My tancovat nemusíme

Joska Skalník (1948) byl jedním z předáků Jazzové sekce, od jejíhož vzniku uplynulo již téměř půl století. Skalník je bez nadsázky otcem snadné vizuální rozpoznatelnosti produkce této státem neřízené organizace. Jednoduchý grafický jazyk, který zvolil pro její, jak by se dnes nejspíš řeklo „jednotný vizuální styl“ (stejně jako obaly gramofonových desek) se vyznačoval sebevědomou čistotou, s níž uměl zúročit ohlasy samizdatové estetiky a těžit z limitované kvality tehdejšího tisku.

Stejně přesvědčivě pracoval s poeticky surreálnými kolážemi a asamblážemi, odkazujícími k výtvarným strategiím angloamerických autorů hudebních tiskovin. Byla to směs v místních poměrech novátorská a duchaplná. Stala se také základem estetického cítění klanu, kterému byl cizí diktát dobových masmédií a vkus jejich konzumentů. Pozice Josky Skalníka byla paradoxním způsobem výhodná. Na vkus zmíněných institucí ani jejich posluchačů nemusel brát ohled – kapely, pro které pracoval, pro ně stejně nehrály.

Joska Skalník se během posledních dvaceti let ke své práci grafického designéra příliš nehlásil. Obvykle ji ani nezařazoval do svých malířských bilančních přehlídek. V letošním roce, kdy oslaví své 70. narozeniny, se rozhodl tento segment své práce vystavit v reprezentativní šíři, umožňující pochopit nejen její estetický kód, ale i smysl v pozapomenutém klimatu reálného socialismu.

Název výstavy My tancovat nemusíme, vyplývá z jejího kontextu: vysvětlení naleznou návštěvníci v samotné expozici.

Centrum současného umění DOX do 4. června 2018.

Komentovaná prohlídka s autorem Joskou Skalníkem 29. 4. v 16 hodin.

Libor Fára: Knihy a plakáty

Malíře a grafika Libora Fáru (1925-1988) zajímala filozofie, poezie, literatura, hudba, jazz, film, fotografie, divadlo. V roce 1962 začal pracovat v Divadle Na zábradlí, legendární je jeho scénické řešení hry Alfreda Jarryho Král Ubu a od roku 1969 působil v Činoherním klubu. Vytvořil nadčasové logo divadla, upravoval programy a další tiskoviny, navrhoval plakáty, scénu a výpravu her. Například Pavel Landovský: Hodinový hoteliér-1969, Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad-1969, Maxim Gorkij: Na dně-1976.

V roce 1976 do Činoherního klubu nastoupil jako kmenový výtvarník, Joska Skalník. „Potkal jsem se zde s výtvarníkem Liborem Fárou a bylo to osudové setkání založené na tom nejkrásnějším a nejhodnotnějším přátelství, jaké si člověk může přát.“ Fárova osobnost a dílo významně ovlivnily grafickou tvorbu J. Skalníka.

Proto jsou díla L. Fáry v Archivu výtvarného umění Centra současného umění DOX k vidění po celou dobu Skalníkovy výstavy.

osa