Miroslav Horníček, kteří svou tvorbou uměli v lidech probouzet to dobré, bude vždy jako šafránu, a i proto tato výstava do Památníku patří.“

Výstava doslova otevírá umělcův soukromý archiv s mnoha poklady a relikviemi. Kromě publikací, scénářů, plakátů, LP desek, koláží je tu i Horníčkův klobouk, pověstné křeslo se stolkem, psací stroj, fotoaparát a další unikáty: kresby od J. Šlitra, knihy s věnováním od J. Wericha, F. Hrubína, J. Seiferta, V. Nezvala, F. Nepila. Nechybí dopis J. Suchého, v němž na Horníčka vzpomíná jako na dlouholetého tvůrčího partnera a přítele. Vše doplňují filmové dokumenty z autorova archivu, například Bytost mého bytu, který byl jeho soukromým útočištěm, místem vzpomínek a příběhů i bohatou uměleckou galerií. Slavnostní otevření výstavy na konci dubna s účastí člena Divadla Semafor herce, textaře, hudebníka V. Kopty, syna P. Kopty, s nímž M. Horníček úzce spolupracoval, bylo jen logické a i velmi příjemné.

Miroslav Horníček často říkával: „Smích je jediný způsob, jak propašovat mládí do pozdního věku.“ Této pravdy se sám držel po celý svůj život. Hlavně ve chvílích, kdy čelil těžké životní tragédii. Velkou životní ztrátu –  nešťastné úmrtí jediného syna – překonal prací a rozdáváním smíchu ostatním. Díky jeho činorodosti tak měli autoři výstavy V. Šplíchalová a M. Svoboda z čeho vybírat. Již při vstupu do zahrady okolo domu všechny vítají vlající potisky z Horníčkových vtipných citátů. Ty je navedou k prostoře s výstavou.

Výstava otevřena do 31. srpna 2018 mimo pondělí 9 - 17 hodin se přesune do Středočeské vědecké knihovny v Kladně, kde bude přístupná od 5. 9. - 5. 10. 2018.

Olga Szymanská