Před 140 lety, přesně 10. dubna 1878, se narodil Eduard Štorch

Autor knihy Lovci mamutů, jež jako povinná četba provázela spoustu generací školáků, byl ale také výjimečný pedagog, archeolog a v neposlední řadě skaut.

Jako dospělý vedl skautský oddíl v Praze na Libeňském ostrově, v jehož okolí s kluky prováděli archeologické výzkumy (Libeň, Prosek). Tuto slavnou osobnost podrobně představuje Zuzana Hronová v Magazínu Aktuálně.cz a my vám přinášíme mírně zkrácenou verzi článku nazvaného:

Štorch, jak ho neznáte. Zavedl první lesní školu, lyžařské kurzy i rekreace u Jadranu

Eduarda Štorcha si mnozí spojují pouze se slavnými Lovci mamutů nebo Osadou Havranů. Rodák z Ostroměře má přitom na svědomí první lesní školu, první lyžařské kurzy pro pražské žáky či první rodinné rekreace u Jadranu.

Proslulé knihy Lovci mamutů, Osada Havranů či Volání rodu v pozdějších letech značně překryly jeho další výrazné stopy, ať již v oblasti pedagogiky, archeologie, skautingu, či zdravého životního stylu. Přitom během svého života byl ceněn více za svou práci s mládeží než za psaní knih. Nejvíce úsilí skutečně věnoval Eduard Štorch, skautským jménem Sachem, po celý život dětem.

Během archeologických výzkumů s kluky z pražského skautského oddílu našli v Libni a na Proseku kousky mamutích klů, zubů a kostí i kosterní pozůstatky divokých koní či pravěkých nosorožců. Již na přelomu století Štorch za svého krátkého pedagogického působení na Mostecku upozorňoval na složité sociální postavení dětí ze severních Čech.

Pedagogický inovátor

Štorch byl také velmi aktivní v hnutí reformní pedagogiky. Tehdejšímu školství vyčítal například nepřiměřenost osnov, či to, že žáky vede jen k mechanickému opakování, potlačuje jejich individualitu nebo nerozvíjí děti ve schopnosti pozorovat, reflektovat a dávat věci do souvislostí. Za ideální považoval všestranný rozvoj, tedy něco, co dobře znal ze skautského oddílu.

Místo vyučování propagoval výchovu k soběstačnosti či vlastenectví. Svůj ideál mohl testovat pouze několik let, a to v průkopnické Dětské farmě na Libeňském ostrově, kterou bychom dnes mohli nazvat lesní či přírodní školou. I zde uplatňoval princip skautingu, který byl tehdy pedagogickou novinkou. Vzhledem k emocím ve společnosti i na politické scéně vybuzeným lesními školkami, které jsou považovány za módní výstřelek "ekorodičů", se dá těžko uvěřit, že něco takového plánoval Eduard Štorch již v roce 1921 a realizoval o čtyři roky později.

V časopise Speciální pedagogika cituje Tibor Vojtko v článku Dětská farma Eduarda Štorcha a reforma meziválečného školství autorovy zásady: "Vyučovací doba - nestálá. Řídí se volným časem mým i žáků. Obyčejně jedna hodina ve škole a šest, deset i více hodin ve volné přírodě - podle dohody. Vyučování nemá ráz školský, nýbrž životně praktický a rodinný. Použije se vhodně skautingu".

Nadčasovost najdeme i v obsahu výuky. Zeptáte-li se odborníků na pedagogiku, co dnes nejvíc postrádají, zmiňují, že školní osnovy děti absolutně nepřipravují na život, na nutnost komunikace a spolupráce ve společnosti. Ba co víc, u žáků se rozvíjí nezdravá soutěživost místo empatie či umění kompromisu. Štorch na své Dětské farmě vychovával děti "k pořádku, čistotnosti, pravdomluvnosti, tělesné práci, soběstačnosti, společenské spolupráci, bratrství, konání dobra, k lásce k přírodě, k životu, národu a lidem". A také je vzdělával v "praktické znalosti občanské".

Žákům Dětské farmy svěřil část zodpovědnosti za její fungování, starali se s ním například o částečně soběstačné hospodářství. Jedla se především vypěstovaná zelenina, prosazoval vegetariánství jako zdravý životní styl.

Na konci roku 1934 musel Štorch pozemek na Libeňském ostrově vyklidit, protože ho město chtělo pronajmout Univerzitě Karlově na tělocvik.

Učit na čerstvém vzduchu

Udělejte z učeben verandy, ať mohou žáci dýchat, propagoval Eduard Štorch ozdravení školních budov, aby k žákům pronikalo mnohem více čerstvého vzduchu. "Rozmnoží se a zvětší se okna ve třídách. Jsou pak otevřena stále. Za chladného počasí se děti teple obléknou. Odstraní se celá jedna stěna učebny, takže z uzavřené učebny vznikne krytá veranda. Zřídí se lodžie, otevřené vzduchu a slunci, kde děti odpočívají na lehátkách. V zimě jsou děti dobře zabaleny. Ustoupiti nelze!" cituje Tibor Vojtko v již zmíněném článku.

Eduard Štorch jako vůbec první v Praze začal ve 20. letech 20. století organizovat lyžařské kurzy pro pražskou mládež či rodinné pobyty u Jaderského moře.

Lyžování se mu málem stalo osudným. Na silvestra 1935 do něj a několika dětí vjel neopatrný lyžař, Štorch to odnesl těžkým zraněním i mírně pošramocenou psychikou. O pět let později oslepl na jedno oko a odešel do důchodu, v němž se pak věnoval psaní knih, dobrodružných a historických románů především.

Eduard Štorch zemřel 25. června 1956.

Plné znění článku naleznete zde.